Článek
Co je branná výchova?
Ještě předtím, než se pustíme do zkoumání historie výuky branné výchovy u nás, bude zapotřebí si ji definovat. Jako branná výchova se označuje systematická příprava mládeže, především té školní, na mimořádné situace a případné ohrožení státu. Jak již bylo naznačeno v úvodu, hodně lidí si tento fenomén spojuje s normalizační érou a běháním po lese s plynovou maskou a s igelitovými sáčky na rukou i na nohou. Není divu. Branná výchova je ale pojem mnohem širší a rozhodně nejde o vynález komunistického režimu.
Počátky branné výchovy u nás
V nějaké formě byla branná výchova přítomna ve školách vždy, nešlo ale o žádný centralizovaný systém. Chlapci se často věnovalo třeba šermu apod. O zavedení obecnějšího systému branného vzdělávání se Rakousko-Uhersko pokusilo za první světové války. Reálně šlo především o snahu posilovat loajalitu k monarchii a Habsburské vládnoucí rodině.
Tím se dostáváme k jedné podstatné věci. Branná výchova není v žádném případě pouze fyzická či tělovýchovná. Stejně tak má vždy i teoretickou a v neposlední řadě také ideologickou část. Tu si koneckonců z doby normalizace pamatujeme též víc než dobře.
Branná výchova za první republiky
První republice trvalo zavedení systematické výuky branné výchovy poměrně dlouho. Teprve v roce 1934 vyšel první oficiální výnos k „výchově k brannosti“. Nešlo o zavedení nového speciální předmětu ve školách, nýbrž o zařazení příslušných částí do vlastivědy, dějepisu, zeměpisu, výuky cizích jazyků, zpěvu a logicky také tělesné výchovy.
Branná výchova se v této době nicméně netýkala pouze školní mládeže. Od roku 1935 se začala konat i povinná cvičení civilní protiletecké ochrany. Mimochodem, celý systém byl velmi přísný, obyvatelé měli povinnost kupovat si vlastní plynové masky, majitelé domů museli budovat protiletecké kryty na vlastní náklady apod. Dovedete si představit, že tohle dnes někdo navrhne? A není náhodou tohle to pravé vlastenectví? Na rozdíl od prázdného mávání vlajkou, které opravdu nikoho nic nestojí. Ale to jsme trochu odbočili. Zpátky do třicátých let.
Za nedodržování pravidel mohla být lidem samozřejmě udělena obří pokuta. A to, že v případě válečného stavu by za stejné prohřešky následoval trest smrti, není snad třeba ani zdůrazňovat. Reálně se s výukou podle nových osnov, které nicméně dávaly vyučujícím poměrně dost volnosti, začalo vyučovat ve školním roce 1937/1938. To už se nad první republikou stahovala mračna.
Branná výchova v letech 1945–1989
Za protektorátu byla branná výchova zrušena, okupanti neměli zájem o to posilovat brannost Čechů. Po válce došlo k obnovení branné výchovy v roce 1951, tentokrát už pod zcela jiným ideologickým rámcem. Založen byl Svazarm, budovaly se protiatomové kryty, vznikaly štáby civilní obrany apod.
Od roku 1952 byla na základních i středních školách zavedena branná výchova coby samostatný předmět spolu s letním a zimním branným cvičením. V této době měla branná výchova vyloženě vojenský charakter. Sami komunisté si po čase uvědomili, že je to charakteristika spíše kontraproduktivní.
Začaly proto vznikat nové osnovy, které přetvořily brannou výchovu v program zahrnující vzdělávání na všech typech škol až po ty vysoké a současně bylo branné vzdělávání koncipováno celoživotně skrze zájmové organizace. Postupně bylo rozšířeno dokonce i na předškoláky. Podle tohoto systému se řídila výuka branné výchovy od roku 1973 až do roku 1989.
Co nás čeká?
Po sametové revoluci centralizovaný systém branné výchovy prakticky zanikl. Školy sice mohou zařazovat do výuky příbuzná témata, často se chodí na nejrůznější přednášky, ukázky práce záchranných složek apod. Pro školy to ale není závazné.
V souvislosti s měnící se bezpečnostní situací v Evropě a s vytvářením nového uspořádání světa (nic menšího se dnes neděje) lze ale očekávat, že se branná výchova do osnov v nějaké podobě poměrně brzo vrátí. Podle nás to je dobře. Jaký názor máte vy?
Zdroje informací: https://tohlejsmeprozili.cz/branna-vychova-ve-20-stoleti
