Článek
Abychom na tyto otázky mohli odpovědět, musíme se podívat do hloubky těchto problémů a často i hluboko do dětství.
Strachy:
Když se řekne strach, lidé si představí emoci strachu. Pravdou však je, že strach není jenom emoce, ale je to ucelený způsob strachového chování, myšlení, cítění a programů.
Strach začíná nějakou obavou, která v mysli klíčí a neustále člověka nahlodává. Obava se projevuje skrze nepříjemné myšlenky, ale tyto myšlenky nejsou ještě tak limitující a omezující, aby si s nimi člověk neporadil. Takže v obavě se člověk sice obává, ale nakonec tu věc zvládne a dokončí. Dlouhodobě neřešená obava, kterou by se člověk jen snažil překonávat, nebo přehlížet potom narůstá a přechází ve strach. U strachu jsou už odpovídající negativní strachové myšlenky, kterou jsou daleko silnější než u obavy a člověka více zaměstnávají. Tyto myšlenky pak vytváří nepříjemné emoce, u kterých se člověk cítí jako že tu situaci nemá pod kontrolou, nebo nemůže mít pod kontrolou, což v něm nejčastěji vyvolává pocit bezmoci. Čili strachy jsou silné právě proto, že hlavní strachová emoce, je pocit bezmoci. Strach už člověka zaměstná více a velmi často mu trvá v řádu i několik týdnů i měsíců, než se pro něco rozhodne a svůj strach pokoří. Například má strach opustit práci, najít si nový vztah, jít na vyšetření a podobně. Pokud se se strachy nepracuje a člověk jim jen uhýbá, potom může intenzita strachu dále narůstat a to v katastrofické scénáře. Hlavní podstata u katastrofických scénářů je nespočet negativních myšlenek, které v mysli vytváří ucelené příběhy na témata, kterých se člověk bojí. Tyto příběhy mají svůj začátek a velmi často i katastrofický konec, kterého se člověk děsí a proto je schopný udělat cokoliv, aby se jeho obsah nikdy nenaplnil. Tento příběh je schopný člověka pohltit natolik, že se stane otrokem své mysli, svého příběhu, který mu v hlavě zní a není schopný se pohnout z místa, i kdyby to pro něj bylo prospěšné a užitečné. Katastrofické scénáře mohou často i člověka paralyzovat. Pokud je přidružená taková to paralýza a strach se dále nezpracovává a neléčí, potom další úroveň strachu, kam se strach vyvine je panika.
Paniky:
Panika je zesílený strach na maximum do takových rozměrů, že člověk nemůže nic dělat. Nemůže na tu věc přestat myslet, nemůže se s ní konformovat, dělá všechno proto, aby s tou situací nepřišel do styku a pokud by náhodou přišel, přijde taková paralýza ze které se začne chovat panicky a děsivě, že udělá cokoliv, aby z té situace co nejrychleji odešel. Člověk se stává zcela pohlcený svou panickou představou vůči věci, situaci, nebo člověku, na kterého je panika vázaná. Paniku jde vytvořit skoro na všechno. Někdo má paniku z letadel, městské hromadné dopravy, obchoďáku plných lidí. Jiní lidé zažívají paniku vůči jezení před lidmi, řízení auta. Další lidé jsou paničtí ve chvíli, kdy by se měli konfrontovat s nějakou osobou, či zvířetem. Panika je vázaná na nepříjemný zážitek, zkušenost, která v člověku jako nezpracovaná uvízla a potom se znovu v podobných situacích dere na povrch. Panická zkušenost se dá popsat jako silná traumatická zkušenost. Strachy i paniky umí člověku velmi pěkně znepříjemnit život a jelikož jsou na sebe vázané, jedno se vyvinulo s druhého, je potřeba při léčení zahrnout obě složky a paniku vracet zpět do katastrofických scénářů, potom do strachů, až nakonec se z toho stane opět jen obava, která člověka nijak nelimituje, neomezuje a člověk ví, co s ní dělat.
