Článek
Záchvaty beznaděje střídají pocity osamění, stále je provází pocit vlastní bezvýznamnosti, nicotnosti. Léky pomáhají jen občas, hospitalizace na čas… Temnota se vrací, deprese se nevzdává.
Deprese mi přináší snížení hmotnosti, nauseu, pocit knedlíku v krku, nechutenství, narušený spánek a bytostný pocit únavy. Bolí mě celé tělo, klouby, svaly, záda a hlava, bolí i dýchat. Myšlení si usurpuje smrt… Stahuji se do ulity, ostatní nerozumí, někteří nechtějí. A já nechci obtěžovat. Jsou narušeny mé vztahy, drží jen rodina a jedna kamarádka…, mám víc, než si zasloužím. Nedokážu vstát do práce, soustředit se, být. První léky trochu zabírají, tělesná schránka se zlepšuje, přetrvává jen únava, která se vpaluje do morku kostí… Duše se jen krátce nadeche a klouže zpět do bahna beznaděje. Srabácky si přeji, ať mě někdo zajede…
K depresi bylo napsáno tisíce slov, bylo natočeno stovky videí, v kterých se vyjadřuje řada odborníků… Člověk čte, poslouchá, ale když ho to potká, je to nepředstavitelné… Je to naráz do zdi, který ho katapultuje ze života. Dostane se do stavu přežívání. Rok jsem byla na neschopnosti, dvě hospitalizace pomohly, poté se vrátila do práce, je to jiné, ale snad horší než předtím… Předtím jsem padala pod množstvím práce, teď vím, že takto už nemůžu, chráním se, vztahy se však zpřetrhaly a pocit samoty se prohlubuje. Není mi tam dobře a tak se mi vrací i těžké myšlenky, někdy až zapomínám, pro koho to chci všechno vydržet. Ale čas se mi už krátí, za pár dnů tu budu přes půl století. Často si říkám, že když jsem se s tím potýkala v mládí, neměla jsem rozum, ale byl čas a v záblescích naděje byly i sny. Jaký to pocit, když po těch letech se navracím zpět a žádný progras a žádné sny.
A tak alespoň píšu, to mi pomáhá, i když vím, že nepřináším nic nového, i když vím, že někteří stejně neporozumí… Protože…
Slova,
spoutaná okovy
vlastní bezvýznamnosti,
uvězněna jsou
v prázdnotě
zející
z lidských útrob.
Slova,
bezmocní trpaslíci,
snaží se
dokřičet k uším obrů,
marně však
neb zvuk ten
utichá, aniž dotkl by se hvězd.
Slova,
bezbarvé trylky,
bezcílně bloudí
údolím mrtvých ptáků,
co zemřeli,
když i jim zlámali křídla…
