Článek
Kdo byl Jaroslav Vedral
Jaroslav Vedral se narodil 17. listopadu 1895 v Mělníku nad Sázavou. Po maturitě na chrudimské hospodářské škole byl během první světové války v březnu 1915 odveden do rakousko-uherské armády. Nedlouho po odjezdu na ruskou frontu však dobrovolně přešel do zajetí a v březnu 1916 vstoupil do vznikajících československých legií v Rusku.
Jako příslušník střeleckého pluku bojoval v památné bitvě u Zborova i v dalších těžkých bojích na Ukrajině. U Zborova bojoval jako velitel čety a posléze během známé sibiřské anabáze taktéž prokázal výjimečné velitelské schopnosti. I proto se do své nové vlasti se v roce 1920 vracel v hodnosti kapitána a dveře k vojenské kariéře měl otevřené.
V dalších letech absolvoval prestižní Válečnou školu v Praze a přešel do sboru důstojníků generálního štábu. V době první republiky postupně vystřídal řadu postů, kromě těch štábních také přednášel, velel pěší brigádě a v neposlední řadě v polovině 30. let ve štábu organizoval výcvikové programy.
Jaroslav Vedral-Sázavský, jediný generál, který padl za druhé světové války na frontě.
Jaroslav Vedral za druhé světové války
Jaroslav Vedral se po okupaci okamžitě zapojil do budování odbojové organizace Obrana národa. Jeho úkolem bylo organizovat zpravodajské sítě a také odchody československých vojáků a letců do zahraničí. Jenomže gestapo bylo v prvních letech okupace při rozbíjení odbojových organizací velmi efektivní a smyčka se tak začala stahovat i kolem Jaroslava Vedrala. Ten si to dobře uvědomoval a podle toho začal konat.
S celou rodinou proto v lednu 1940 odešel do exilu. Použil k tomu tzv. jižní cestu přes Maďarsko a Bělehrad až do Francie. Tam se okamžitě zapojil do organizování československé exilové armády. Už ve Francii začal generál Vedral používat krycí jméno Sázavský. Po pádu Francie se evakuoval do Velké Británie, kde pokračoval ve své činnosti.
Postupně sloužil jako vojenský přidělenec u norské exilové vlády v Londýně a vedl výcvikové oddělení Ministerstva národní obrany exilové vlády. Ačkoliv v Londýně působil na vysokém postu, Jaroslav Vedral si přál osobní nasazení v boji. V létě 1944 požádal o přeložení k 1. československému armádnímu sboru v SSSR. V září 1944 byl povýšen na brigádního generála a převzal velení 1. československé samostatné brigády, která sváděla krvavé boje v Karpatsko-dukelské operaci.
Na frontě byl znám svou přítomností přímo mezi vojákem v první linii. Dne 6. října 1944 dosáhly jeho jednotky sboru státní hranice u Dukelského průsmyku. Když generálův osobní vůz projížděl zalesněným úsekem nedaleko obce Vyšný Komárnik, jen několik desítek metrů od hranic, jeho auto najelo na německou minu. Mohutný výbuch generála Vedrala i jeho doprovod okamžitě usmrtil.
Tam, kde zemřel, tedy v Dukelském průsmyku, je také pochován. Jeho rakev nesli při pohřbu čtyři další generálové. Konkrétně šlo o Ludvíka Svobodu, Karla Klapálka, Bohumila Bočka a Antonína Hasala.
Jaroslav Vedral-Sázavský se stal jediným generálem, který zemřel za druhé světové války přímo na frontě. In-memoriam byl povýšen do hodnosti divizního generála.
Zdroje informací: https://www.vhu.cz/jaroslav-vedral-sazavsky-17-11-1895-06-10-1944/
