Článek
Podzim už převzal vládu. Lesy hrají všemi odstíny žluté, oranžové a hnědé, pod nohama šustí spadané listí a vzduch má tu zvláštní chladivou vůni, která k listopadovým výletům neodmyslitelně patří. Právě teď je ideální čas vyrazit někam, kde člověk nemusí spěchat, kde se může jen tak toulat a objevovat krásná zákoutí.
Tentokrát nás cesta zavádí do okolí Skutče, do krajiny, která je na první pohled možná nenápadná, ale při bližším poznávání dokáže pořádně překvapit. Vyrážíme po Žulové stezce Horkami. Nečeká nás však jen krátký okruh naučné stezky. Naše putování si prodlužujeme a ze Skutče pokračujeme dál až do Vrbatova Kostelce, kde chceme výlet zakončit u železniční zastávky.
První kroky vedou ze Skutče směrem k Horkám. Město pomalu necháváme za zády a kolem nás přibývá stromů, luk a lesních zákoutí. Podzimní příroda už se na nic neptá. Listí opadává, větve se pomalu odhalují a les získává svou typickou listopadovou podobu. Člověk si najednou všímá věcí, které v létě snadno přehlédne. Světla pronikajícího mezi větvemi, mechu na kamenech nebo drobných kaluží na cestě. Nikam nespěcháme. Vždyť právě o tom podobné výlety jsou.
Lom Leštinka
Okolí Horek je známé především žulovými lomy. Některé z nich dnes zaplnila voda a jejich hladiny vytvářejí v krajině krásná přírodní zákoutí. Tam, kde se kdysi ozývala práce kameníků, dnes často panuje ticho. Zůstaly skalní stěny, kamenné svahy a jezírka, ve kterých se odráží okolní les. Žula je tady všude kolem nás. Vystupuje ze země, tvoří skalní výchozy a připomíná, že zdejší krajina má trochu jinou tvář než okolní lesy a louky.
Jedním z nejpůsobivějších míst zdejší krajiny jsou zatopené lomy. Když se člověk zastaví na jejich okraji, otevře se před ním pohled na hladinu sevřenou vysokými skalními stěnami. Voda bývá klidná a za bezvětří se v ní zrcadlí stromy i obloha.
Na podzim mají tato místa zvláštní atmosféru. Barevné koruny stromů kontrastují se šedou žulou a tmavší vodou. Na hladinu občas dopadne list, chvíli se pohupuje a potom pomalu odplouvá ke břehu. Nejde o žádné monumentální horské scenérie. Právě naopak. Kouzlo zdejší krajiny spočívá v drobných detailech a v tom, jak se příroda dokázala vypořádat s místy pozměněnými lidskou činností. Staré lomy dnes místy působí jako malá skrytá jezírka, která člověk objeví až ve chvíli, kdy se vydá mimo hlavní cesty.
Za pozornost stojí také Andrusivův lom a Novákovo jezírko. Jejich jména připomínají historii zdejšího kraje, ale dnes nás přitahuje především jejich okolí a atmosféra. Krátké zastavení u vody je příjemným zpestřením cesty.
Je dobré mít na paměti, že ne všechny lomy jsou volně přístupné. Některé mohou být soukromé nebo součástí stále využívaných areálů. Proto se držíme značených a veřejně přístupných cest a respektujeme případné zákazy vstupu.
Pokračujeme dál a krajina se postupně mění. Chvíli jdeme lesem, chvíli se před námi otevře pohled do okolí. Pod botami křupe štěrk, jinde se cesta ztrácí pod vrstvou mokrého listí. Podzimní les je v tomto období trochu jiný než v létě. Už nás neobklopuje hustá zelená stěna listí, ale mezi holými větvemi se objevují průhledy do krajiny. Stromy pomalu odpočívají a příroda se připravuje na zimu.
Člověk má více času rozhlížet se kolem sebe. Všímá si barev, tvarů i drobných proměn, které by při rychlé chůzi snadno minul. A když se na chvíli zastaví, uslyší možná jen vítr v korunách stromů nebo vzdálené volání ptáků. Právě taková místa mám na výletech rád. Nemusí tu být rozhledna ani velká turistická atrakce. Stačí pěkná cesta, zajímavá krajina a pocit, že jsme na chvíli unikli každodennímu shonu.
Důlní vozíky na Žulové stezce
Od Horek pokračujeme dál podle naplánované trasy směrem k Vrbatovu Kostelci. Výlet se tak mění z krátké procházky po naučné stezce v delší putování krajinou Skutečska. Cestou se střídají lesní úseky s otevřenějšími místy. Podzimní barvy nás doprovázejí dál a s každým kilometrem se pomalu vzdalujeme od Skutče. Není kam spěchat. Občas se ohlédneme, jindy nás zaujme zajímavý strom nebo kamenný svah u cesty.
Celá oblast má zvláštní půvab. Na jednom místě člověk obdivuje vodní hladinu zatopeného lomu, o chvíli později kráčí lesem a pak se před ním otevře klidná venkovská krajina. Právě tato proměnlivost dělá z výletu příjemné putování, při kterém se člověk nenudí.
Postupně se blížíme k cíli. Lesy a skalní zákoutí necháváme za sebou a přicházíme do Vrbatova Kostelce. Tady naše putování končí u železniční zastávky, odkud se můžeme vydat vlakem zpět. Osm kilometrů není žádná velká dálková výprava, přesto je to příjemný způsob, jak strávit podzimní den. Člověk pozná okolí Skutče z trochu jiné perspektivy, projde se krajinou starých žulových lomů a objeví místa, která stojí za zastavení.
Žulová stezka Horkami je známá především díky svým lomům a jezírkům. My jsme si ji ale užili jako součást delší cesty, při které nešlo jen o jednotlivé zajímavosti. Důležitá byla i samotná cesta mezi nimi. A tak odjíždíme s pocitem příjemně prožitého dne. Podzim už pomalu míří ke svému závěru, ale právě teď dokáže příroda nabídnout nádherné scenérie. Stačí vyrazit, zpomalit a dívat se kolem sebe.
