Ukrajinská fronta: Kde může Rusko udeřit v roce 2026

Slovo autorů: Ještě než se ponoříme do tvrdých dat a scénářů budoucího vývoje, je nutné připomenout, že za každým kilometrem fronty stojí lidské osudy. Obránci Ukrajiny čelí v roce 2026 jedné z nejtěžších zkoušek. Pokud vám dává smysl pomoci těm, kteří drží linii proti přesile, zvažte prosím podporu sbírky Naděje 2026. Vaše pomoc může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí pro konkrétní jednotky v první linii.

👉 Podpořit obránce můžete zde: https://donio.cz/nadeje-2026

Při zpětném pohledu na uplynulých dvanáct měsíců vidíme ruskou armádu, která se adaptovala na realitu takzvaného transparentního bojiště – tedy války, kde je díky dronům vše vidět. Podle sjednocených dat se ruským silám podařilo v roce 2025 obsadit přibližně 5 600 kilometrů čtverečních ukrajinského území.

Ačkoliv toto číslo představuje necelé jedno procento rozlohy Ukrajiny, jeho význam je nesmírný. Pád pevností jako Vuhledar a postupná ztráta obranného pásu u Pokrovska neznamenají jen ztrátu kilometrů, ale především ztrátu výhodných, léta budovaných pozic, které Ukrajina v otevřené stepi nemůže snadno nahradit.

Cena za tyto zisky byla astronomická. Odhady hovoří o tom, že Rusko v roce 2025 utrpělo více než 416 000 ztrát (mrtvých a zraněných). Matematika bojiště je neúprosná: za každý dobytý kilometr čtvereční zaplatilo Rusko v průměru 80 vyřazenými vojáky. Přesto se ruský válečný stroj nezastavil. Kremlu se podařilo udržet tempo doplňování stavů skrze systém „skryté mobilizace“, kdy vysoké finanční odměny lákají do armády desítky tisíc mužů měsíčně. Jejich kvalita sice stále klesá, ale díky metodice parního válce se Rusku hrnout jak vlastní lidi, tak obránce. Zůstává jen spálená a zničená krajina.

Zásadním faktorem, který umožnil Rusku udržet iniciativu, není jen „masa“ pěchoty, ale překvapivá odolnost jeho průmyslu.

Navzdory intenzivní diplomatické aktivitě zůstává pravděpodobnost reálného příměří mizivá. Zastavení bojů, za podmínek „mírového plánu“ je v tuto chvíli vnímáno jako existenciální hrozba jak Kyjevem, tak Moskvou.

Pro generální štáb Ruska je zmrazení konfliktu nevýhodné. Kreml operuje s „teorií vítězství“, která sází na únavu Západu. Příměří by znamenalo, že Rusko nedosáhne svých ústavních cílů (plné ovládnutí anektovaných oblastí) a poskytne Ukrajině čas na vybudování neprostupné obrany na Dněpru.

Pro Ukrajinu je příměří bez garancí vstupu do NATO, nebo jiných silných bezpečnostních záruk vnímáno jako kapitulace. Znamenalo by uznání ztráty území a poskytlo by Rusku čas na obnovu tankových vojsk pro další úder za pár let. Pokračování obranné války je tak v Kyjevě i přes vyčerpání vnímáno jako jediná cesta k přežití státu.

Klíčovým jevem přelomu let 2025 a 2026 je snaha ruského velení o „optimalizaci“ frontové linie. Nejde jen o zisk území, ale o geometrii. Zarovnání fronty od Záporoží po Kostiantynivku má za cíl zkrátit aktivní linii dotyku.

Příkladem je dobytí Velyké Novosilky. Tato oblast dříve tvořila ukrajinský výběžek, který nutil ruské síly hlídat dlouhou linii ve tvaru podkovy. Jejím obsazením a narovnáním linie došlo ke zkrácení fronty o desítky kilometrů.

Zkrácení fronty o 30–40 km teoreticky uvolňuje sílu zhruba 10 000 až 12 000 mužů (ekvivalent menšího armádního sboru). Tito vojáci nejdou domů. Jsou to zkušené jednotky, které byly „vyvázány“ z obrany a nyní tvoří útočnou zálohu. Ruské velení je může okamžitě vrhnout do boje na jiném úseku, aniž by muselo čekat na nováčky z výcviku. Tato „ekonomie sil“ umožňuje Rusku udržovat neustálý tlak bez doplňování stavů novými rekruty.

