Článek
Cesta nás vybaveni materiální pomocí a dávkou odhodlání zavedla do Doněcké oblasti, k městu Kramatorsk, které je zase o něco blíž k frontě, než bylo při našem posledním výjezdu.
Na hranici mezi Polskem a Ukrajinou se cesta vždy láme. Za cedulí s modro-žlutým nápisem člověk opouští bezpečí, které nám propůjčuje naše evropské společenství, a vstupuje do jiné reality – do země, kde se mír prolíná s válkou a každodennost je zároveň křehká i nezdolná. Přes přechod jsme tentokrát projeli hladce (pouhé 4 hodinky zdržení) a zamířili směrem k hlavnímu městu. Před námi byla už jen nekonečná step. Krajina úrodné černozemě, ve které je každý kopec zajímavou raritou.
Kilometry ubíhaly, občasné zastávky na kávu a rychlé jídlo rozdělovaly dlouhé hodiny jízdy. Chvíle odpočinku uprostřed cesty, než se člověk znovu nasáčkuje do vydýchaného auta a vyrazí dál. Člověk si velmi rychle uvědomí, o jak marginální diskomfort jde oproti podmínkám, ve kterých každodenně fungují vojáci bránící Ukrajinu.
Druhý den jsme v odpoledních hodinách dorazili do centra ukrajinské metropole, kde nám zázemí poskytl hotel, z jehož oken by člověk nepoznal, jestli je v Kyjevě, nebo v jakémkoliv jiném evropském městě. Realitu, v jaké se nacházíme, nám ale rychle připomněly pomníky padlých, vysklená okna a všudypřítomní vojáci, kteří si užívali čas mimo jednotku a procházeli křížem krážem kyjevské parky, často ruku v ruce se svými dětmi, které se naučili radovat se z každého momentu, který lidé v míru vnímají jako samozřejmost. V Kyjevě nás čekalo pár milých setkání se starými známými a převzetí dvou dronů typu Vampír pro ukrajinské mariňáky.
Pomoc Ukrajině. Autor: Team 4 Ukraine, z.s.
Cesta na Charkov pokračovala ve stejném duchu. Občasné zastávky na doplnění, ale i vyloučení tekutin, benzinové pumpy a malé vesničky uprostřed zdánlivě nikdy nekončící stepi. Za Charkovem začalo být napětí cítit ve vzduchu. Cestu lemovaly vojenské kontroly, blokposty a unavené tváře vojáků – válka byla blízko, blíž, než by se člověku, den cesty z Prahy, líbilo.
Cesty byly rozbité a plné výmolů, jedna z mála věcí, která zůstala na východě Ukrajiny od doby plnohodnotné ruské invaze stejná. I přes nepřízeň donbaských silnic jsme do cílové vesnice dorazili pozdě večer. Mariňáci nás přivítali stolem plným jídla a teplou postelí, vším, co jsme v ten moment mohli chtít. Ráno následovalo předání pomoci: šestikolka, drony, generátory, satelitní připojení a další technika. Všechno vybavení, které jsme vezli stovky kilometrů, přímo tam, kde má největší smysl. Upřímnost jejich vděku zesílilo také smutné sdělení, že už jsme posledními západními dobrovolníky, kteří ještě s pomocí jezdí.
Další část cesty vedla k dobrovolníkům, kteří převzali Mitsubishi L200, které nás až na místo dovezlo. V samotném Kramatorsku jsme zase předali zdravotní batohy naší známé Baghíře z 81. útočné výsadkové brigády, která pro ně najde využití a zajistí, aby zachránily co nejvíce životů. Každá zastávka znamenala nejen úlevu, že se věci dostaly do správných rukou, ale i vědomí, že technika nebo obyčejný batoh se v těchto rukou stávají denně rozdílem mezi životem a smrtí.
Pomoc Ukrajině. Autor: Team 4 Ukraine, z.s.
Na východě jsme se také zastavili u míst, která připomínají nejtemnější stránku války. Masové hroby a poničená města jsou němým svědectvím, které člověk neodloží, ani když se vrátí domů. Není třeba žádných slov – stačí krátký pohled a uvědomíte si, že se tu odehrávalo něco, co se dít nemá a nikdy ani nesmí, ale přesto se to děje a tak hrozně blízko nám.
Cesta zpět vedla přes Charkov, kde jsme se ještě krátce potkali s dalšími obránci a přáteli v jednom. Potom už následovala dlouhá šňůra kilometrů směrem k hranicím a nakonec domů. V autech se mísila únava s pocitem dobře odvedené práce – i když jsme věděli, že naše role je jen malým dílem v celkovém obrazu, bylo jasné, že právě takové díly se skládají ve velkou mozaiku. Mozaiku, kterou budou studovat budoucí generace historiků jako nejdůležitější etapu moderní civilizace.
Každý výjezd připomíná, že naše práce je jen malým střípkem ve velkém odporu. Ale právě tyto střípky mají cenu. Když se z batohu stane polní ambulance, z vozidla životně důležitý transport, z generátoru světlo v temnotě – tehdy se humanitární pomoc mění v naději.
_____________________________________________________________________________
MATĚJ HRONEK, 5. 9. 2025, ZPRÁVA Z CESTY
Líbí se vám naše činnost a chcete také podpořit pomoc Ukrajině? Prosím pošlete nám příspěvek na transparentní účet 2801169198/2010 nebo navštivte náš dobročinný eshop. Případně můžete podpořit některý z našich projektů i na platformě Donio.
