Hlavní obsah

V obecním rozhlase přečetli mou stížnost i s adresou. Starosta ji potom označil za anonymní

Foto: Pexels/Erik Mclean

Napsala jsem stížnost na hluk z diskotéky, která se konala každý pátek za naším domem. Starosta ji nechal přečíst v obecním rozhlase. I s mou adresou. Když jsem se ohradila, řekl, že šlo o anonymní podnět.

Článek

Noční hluk u hřiště a stížnost na úřad

Bydlím v malé obci u Brna už čtyřicet let. Náš dům stojí kousek od obecního hřiště, kde se přes léto pořádají různé akce. Nebyl to problém, dokud se předloni nezačala každý pátek konat diskotéka. Byla to akce pro mladé, hrála tam hudba do dvou do rána. Bydleli jsme od toho padesát metrů. Okna jsme měli zavřená, ale i tak to bylo slyšet.

Bylo mi sedmdesát čtyři a spánek jsem potřebovala. Manžel byl po operaci srdce a také potřeboval klid. První měsíc jsem to vydržela. Druhý měsíc jsem napsala stížnost. Byla slušná, podepsaná, s adresou. Poslala jsem ji na obecní úřad. Chtěla jsem, aby to řešili. Ne abych někomu ublížila. Jen aby se to ztišilo.

Stížnost v obecním rozhlase a výmluva starosty

Za týden se ozval obecní rozhlas. To je místní zvyk. Když se něco děje, pan starosta to přečte do reproduktorů. Obvykle to jsou oznámení o vodě, o elektřině, o sběru odpadu. Tentokrát ale přečetl moji stížnost. Celou. I s mojí adresou. A dodal, že si někdo stěžuje na diskotéku a že se tím bude zabývat.

Zůstala jsem stát v kuchyni a nevěřila jsem svým uším. Slyšela jsem svoje jméno, svoji adresu, svoje stížnosti. Celá vesnice to slyšela. Sousedka mi volala, jestli jsem to byla já. Další soused se ptal, jestli mi to za to stálo. Další se smál, že jsem si to měla rozmyslet.

Druhý den jsem šla na úřad. Starosta mě přivítal s úsměvem. Řekla jsem mu, že jsem podala stížnost podepsanou. Že jsem nechtěla, aby ji četl v rozhlase. Že jsem nechtěla, aby celá vesnice věděla, že si stěžuju. Starosta se tvářil překvapeně. Řekl, že to byl anonymní podnět. Že nevěděl, kdo to napsal. Že to jen přečetl, aby to vyřešil.

Řekla jsem mu, že to nebyl anonymní podnět. Že to bylo podepsané. Že tam bylo moje jméno a adresa. Starosta řekl, že to nevěděl. Že to přečetl, jak to přišlo. Že se omlouvá. Ale že to už nejde vrátit. A že to bylo jen kvůli tomu, aby se to vyřešilo.

Veřejné vystavení a pocit ponížení

Nebylo to o diskotéce. Bylo to o tom, že mě někdo vystavil na odiv. Že mě někdo donutil, abych se cítila jako stěžovatelka. Že mě někdo označil za tu, která si stěžuje na mladé. A že to udělal veřejně. Bez toho, aby se mě zeptal. Bez toho, aby mě varoval. Bez toho, aby mě respektoval.

Řekla jsem starostovi, že to není anonymní podnět. Že to je moje stížnost. Že jsem ji podepsala. Že jsem chtěla, aby se to řešilo. Ale ne takhle. Ne před celou vesnicí. Starosta řekl, že to chápe. Ale že to neudělal schválně. Že to jen přečetl. Že to je jeho práce.

Diskotéka se nekonala. Starosta řekl, že to bude řešit. Že to omezí. Že to bude končit v jedenáct. Bylo to fajn. Ale já jsem se cítila divně. Cítila jsem se jako někdo, kdo si stěžuje. Jako někdo, kdo nemá rád mladé. Jako někdo, kdo je proti zábavě.

Sousedka mi řekla, že to nemám řešit. Že to byl jen rozhlas. Že to nikdo neřeší. Ale já jsem to řešila. Protože to, co udělal, nebylo o rozhlase. Bylo to o tom, že mě vystavil. Že mě označil. Že mě donutil, abych se cítila jako někdo, kdo si stěžuje. A to se nedá vrátit.

Podnět na kraj a jiný přístup dnes

Napsala jsem stížnost na starostu. Ne na diskotéku. Na to, jak se mnou jednal. Poslala jsem ji na krajský úřad. Byla to stížnost na to, že přečetl moji stížnost i s adresou. Že to bylo porušení mého soukromí. Že to bylo neprofesionální.

Za měsíc mi přišla odpověď. Starosta se omluvil. Řekl, že to byla chyba. Že si uvědomil, že to neměl dělat. Že to bylo nešťastné. A že se to už nebude opakovat. Bylo to fajn. Ale já jsem věděla, že to, co se stalo, už nejde vrátit. Protože to, co mi vzal, nebyla diskotéka. Byla to moje důstojnost. A ta se nedá vrátit.

Dneska už si stěžuju jinak. Píšu na úřad, ne do rozhlasu. A když se něco děje, jdu za starostou osobně. Ne že bych se bála. Ale vím, že to, co se stalo, bylo poučení. Že člověk někdy neví, co může způsobit. A že to, co se zdá jako maličkost, může být velká věc.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz