Článek
Rezervace měla jasné číslo
Na víkend v kempu jsem pozvala svou sestru Evu. Obě jsme se celý rok staraly o maminku a potřebovaly jsme dva dny, kdy nebudeme vařit, prát ani vyřizovat telefonáty s lékaři. Vybrala jsem malý areál u přehrady, kde nabízeli jednoduché dřevěné chatky s verandou.
Rezervaci jsem dělala v únoru. Zaplatila jsem celou částku a do poznámky uvedla, že Eva má potíže s kolenem. Správce mi e-mailem potvrdil chatku číslo osm, která stála blízko umýváren a neměla schody. Vytiskla jsem si potvrzení, protože v podobných místech bývá slabý signál.
Když jsme v pátek přijely, recepce byla zavřená. Na dveřích visel papír s telefonním číslem. Po deseti minutách dorazil správce Karel v teplácích a pantoflích. Dlouho hledal naše jméno v sešitě a potom řekl, že došlo k překrytí rezervací.
Nabídl nám volnou plochu pro stan u příjezdové silnice. Stan jsme neměly. Karel bez rozpaků navrhl, že nám jeden půjčí, a ukázal na vybledlou kopuli složenou za recepcí. Eva se zeptala na chatku číslo osm. Správce odpověděl, že je mimo provoz kvůli závadě na vodě.
Místo u silnice nebylo řešením
Ukázala jsem mu potvrzení i zaplacenou cenu. Karel slíbil, že rozdíl vrátí a k pobytu přidá snídani. Tvrdil, že všechny ostatní chatky jsou obsazené a nejbližší penzion má plno kvůli cyklistickému závodu. Mohly jsme odjet domů, jenže cesta trvala téměř tři hodiny a Eva už sotva vystoupila z auta.
Přijaly jsme stan jen na první noc. Rozložili nám ho dva brigádníci na úzkém pruhu trávy. Každé auto, které vjíždělo do kempu, nám svítilo dovnitř. Z vedlejšího parkoviště se ozývalo zavírání dveří a štěrk křupal pod koly ještě po půlnoci.
Eva spala na nafukovací matraci, z níž do rána unikla část vzduchu. Koleno jí oteklo a cestu k toaletám zvládala pomalu. Já téměř nespala. V duchu jsem si opakovala, že jde jen o nepovedenou noc a ráno si necháme peníze vrátit.
Kolem šesté jsem šla pro vodu. Cestou jsem míjela chatku číslo osm. Z komínku nad střechou stoupala pára a na zábradlí visel velký pánský ručník. Okno bylo pootevřené. Z pokoje se ozvalo chrápání a za dveřmi stály Karlovy pantofle, které jsem poznala podle ulomeného pásku.
Závada byla jen v jeho vysvětlení
Zaklepala jsem. Karel otevřel až napodruhé, rozespalý a v tričku. Za ním byla ustlaná postel, na stole konvice a u zdi televize. Voda v umyvadle tekla. Žádné nářadí, mokrá podlaha ani označení poruchy jsem neviděla.
Nejdřív tvrdil, že v chatce jen hlídá opravu. Když jsem se zeptala, proč tam spal, vysvětlil, že jeho služební pokoj vytopili hosté z patra. Chatku osm proto používá dočasně. Na mou rezervaci prý zapomněl a předpokládal, že pro dvě ženy bude stan dostačující.
To poslední mě rozzlobilo nejvíc. Nešlo o havárii, která nastala hodinu před naším příjezdem. Karel o problému věděl nejméně několik dní. Měl moje telefonní číslo i e-mail, přesto mi nenabídl změnu termínu ani náhradní ubytování. Rozhodl se až na místě, že naše pohodlí má menší cenu než jeho.
Eva mezitím přišla pomalu od stanu. Když uviděla v chatce naše číslo na dřevěném přívěsku, zeptala se Karla, zda si alespoň vyměnil povlečení. Správce se urazil. Řekl, že se chováme, jako by nám chatku ukradl. Eva klidně odpověděla, že jsme ji zaplatily, takže přesně to udělal.
Majitel areálu přijel dopoledne
Na recepci visel kromě Karlova čísla také kontakt na provozovatele kempu. Zavolala jsem mu a popsala situaci. Požádal mě, abych poslala fotografii potvrzení rezervace a chatky s naším číslem. Do hodiny přijel. Karel mu mezitím tvrdil, že jsme stan přijaly dobrovolně výměnou za slevu.
Měla jsem uloženou zprávu, v níž ještě ráno před cestou potvrdil náš příjezd do chatky osm. Také brigádník přiznal, že správce v chatce spí od začátku sezony. Jeho služební pokoj nebyl vytopený; Karel ho pronajímal známým jako levnější ubytování a sám se přesunul do hostovské chatky.
Provozovatel nám vrátil celou cenu pobytu, zaplatil jednu noc v hotelu na druhé straně přehrady a pomohl Evě odnést věci. Nabídl nám, že můžeme v kempu zůstat zdarma v chatce, kterou uvolní po poledni. Po noci u silnice jsme však chtěly hlavně klid a dveře, které lze zamknout bez dohadování.
Karel se neomluvil. Když jsme odjížděly, seděl před recepcí a telefonoval. Později jsem se dozvěděla, že v kempu skončil. Nevím, zda kvůli nám, nebo kvůli dalším rezervacím, které vedl podobným způsobem. Majitel mi poděkoval, ale žádal, abych veřejnou recenzi odložila, dokud vše napraví.
Víkend jsme si vzaly zpátky
Recenzi jsem napsala až po návratu. Popsala jsem noc ve stanu i rychlou reakci provozovatele. Nechtěla jsem poškodit brigádníky ani tvrdit, že celý kemp funguje podvodně. Zároveň jsem odmítla nechat příběh zmizet jen proto, že jsme nakonec dostaly peníze zpět.
S Evou jsme strávily zbytek víkendu v malém hotelu. V sobotu jsme se prošly jen kousek podél vody a většinu dne četly na terase. Nebyl to pobyt, který jsem plánovala, ale poprvé po dlouhé době jsme mluvily o něčem jiném než o mamčiných lécích a návštěvách.
Když jsme odjížděly, Eva se smála, že příště budu rezervovat pokoj až poté, co si nechám poslat fotografii správce v jeho vlastní posteli. Já si z celé události odnesla méně veselou zkušenost. Člověk někdy přijme špatné řešení, protože je unavený, cesta byla dlouhá a nechce působit náročně.
Od té doby se při podobném problému neptám, zda bych nepohodlí ještě jednu noc vydržela. Ptám se, zda mi druhá strana říká pravdu a zda nabízí to, za co jsem zaplatila. U silnice jsme totiž neskončily kvůli poruše. Skončily jsme tam proto, že Karel počítal s tím, že dvě unavené ženy se neozvou.
Zdroj: autorský text
