Článek
Úvod
Mnoho rodičů i pedagogů věří, že přísnost a tresty vedou k lepší kázni a výchově silných osobností. Moderní psychologie a neurověda však ukazují opak: trestání dětí často vytváří úzkostné, pasivní a přehnaně přizpůsobivé dospělé, kteří se nedokážou zdravě bránit, prosazovat své hranice ani nést zodpovědnost. Tyto důsledky se neprojevují jen na individuální úrovni, ale i v celkovém fungování společnosti.
1. Psychologické a neurobiologické dopady trestání
Stres a jeho účinky na mozek dítěte
Opakované vystavování dítěte trestům, zejména fyzickým nebo emocionálním, spouští chronickou aktivaci stresové osy HPA (hypotalamus–hypofýza–nadledviny). To vede k nadprodukci stresových hormonů, jako je kortizol, který poškozuje mozkové struktury zodpovědné za regulaci emocí, rozhodování a učení. Výsledkem je:
- zvýšená úzkost a nejistota,
- oslabená schopnost zvládat stresové situace,
- snížená schopnost efektivní komunikace a prosazování sebe sama.
Studie: McEwen (2000), Harvard Center on the Developing Child
Vliv na rozvoj svědomí a morálního uvažování
Meta-analýza 75 studií (Gershoff & Grogan-Kaylor, 2016), která zahrnovala více než 160 000 dětí, prokázala, že fyzické tresty nevedou ke zvýšení svědomí ani k lepšímu chování. Naopak:
- zvyšují agresivitu a nepřátelství,
- podporují vývoj strachu místo porozumění,
- oslabují schopnost zdravě se bránit či říct „ne“ v dospělosti.
2. Kulturní kontext a konkrétní příklad z Německa
Německá společnost je historicky založená na disciplíně, řádu a důrazu na respekt vůči autoritám. Tento přístup měl v mnoha ohledech pozitivní vliv – vedl k odpovědnosti, organizovanosti a stabilitě. Děti vychovávané v tomto prostředí často vnímají pravidla jako přirozenou součást fungování společnosti.
Ale co když autorita selže nebo chybí?
V roce 2024 popsal článek na Novinky.cz situaci, kdy na některých německých školách docházelo ke šikaně mezi dětmi z rozdílného kulturního prostředí. Některé německé děti, ze strachu před konfliktem, dokonce předstíraly změnu náboženského vyznání, aby předešly útokům. Tento případ neukazuje slabost německých dětí, ale střet dvou odlišných výchovných modelů – jednoho založeného na poslušnosti a důvěře v systém, druhého formovaného přímým konfliktem a bojem o prostor.
Tato situace odhaluje, že bez rozvoje vnitřní asertivity a schopnosti bránit se v nečekaných situacích, mohou i děti z velmi funkčních a kultivovaných systémů zůstat bez obranných mechanismů, pokud systém selže. Nejde o vinu jednotlivců, ale o systémový nedostatek v přípravě na svět, kde pravidla nestačí – a kde je někdy třeba postavit se sám.
Studie: Baumrind (1991), Schneider et al. (2019)
3. Proč poslušnost často znamená slabost
Poslušnost bez kritického myšlení a schopnosti postavit se za sebe vede k:
- pasivitě vůči šikaně či nespravedlnosti,
- neschopnosti stanovit a hájit osobní hranice,
- závislosti na autoritách, které nemusí jednat ve prospěch jedince,
- vysoké míře stresu a úzkosti v konfliktních situacích.
Trestání dítě učí: „Neodporuj, jinak přijde trest.“ Tato zkušenost se stává hluboce zakořeněnou strategií chování. Místo zdravého sebevědomí a schopnosti rozhodovat se samostatně vzniká strach a vnitřní pasivita.
Studie: Bandura (1977), Gross (1998), Durrant & Ensom (2012)
4. Jak vychovávat odolné a sebevědomé děti
Moderní výchovné přístupy, založené na poznatcích vývojové psychologie a neurovědy, doporučují:
- vysvětlování důsledků chování místo mechanického trestání,
- podporu vyjadřování emocí a jejich zdravé regulace,
- rozvoj asertivity a schopnosti říct „ne“,
- nastavování jasných hranic s respektem a empatií,
- posilování vnitřní motivace a zodpovědnosti.
Taková výchova formuje děti, které se nebojí zaujmout postoj, rozpoznat nespravedlnost a bránit své potřeby i v obtížných situacích.
Studie: Deci & Ryan (1985, 2000), Grolnick & Ryan (1989), Kochanska et al. (2001)
5. Nejčastější protiargumenty a jejich rozebrání
„Trestání učí děti sebekázni.“
Výzkumy ukazují, že skutečná sebekázeň vzniká z vnitřní motivace, nikoliv ze strachu. Děti vedené s respektem prokazují vyšší úroveň sebeovládání.
„Bez trestů budou děti rozmazlené.“
Rozmazlenost není důsledkem nedostatku trestů, ale nekonzistentních a nejasných hranic. Právě konzistence a empatie posilují zodpovědnost.
„Někdy je tvrdý zásah nutný.“
Ano, v krizových situacích může být rychlý zásah potřeba. Opakované používání trestů však dlouhodobě narušuje vztah a psychiku dítěte.
„Dítě musí vědět, kdo je šéf.“
Rodič není diktátor. Role rodiče je vést, nikoli ovládat. Respekt, důvěra a spolupráce jsou pevnější než poslušnost vyvolaná strachem.
Studie: Ryan & Deci (2000), Greene (1998)
Závěr
Trestání dětí nevede k síle, ale k přizpůsobení se za cenu sebe. Vytváří generaci poslušných, ale vnitřně slabých jedinců, kteří raději ustoupí, než aby se postavili nespravedlnosti. Taková společnost je zranitelná – chybí jí odvaha a vnitřní páteř.
Skutečná síla nevyrůstá ze strachu z trestu, ale z pochopení, důvěry a odvahy stát si za svým.
Studie a zdroje:
- McEwen, B.S. (2000). Allostasis and allostatic load: implications for neuropsychopharmacology.
- Gershoff, E.T. & Grogan-Kaylor, A. (2016). Spanking and child outcomes: Old controversies and new meta-analyses.
- Harvard Center on the Developing Child: developingchild.harvard.edu
- Novinky.cz (2024). Německé děti předstírají konverzi k islámu ze strachu.