Hlavním cílem ruské kampaně 2026 bude dobytí severního Donbasu – aglomerace měst Slavjansk a Kramatorsk. Zprávy z konce roku potvrzují, že Siversk, severní opěrný bod ukrajinské obrany, padl.

Problémem pro obránce není jen ztráta města, ale nemožnost se znovu zakopat. V roce 2026 je nebe plné ruských průzkumných dronů, které okamžitě navádějí palbu na jakoukoliv těžkou techniku, jako jsou bagry. Pěchota se musí zakopávat ručně pod palbou, což vede k mělkým a nekvalitním zákopům, ztrátám na životech. Stabilizace linie hned za Siverskem je proto extrémně obtížná a fronta se proto posune minimálně o deset kilometrů, tak jako jsme to viděli na jiných úsecích v minulosti.

Řeka Oskil hraje a bude hrát v tomto roce důležitou roli. Jak ukazuje ilustrační mapka, Rusko postupně tlačí na zarovnání fronty podél této přirozené bariéry. To povede opět ke zkrácení fronty o desítky kilometrů a díky příhodnému terénu uvolní ještě více živé síly pro další útoky, protože Ukrajina zde nebude schopná překvapivých protiútoků. Jediná „podkova“, nebo „kapsa“ by bylo poslední dvojměstí Kramatorsk-Slavjansk.

A tím se dostáváme k tomu, co podnikne Rusko dál. Na jihu dříve nebo později dorazí k nově zbudovaným obraným liniím, které je téměř nemožné překonat. Skutečně, jejich obrana vyžaduje malé množství živé síly a tvoří ji tři robustní řady minových polí, protitankových příkopů, dračích zubů a žiletkového drátu. Rusko to samozřejmě ví a tak počítáme s tím, že se již připravuje na další možnosti v nových směrech.

Kromě hlavního tlaku na Donbas připravuje Kreml pomocné údery, jejichž cílem je rozmělnit ukrajinské síly.

Vladimir Putin vydal rozkaz k dobytí města Záporoží. Útok na půlmilionové město přes zaminovanou step je však logistickou noční můrou. Pravděpodobnější je, že půjde o lokální útoky s cílem dostat město na dostřel děl, aby se narušila tamní průmyslová výroba. K tomu bude postačovat zarovnávání jižní fronty.

Koordinovaný útok s cílem odříznout ukrajinské síly u řek. Ačkoliv jde o řídce osídlenou oblast, její obsazení by Kremlu umožnilo vyhlásit „sanitární zónu“ chránící Rusko a získat levné propagandistické vítězství. Ukrajina tu zároveň nemá moc co chránit (existují kritičtější úseky). Rusko by to ale nepřiblížilo ani ke splnění deklarovaných cílů, natož dosažení nějaké strategické iniciativy na frontě. Není to ani dobrý nástupní prostor pro útok na Charkov. Ztráty má již dnes, dle informací od kolegů na tomto úseku, významné a proto je otázka, zda to dává jakýkoliv smyl. Tedy kromě propagandy.

Nejnebezpečnějším scénářem pro Ukrajinu není ani tak pád dalšího města na Donbase, jako spíše otevření nové severní fronty. To riziko je reálné.

Rusko nemá sílu dobýt Kyjev. Ale o to vůbec nejde. I menší výpad ruských kolon směrem na hlavní město, nebo jen soustředění sil u hranic, by vyvolalo masovou paniku. Miliony uprchlíků by už neměly kam utéct. Frustrace a zoufalství civilního obyvatelstva by, po již tak těžké zimě, dosáhlo nového maxima. Ukrajinské velení by navíc muselo stáhnout své nejlepší tankové brigády z Donbasu k ochraně Kyjeva. Tato ztráta těžké techniky na hlavním bojišti by mohla vést ke zhroucení obrany na východě.

Jde o klasickou diverzi strategického významu. Zda na ni dokáže Rusko ušetřit dostatek zdrojů je zatím nezodpovězená otázka. Dle našeho názoru na tom již pracuje.

V následující sekci určené pro podporovatele redaktorů opustíme taktické mapy bojiště a podíváme se na strategické pozadí konfliktu, které sahá daleko za hranice Evropy. Proč Čína potřebuje, aby válka na Ukrajině pokračovala i v roce 2026? Jak souvisí dodávky granátů na Donbas s plány Pekingu na invazi na Tchaj-wan? Nabízíme unikátní analýzu toho, jak Si Ťin-pchingův časový plán pro rok 2027 přímo ovlivňuje ochotu Ruska pokračovat v boji.