Článek
Přikrývku jsem šila celou zimu
V našem kulturním domě se každý rok koná večer na podporu místního hospice. Pomáhám s ním od začátku a obvykle peču koláče. Letos organizátorka Hana požádala, zda bych do tomboly nevěnovala něco ze svého šití. Vybrala jsem velkou patchworkovou přikrývku, na níž jsem pracovala skoro čtyři měsíce.
Nebyla to věc ze skříně, které jsem se chtěla zbavit. Látky jsem kupovala postupně a barevné díly skládala podle staré zahrady mé babičky. Přikrývku jsem původně zamýšlela pro sebe, ale smysl sbírky mi připadal důležitější. Hanka ji ocenila jako hlavní cenu a nechala ji vystavit na pódiu.
Losy se prodávaly všem u vstupu. Dobrovolníci i dárci si je běžně kupovali; nikde nebylo napsáno, že nesmějí vyhrát vlastní dar. Vzala jsem si pět losů stejně jako moje sousedka. Peníze šly na dobrou věc a o návratu přikrývky jsem vůbec neuvažovala.
Číslo přečetli dvakrát
Losování probíhalo od drobných cen k hlavním. Vyhrála jsem balíček čaje a už jsem byla spokojená. Když přišla řada na přikrývku, moderátor vytáhl číslo a přečetl ho. Podívala jsem se na lístek v ruce. Čísla souhlasila.
Nejdřív jsem se smála a myslela si, že jde o nepravděpodobnou, ale milou náhodu. Lidé u našeho stolu tleskali. Moderátor číslo zopakoval a Hanka k němu přistoupila. Chvíli si šeptali, potom mě vyzvali na pódium. Přikrývku mi předali, ale Hanka mi při podání ruky řekla, ať po programu počkám.
V zákulisí vysvětlila, že by bylo vhodné cenu vrátit. Podle ní návštěvníci očekávali, že hlavní výhra připadne někomu, kdo ji nedaroval. Přikrývku chtěla znovu nabídnout v tiché aukci a získat další peníze. Dodala, že jako dlouholetá dobrovolnice jistě pochopím, co se ode mě sluší.
Dobročinnost se změnila v povinnost
Zeptala jsem se, proč můj los před slosováním nevyřadili. Hanka odpověděla, že nikdo nekontroloval, kdo který dar přinesl. Navrhla jsem tedy, ať otevřeně řekne, co se stalo, a nechá rozhodnout pravidla, která platila pro všechny. To odmítla. Báli se prý, že situace bude působit trapně a hosté si odnesou dojem, že akce byla špatně připravená.
Ve skutečnosti po mně chtěli, abych jejich chybu napravila dalším darem. Už jednou jsem věnovala materiál, měsíce práce i hotovou věc. Potom jsem zaplatila los. Teď se počítalo s tím, že cenu odevzdám podruhé a ještě budu vděčná za možnost ukázat štědrost.
Zeptala jsem se, zda by stejně postupovali u firmy, která věnovala drahý spotřebič. Hanka přiznala, že tam by se nejspíš báli dárce oslovit tak přímo. U mě počítali s tím, že jsme známé a že dobrovolnice nebude dělat potíže. Právě tato odpověď mě utvrdila. Nešlo o obecnou zásadu akce, ale o odhad, na koho lze snáze zatlačit.
Nešlo mi o to odnést si domů něco, co jsem ještě ráno ochotně darovala. Vadil mi způsob. Místo prosby přišlo očekávání a řeči o slušnosti. Řekla jsem Hance, že přikrývku dnes nevrátím. Nabídla jsem ale jiné řešení, pokud ho oznámí před všemi a nebude předstírat, že šlo o můj předem připravený plán.
Druhé losování mělo jasné podmínky
Moderátor se vrátil k mikrofonu. Vysvětlil, že hlavní cenu náhodou vyhrála její dárkyně a že pravidla takový výsledek nezakazují. Dodal, že jsem se rozhodla nabídnout přikrývku do krátké dražby, pokud celý výtěžek půjde hospici a pořadatelé přidají částku odpovídající ceně prodaných losů na hlavní výhru.
Tuto podmínku jsem navrhla proto, aby odpovědnost neležela jen na mně. Organizační tým souhlasil. Přikrývku nakonec vydražil místní lékař pro čekárnu hospice. Částka byla vyšší, než jsme čekali. Já jsem si nechala svůj výherní los a na pódiu zaznělo, kdo přikrývku ušil i za jakých okolností se dražba koná.
Po skončení za mnou přišly dvě další dárkyně. Jedna věnovala keramickou mísu, druhá poukaz na své služby. Obě řekly, že by pod stejným tlakem pravděpodobně ustoupily a potom se cítily provinile, že je to mrzí. Nechtěla jsem z večera dělat protest. Přesto bylo užitečné nahlas oddělit štědrost od povinnosti být neustále k dispozici.
Někomu se moje trvání na podmínkách zdálo zbytečné. Vždyť výsledek pomohl dobré věci. Jenže dobrý výsledek nemaže špatný způsob. Kdybych pod tlakem mlčky ustoupila, organizátoři by si z večera odnesli poučení, že na pravidlech nezáleží, protože štědrého člověka lze požádat znovu.
Příští rok budou dárci vědět předem
Po akci mi Hanka zavolala. Omluvila se za slova o slušnosti a přiznala, že v panice myslela hlavně na pověst pořadatelů. Společně jsme sepsaly jednoduché pravidlo pro další ročník. Dárce může losy koupit, ale pokud nechce soutěžit o vlastní cenu, označí je předem. Když ji přesto vyhraje, rozhodnutí zůstane na něm a nikdo ho nesmí nutit k dalšímu darování.
Za několik týdnů mi z hospice poslali fotografii přikrývky v návštěvní místnosti. Nevisela jako ozdoba, lidé se do ní skutečně balili. To mě potěšilo víc, než kdyby ležela na mém gauči. Přesto nelituji, že jsem ji v zákulisí hned neodevzdala.
Další přikrývku pro příští ročník zatím nešiji. Nabídla jsem, že připravím menší polštáře s přesně uvedenou hodnotou a předem si zvolím, zda koupím losy. Organizátoři tentokrát souhlasili bez náznaku, že bych měla dokazovat oddanost větším darem.
Dar má cenu právě proto, že je dobrovolný. Jakmile se z něj stane povinnost podepřená studem, dobročinnost začíná připomínat účet, který někdo vystavil bez našeho souhlasu. Pomáhat chci dál, ale o každém svém daru hodlám rozhodnout jen jednou a sama.
Zdroj: autorský text