Úzkosti:
Když se podíváme na úzkosti a co to vlastně úzkost je, musíme se vydat do emocí. Jak se z obavy dokáže vyvinout panika, stejně tak s nezpracovaných a potlačených emocí se může vyvinout úzkost. Úzkost je totiž nemoc emocí. Lidé, kteří jsou logičtí a analytičtí a celý život upřednostňují myšlení před emocemi, mají emoce něco jako co nepotřebují, nebo často něco, co jim v životě překáží při rozhodování. Ovšem emoce a emoční složka v těle každého člověka je stejně důležitá, jako myšlení a zdravé vitální tělo. Naše tělo není nastavené tak, abychom si něco mohli vybrat a to upřednostnit. Pokud se to takto stane a mi upřednostníme myšlení, nebo tělo před emocemi, emoce se ve svých projevech začnou zesilovat takovým způsobem, že vytváří tlak na hrudi. Začne se měnit frekvence a hloubka dechu, ztíží se dýchání, lidé mají často i pocit arytmie srdce, zhorší se kvalita spánku, celková únava, bolesti hlavy. K fyzickým projevům, které se snaží vypustit potlačené emoce a skrze tělesné příznaky na ně upozorňovat, se přidávají negativní myšlenky, které se po nějakém čase stanou strachové až panické. Proto se velmi často popisuje panicko úzkostná porucha dohromady.
Pokud se léčíte s úzkostí pak hlavní aspekt, který potřebujete léčit jsou emoce. Naučit se je cítit tak, aby vás neděsili a neohrožovali. Naučit se mít zdravě emoce pod kontrolou a zpracovávat je. Emoce mohou být velmi silné a nepříjemné, ale jejich zesilující tendence jsou jen z toho důvodu, že většina lidí během života využívá nespočet útěkových strategií, jak si emocí nevšímat a jak je zahnat. Při naší smůle však emoce fungují takovým způsobem, že pokud se zaženou, vrátí se ještě silnější.
Strachy, úzkosti a paniky jsou provázané a při práci s jednou věci narazíte na druhou a proto je nesmírně důležité při práci s nimi vědět, čím začít a co je potřeba zpracovat jako první.
Na začátku jsme si řekli, že se lidé často ptají na otázky, co to je, proč to mají a jak to můžou léčit, ještě nám chybí otázka, jak to vzniká…
Pokud se chceme podívat na vznik strachů u většiny strachů a panik, musíme jít hluboko do dětství. Dítě nemá pud sebe záchovy a nemá strach, čili strach je naučený aspekt a způsob chování a myšlení, skrze dokola se opakující slova a víry rodičů, kteří například říkají: nechoď tam, spadneš, nesahej na toho psa, kousne tě… Těmto strachům se říká fiktivní, protože nemají reálný základ a nikdy se nestaly. Jako například nesahej na toho psa, kousne tě, ale nikdy v životě žádný pes nekousl. Nebo potom se strachy můžeme mít reálnou zkušenost během života, vlastní prožitek a těmto strachům se říká reálné strachy, opodstatněné, což velmi často bývají traumata. Budete mít strach, že vás nový partner opustí, protože v minulosti vás partner také opustil. Ať už jsou to strachy fiktivní, nebo reálné obě kategorie působí na člověka stejně silně a člověk je schopný jim přizpůsobit celý svůj život.
Úzkosti mohou být dvojího charakteru. Odpozorované z dětství, kdy dítě vnímalo jednoho z rodičů více úzkostnějšího. Pokud je úzkost takto odpozorovaná, říká se tomu úzkostný program. Pokud však nikdo z rodičů netrpěl úzkostí a člověka překvapila během života znamená to, že je úzkost získaná a tato úzkost vznikla právě díky dlouhodobému potlačování emocí skrze soustředění se na tělo nebo mysl a analytické logické myšlení.
