V práci mě nepozvali na večírek. Nikdo mi neřekl důvod, když jsem ho zjistila, dala jsem výpověď

Pracovala jsem v té firmě pět let. Nebyla jsem sice extrovert, ale vždy jsem se snažila být milá, dochvilná a spolehlivá. Firemní večírky jsem nikdy nevyhledávala, ale pokaždé, když se něco konalo, jsem byla pozvaná jako každý. Letos se ale stalo něco, co mě zaskočilo. O večírku jsem se dozvěděla náhodou od kolegy, který o něm mluvil v kuchyňce. Myslela jsem, že jen nedorazil e-mail, tak jsem napsala HR. Odpověď byla neurčitá, že se letos prý pozvalo jen omezené množství lidí. Byla jsem překvapená, ale snažila jsem se to nebrat osobně.

Jenže pak přišel den večírku a v kanceláři se to hemžilo debatami o tom, co si kdo vezme na sebe a kdo s kým pojede. Bylo mi trapně. Seděla jsem tiše, aby nikdo neviděl, jak mě to mrzí. V duchu jsem si říkala, že je to možná jen organizační zmatek, že se někdo spletl. Ale něco mi nehrálo. I noví kolegové, kteří nastoupili pár měsíců zpět, pozvánku dostali. Jen já ne.

O pár dní později se konala porada. Po jejím skončení zůstala v zasedačce na stole otevřená složka s poznámkami k organizačním věcem. Nechtěla jsem slídit, ale když jsem ji zavírala, koutkem oka jsem zahlédla list s označením „večírek – seznam“. Nevěřícně jsem ten papír přejela očima a mezi jmény tam bylo i moje. U každého byla stručná poznámka. U mého stálo: „nekomunikuje s kolektivem, působí chladně“.

Zůstala jsem stát s papírem v ruce jako opařená. Nikdy mi nikdo nic takového neřekl. Na poradách jsem vystupovala věcně, ale nikdy jsem se s nikým nehádala. Jen jsem zkrátka nebyla ten typ, co se vybavuje v kuchyňce u kafe půl hodiny. Netušila jsem, že za to můžu být společensky vyřazena. A už vůbec ne, že se to řeší takto potají.

Ještě ten den jsem si připravila výpověď. Neudělala jsem scénu, ale své rozhodnutí jsem oznámila s klidným výrazem. Když se mě vedoucí zeptal na důvod, předložila jsem mu ten papír. Zbledl a začal něco blekotat o tom, že to není oficiální dokument. Jen jsem poděkovala a odešla.

Dnes pracuju jinde. V menší firmě, kde se nehledí na to, kdo kolikrát řekne vtip v kuchyňce, ale jak svou práci odvádí. A pozvánky na firemní akce tu chodí všem. Bez výběru.