Článek
Svobodní zednáři: Společenství zasvěcených, nebo skrytá mocenská struktura, jež vládne světu?
A jak je to vlastně s údajným spiknutím svobodných zednářů?
Jde o složité téma, ve kterém se prolínají historie, filozofie, tajné spolky, politika i nejrůznější konspirační teorie.
Svobodné zednářství není jednotné hnutí. Existují různé směry, tradice a obedience, které se od sebe liší pravidly i přístupem ke společnosti a politice. Některé zednářské organizace se politickým otázkám vyhýbají, jiné mají odlišná pravidla.
V některých výkladech se rozlišují ortodoxní a neortodoxní směry. Do této souvislosti bývají řazeni také ilumináti, zejména bavorští ilumináti z osmnáctého století. Jejich vztah ke svobodnému zednářství bývá v různých historických a konspiračních výkladech popisován různě.
Iluminátský řád vznikl zřejmě převzetím jezuitských vědomostí a jejich spojením se zednářstvím, je to však třeba chápat jako teorii.
Základním posláním svobodného zednářství má být podle jeho vlastních tradic osobní rozvoj člověka, vzájemná tolerance a pozvedávání lidstva k větší svobodě.
Jenže právě zde začíná prostor pro otázky, na které není snadná odpověď.
Uzavřená iniciační společenství se v průběhu historie různě ovlivňovala a jejich symbolika i tradice se někdy prolínaly. V této souvislosti se často zmiňují rozenkruciáni, templáři, svobodní zednáři, jezuité a další historické či náboženské organizace.
Společná symbolika některých uzavřených společenství bývá spojována zejména se zednářskou kamenickou a templářskou tradicí.
Opak pyramidální archetyp zasvěcení
Existuje teorie, podle které může být uzavřená struktura podobných společenství využívána k ovlivňování společenských a politických elit.
Hierarchie některých iniciačních řádů je založena na postupném zasvěcování. Člen získává další informace a poznání až s postupem na vyšší stupně. Symbolika stupnů, schodů, žebříku..
Jinými slovy, ti, kteří stojí níže, nemusí znát všechny souvislosti ani konečné cíle organizace. V představovaném modelu by celý plán znal pouze architekt stojící na vrcholu pyramidy, zatímco ostatní by znali jen jeho jednotlivé části.
Mohla by tedy podobná struktura fungovat také jako nástroj k řízení a ovlivňování lidí, kteří sami zastávají významné společenské postavení, aniž by si uvědomovali, že neznají celý záměr?
Není možné, že někteří svobodní zednáři z řad společenské elity jednají v dobré víře a věří, že pomáhají svobodě a pozvednutí lidstva, ale protože nestojí na vrcholu pyramidy, vidí jen část plánu a neznají jeho konečný cíl? A tak si možná ani neuvědomují, k čemu jejich jednání skutečně směřuje.
Myšlenka univerzálního chrámu, který by spojoval všechna náboženství a národy světa, je na první pohled krásná a vznešená. Jenže právě taková představa se může ve svých důsledcích stát nebezpečnou. Snaha sjednotit celé lidstvo totiž může přerůst v potlačování rozdílů, svobodného myšlení a národní identity.
Pod heslem rovnosti a společného dobra se může postupně prosazovat jediná ideologie a jediný společenský řád. V krajním případě se tak sen o sjednoceném lidstvu může proměnit v totalitní systém, v němž jednotlivec ztrácí svobodu ve prospěch celku.
Vznešené cíle a dobré úmysly byly v dějinách opakovaně zneužívány k ospravedlnění činů, které nakonec vedly k pravému opaku původních ideálů. Jak říká známé přísloví: Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly.
Představme si například, že někdo získá důvěru významných osobností národa. Postupně je zasvětí do určitého systému hodnot a přesvědčení a následně jim zadává jednotlivé úkoly, které samy o sobě mohou působit naprosto neškodně, nebo dokonce humanitně. Každý z nich může mít zdánlivě ušlechtilý cíl, ale jejich skutečný význam se ukáže teprve při pohledu na celek.
A právě v tom může spočívat největší nebezpečí: lidé mohou v dobré víře pracovat na něčem, jehož konečný důsledek by nikdy vědomě nepodpořili.
Revoluce, republika a otázka moci
V souvislosti se svobodnými zednáři se často diskutuje také jejich údajný vliv na revoluce, pád monarchií a vznik republik.
Historicky je doloženo, že někteří významní revolucionáři a představitelé republikánských hnutí byli svobodnými zednáři. Z toho však automaticky nevyplývá, že revoluce organizovalo nebo řídilo samotné zednářství.
Přesto zůstává zajímavá otázka: komu změna společenského uspořádání skutečně prospěla?
Byli králové pouze překážkou na cestě k větší svobodě a občanským právům, nebo mohli zároveň představovat překážku pro jiné mocenské zájmy, které usilovaly o větší vliv na společnost?
Demokracie přinesla lidem možnost rozhodovat o správě vlastní země a o jejím směřování. Její fungování však závisí na vzdělanosti a informovanosti občanů, transparentnosti institucí a kontrole těch, kteří mají moc.
A právě zde se dostáváme k jedné z nejzajímavějších otázek celého tématu.
Co kdyby bylo možné ovlivňovat elitu národa tak, aby její členové postupně prosazovali záměry, jejichž skutečný účel sami neznají?
Byl by to způsob, jak ovlivňovat směřování celé společnosti, aniž by si jednotliví aktéři uvědomovali, že se na něčem takovém podílejí.
Pokud neznám zdroj informací, nemohu ho také udat.
To ovšem neznamená, že takový scénář skutečně existuje nebo že svobodní zednáři jako celek něco podobného provádějí…Nebo ne třeba všichni.
Jedno však zůstává důležité: moc, která nepodléhá kontrole, si vždy zaslouží naši pozornost.
Podobná uzavřená společenství bývají někdy popisována jako kruhy zasvěcenců. A právě motiv kruhu a prstenu nabízí zajímavou literární paralelu.
Anglické slovo ring totiž znamená nejen prsten, ale také kruh. Jeden známý spisovatel tento motiv proslavil příběhem o prstenu, který má moc nad všemi ostatními.
Jak zní známé verše z jeho díla:
„Jeden prsten vládne všem, jeden jim všem káže, jeden všechny přivede a v temnotě sváže.“
Je to samozřejmě pouze literární obraz, nikoli důkaz o skutečném fungování tajných společenství. Přesto může sloužit jako působivá metafora otázky, která se celým tímto textem prolíná:
Co když ti, kteří drží jednotlivé části moci, nevidí, komu nakonec slouží celý systém?