Strachy, úzkosti, paniky mohou s člověkem pěkně zamávat. Jsou to problémy, které mohou mít dlouhodobý charakter, můžou vás trápit i několik desítek let. Umí pěkně znepříjemnit život a úplně Vás odstavit od věcí, které máte rádi nebo které byste chtěli dělat. Postupně jim přizpůsobíte celý svůj život jen proto, abyste udrželi tyto nemoci na uzdě. Není však důležité vymyslet způsoby, jak poskládat život, tak abyste se úzkostem vyhnuli nebo aby už nikdy nepřišly. Nejdůležitější je to, abyste věděli, co dělat, když strachy, úzkosti a paniky přijdou. Pokud máte sadu nástrojů, postupně ve vás narůstá sebedůvěra a daří se vám lépe zpracovávat stavy, z kterých jste předtím nemuseli nacházet cestu ven. Aby byla léčba strachů, úzkostí a panik úspěšná, musíte k ní přistupovat komplexně a zahrnout do ní všechny potřebné složky pro léčení, což je myšlení, chování, emoce a práce s programy.
Také je potřeba se zaměřit konkrétně na léčení a zvědomování těchto oblastí:
Při úzkostech:
- Útěkové strategie, které se musí rozpoznat a přestat dělat, protože útěkovými strategiemi může problém jen narůstat. Útěkové strategie od emocí mohou být například pouštění filmu, hudby, nadměrné sportování a podobně. Cokoliv, čím se snažíme v daný okamžik zahnat emoci, místo toho začít pracovat se emocí.
- Nauči se pracovat se strachy a katastrofickými scénáři
- Nejdůležitější složka je práce s emocemi, které se potřebuje člověk naučit rozpoznat, pojmenovat, pochopit a zpracovat skrze metody, které pomáhají emoce zpracovávat.
- Nedílnou součást je práce s negativními myšlenkami za cílem naučit se je rozdělit na obsesivní opakující se dokola, panické, katastrofické, strachové a následná transformace myšlenek těchto myšlenek.
- Jelikož u úzkosti bývají často diagnostikované i paniky, je potřeba naučit se pracovat s panikou
- Vzorce chování a programy mohou také velmi silně podporovat úzkosti. Vzorce chování jako kontrola, orientace na výkon, selhání, které jsou podstatou malého sebevědomí.
- Dále je to práce s hranicemi, které se dají rozdělit na vnější vůči lidem a vnitřní vůči sám sobě. Podstatou je se k sobě začít chovat lépe. Většina lidí má zapnutého vnitřního kritika, který místo podpory spíše škodí skrze znehodnocování a zraňování.
- Důležitý aspekt je věnovat pozornost rodině a rodinným příslušníkům. Často tito lidé žijící po boku lidí s úzkostmi neví, jak se mají chovat, co mají dělat a jak se k celé léčbě postavit. Jelikož člověk, který neměl úzkost, nebo paniku si neumí představit tento stav, je potřeba jim to co nejvíce přiblížit. Zlehčování situace nebo převádění věcí do humoru bohužel nepomůže, ba naopak může více uškodit.
- Změna životního stylu. Zkvalitnění spánku, vyvážní Relax x odpočinek, zdravá životospráva, jídlo, cvičení, celkové fungování v životě což znamená, jak moc se dlouho držíte v nefunkčním životě, v oblastech, i když víte, že byste měli něco změnit.
- Otevřít se lidem. Velmi důležitý bod je sdílení a vzájemná podpora s lidmi, kteří mají podobné, nebo stejné problémy. Za svou praxi jsem zjistila, že u úzkostných lidí, je tenhle bod jedním z kritických a nesmírně důležitých.
Při panice:
- Zvládání strachových myšlenek a jejich následná transformace
- Meditační techniky na rozpoznání myšlenek, které jsou reálné od těch iluzorních nereálných.
- Odvaha pracovat a trénovat techniky, které se člověk naučí pro zvládání práce s panikou. Techniky provádíte nejprve doma v bezpečí a potom v terénu.
- Práce se sebedůvěrou a zpracování strachu ze ztráty kontroly vycházející s potřeby mít věci pod kontrolou.
Se strachy:
- Trénink narušování komfortní zóny a práce s komfortní zónou. Dělat kroky aktivně do změny.
- Ochota zkoušet nové věci, nebo dělat věci jinak než jindy. Jít dobrovolně do nepohodlí za účelem posunutí hranic ve strachových oblastech.
- Získávání pozitivních zkušeností, které člověku pomáhají a motivují ho k akcím a krokům, přičemž se strachy překonávají, narušuje se hranice a tím pádem se při další zkušenosti se stejnou věcí bojí člověk o to méně.
