Článek
Pracovní láska
Nový šéf působil úplně jinak než ti předchozí. Byl klidný, férový, respektující. Zpočátku jsem si myslela, že mi jen vyhovuje jeho styl vedení, ale postupně jsem zjistila, že se na jeho přítomnost těším víc, než je běžné. Stačilo, aby prošel kolem, a znejistěla jsem jako puberťačka.
Neříkala jsem to nikomu. Sama jsem si nebyla jistá, co s tím, a rozhodně jsem nechtěla, aby to narušilo práci. Jenže pocity, i ty nevyřčené, si někdy najdou cestu ven samy.
Problémy v kanceláři
V kanceláři byla jedna kolegyně, která měla dlouhodobou potřebu sledovat, co dělají ostatní. Stačilo pár nenápadných detailů. Můj úsměv na poradě, kratší konverzace se šéfem a hned měla jasno. Začala naznačovat, že se „až moc snažím“, a tvářila se, že ví něco, co ostatní ne. Neměla proti mně nic konkrétního, ale takovým lidem stačí dojem, ne skutečnost.
Její špičkování jsem ignorovala, dokud nepřešla od narážek k něčemu, co jsem nečekala. A jakmile ucítila pozornost ostatních, neměla důvod přestat. Na společné poradě, kde byli lidé z různých oddělení, dostala příležitost ukázat svou „vtipnost“. Během debaty o pracovním postupu poznamenala, že někteří mají výhodu díky „zvláštní blízkosti k vedení“. Řekla to nevinným tónem, ale všichni pochopili, co tím myslí.
To jsem nečekala
V místnosti se rozhostilo trapné ticho. Někteří se zasmáli, jiní se raději dívali jinam. Šéf zachoval klid, ale jeho výraz se změnil, spíš překvapením než odsouzením.
Mně se však okamžitě stáhl žaludek. Pomluva je jedna věc, ale veřejné ztrapnění před lidmi, se kterými denně pracujete, je úplně něco jiného.
Po poradě jsem čekala nejhorší, že šéf bude nepříjemný nebo mě upozorní na profesionalitu. Místo toho mluvil klidně, bez výčitek, jen chtěl udržet pracovní prostředí bez drbů.
Nové pořádky
Nebyl to rozhovor, který bych si vysnila, ale jeho slušnost mi pomohla znovu se nadechnout.Větší práce byla spíš na mně. Musela jsem se naučit ignorovat reakce okolí a nepřistoupit na hru kolegyně, která jen využila příležitost zazářit na cizí účet.
Držela jsem si odstup, soustředila se na práci a nevysvětlovala nikomu nic. Časem to vyšumělo a kolegyně pochopila, že její pokus o senzaci mi možná uškodil krátkodobě, ale nezískal jí respekt, v který doufala.
