Článek
Bolest se ozývala jen při kousnutí
Zub mě začal pobolívat během víkendu. Nebyla to nesnesitelná bolest, spíš ostré píchnutí pokaždé, když jsem se zakousla do tvrdšího jídla. V pondělí jsem zavolala do ordinace, kam chodím několik let. Moje zubařka měla dovolenou, a tak mě objednali k jejímu kolegovi ve stejné budově.
Už při telefonátu jsem uvedla, že problém cítím vpravo dole. Totéž jsem zopakovala sestře a napsala do krátkého formuláře. Lékař se mě zeptal jen na délku bolesti. Potom se chvíli díval do počítače, prohlédl mi ústa a poklepal na několik zubů. Nejcitlivější místo našel vpravo, přesto se vrátil k obrazovce a řekl, že vážně poškozený je zub vlevo nahoře.
Překvapilo mě to. Ten zub nebolel a měl starší, ale dosud bezproblémovou plombu. Lékař vysvětlil, že bolest se může přenášet a snímek je jasný. Doporučil vytažení ještě ten den, aby se stav nezhoršil.
Nástroje už ležely na podnosu
Sestřička připravila injekci a kovové nástroje. Lékař mi podal souhlas k zákroku. Když jsem se znovu zeptala na pravou stranu, působil netrpělivě. Řekl, že laik často nedokáže určit zdroj bolesti a že rentgen poskytuje spolehlivější informaci než pocit pacienta.
Nechtěla jsem zpochybňovat jeho vzdělání. Zároveň jsem nedokázala podepsat vytažení zubu, který mi do té chvíle nedělal potíže. Požádala jsem, zda mi může snímek ukázat blíž a vysvětlit, co na něm vidí. Natočil monitor ke mně a kurzorem označil tmavé místo u kořene.
V horním rohu obrazovky bylo drobným písmem napsané jméno Marcela. Já se jmenuji Jana. Myslela jsem, že jde o název programu nebo jméno pracovnice, ale vedle byl rok narození, který se od mého lišil o jedenáct let.
„Tohle nejsem já,“ řekla jsem. Lékař se podíval na roh snímku a zmlkl. Sestřička okamžitě odnesla připravenou injekci.
Dvě karty měly podobné údaje
V systému byly ve stejný den otevřené dvě pacientky s podobným křestním jménem a stejným měsícem narození. Lékař klikl na nesprávnou kartu a při vyšetření pak hledal vysvětlení, které by odpovídalo cizímu snímku. Zub, na nějž poklepal vpravo, sice reagoval, ale místo dalšího ověření dal přednost tomu, co viděl na obrazovce.
Po načtení mého skutečného snímku bylo zřejmé, že levý horní zub nevykazuje problém popsaný u druhé pacientky. Na pravé straně byla prasklá starší výplň. Lékař navrhl její výměnu a řekl, že vytažení není potřeba.
Požádala jsem, aby před pokračováním obrazovku zavřel a znovu otevřel moji kartu od začátku. Chtěla jsem vidět, že se údaje opravdu změnily a nejde jen o další rychlé vysvětlení. Tentokrát nahlas přečetl moje datum narození a označil pravou stranu. Přesto už jsem se nedokázala uvolnit. Důvěra se neztratila kvůli tomu, že se někdo spletl, ale kvůli jistotě, s níž mě ještě před chvílí přesvědčoval, že vlastní bolest lokalizuji špatně.
Omluvil se, ale zároveň několikrát zopakoval, že k omylu došlo kvůli podobnosti záznamů. To mi nestačilo. Karty se mohou podobat, jenže před nevratným výkonem má někdo ověřit, komu patří. Zeptala jsem se, zda o chybě informuje i druhou pacientku a vedení ordinace. Odpověděl, že to vyřeší interně.
Rozhodla jsem se, že si u něj nenechám udělat ani novou plombu.
Moje zubařka kontrolu nezlehčila
Počkala jsem několik dní na návrat své zubařky. Jedla jsem měkká jídla a snažila se bolavou stranu nezatěžovat. Když jsem jí popsala návštěvu, nebránila kolegu ani mě nepřesvědčovala, že se vlastně nic nestalo. Prohlédla zub, pořídila nový cílený snímek a před jeho otevřením nahlas ověřila moje jméno i datum narození.
Potvrdila poškozenou výplň a zub opravila. Potom mi vysvětlila, že ordinace zavede kontrolu dvou údajů před zákrokem a upraví způsob, jakým se v programu zobrazují současně otevřené karty. Nabídla mi také písemný záznam o události. O ten jsem požádala, protože ústní omluva se snadno promění v nedorozumění, zatímco záznam může zabránit opakování.
Nechtěla jsem lékaře veřejně ponížit. Potřebovala jsem ale, aby se chyba neuzavřela větou, že jsme měly podobná jména. Kdybych se nezeptala na roh obrazovky, chyběl by mi zdravý zub a někdo by mi možná vysvětloval, že to bylo z preventivních důvodů.
Od té doby se ptám bez omluvy
Dřív jsem v ordinacích přikyvovala, i když jsem něčemu nerozuměla. Bála jsem se, že budu působit nedůvěřivě nebo zdržovat lidi v čekárně. Po této zkušenosti se ptám, jaký výkon se chystá, na které straně a z jakého důvodu. Nehraji si na odborníka. Jen si ověřuji, že se všichni bavíme o stejném člověku a stejném místě.
Také si předem čtu formuláře, které podepisuji. Dříve jsem podpis vnímala jako formalitu mezi čekárnou a křeslem. Teď vím, že je to poslední příležitost zastavit postup, kterému nerozumím. Slušný zdravotník otázku unese. Pokud ji někdo považuje za urážku, je to další důvod zpomalit.
Bolest po opravě zmizela. Levý horní zub mám stále a při každé kontrole si na ten podnos s připravenými nástroji vzpomenu. Nejvíc mě neděsí samotné kliknutí na špatnou kartu. Lidé chyby dělají. Děsí mě rychlost, s níž se všechny další skutečnosti začaly přizpůsobovat tomu prvnímu chybnému údaji.
Jedna slušně položená otázka tehdy zastavila zákrok. Od té doby vím, že respekt k lékaři a právo pacienta chtít vysvětlení nejsou protiklady. Pokud má rozhodnutí změnit moje tělo natrvalo, několik vteřin kontroly není drzost ani zdržování.
Je to obyčejná součást bezpečného rozhodnutí.
Zdroj: autorský text
