Článek
Moravská Ostrava a její most
Moravská a Slezská Ostrava byly v druhé polovině 19. století prudce se rozvíjejícími průmyslovými centry. Šlo o skutečnou obchodní křižovatku své doby. Kromě toho, že šlo o ekonomické regionální centrum, Moravská Ostrava byla důležitá i pro armádu jako dopravní křižovatka pro vojenské přesuny.
I proto byl ve městě v roce 1851 postaven takzvaný Říšský most. Šlo o monumentální řetězovou konstrukci podle návrhu inženýra Josefa Seiferta. S rozpětím přes devadesát metrů tvořil klíčovou tepnu spojující moravský a slezský břeh řeky Ostravice. V pravém smyslu byl tento most strategicky významnou stavbou.
Mimochodem, most měl být původně uveden do provozu o dva roky dříve, zabránily tomu ale epidemie tyfu a cholery.
Říšský most přes Ostravici, při jehož pádu zemřelo šest lidí.
Pád mostu
Středeční ráno 15. září bylo každopádně v Ostravě rušné. Ve městě se ten den konal tradiční týdenní trh a ulice žily ranním shonem. Po Říšském mostě zrovna projížděli vojáci hulánského pluku rakousko-uherské armády. Část vojáků jela na koních, část ale pochodovala vedle nich. Spolu s vojáky na mostě přecházelo několik desítek civilistů, dělníci mířící do práce, vůz s uhlím nebo děti jdoucí do školy.
Jakmile se vojenský průvod dostal do středu mostovky, konstrukce se začala nepřirozeně hýbat a rozkmitala se v nebezpečném rytmu. Netrvalo to ani několik sekund a ozval se zlověstný praskot železa. Střední část řetězového mostu se posléze nekontrolovatelně zřítila přímo do koryta řeky Ostravice. Celkem zemřelo šest lidí včetně dvou žen a dvou dětí.
Proč most spadl?
Bezprostředně po havárii se rozšířila teorie, že za pád mostu mohl rytmický pochod hulánů. Fyzikální jev známý jako mechanická rezonance skutečně dokáže most rozkmitat až k jeho destrukci, jak se koneckonců učíme v hodinách středoškolské fyziky.
Tato verze doslova zlidověla a dodnes lze zaslechnout, že právě pád mostu z roku 1886 je důvodem, proč vojenské řády do dnešních dnů přikazují při vstupu na jakýkoliv most rozhodit synchronizovaný krok. Vysvětlení pádu mostu je ale daleko prozaičtější.
A co bylo onou skutečnou příčinou, kterou odhalilo vyšetřování v březnu 1887 u Krajského soudu v Novém Jičíně? Šlo o zanedbanou údržbu a konstrukční vadu. Důležité úchyty byly totiž umístěny tak nízko, že je pravidelně zaplavovala voda. Navíc je nebylo možné kontrolovat. U soudu však zaznívaly i poněkud absurdní argumenty, že za pád mostu mohli muži, kteří si cestou z hospody ulevovali právě na ocelové řetězy. To je samozřejmě absurdní.
Před soudem každopádně stanul okresní inženýr František Heinz z Těšína, který měl na starosti údržbu a kontrolu. Heinz se hájil tím, že při poslední kontrole v červnu 1885 zkontroloval vše, co bylo přístupné. Výměna některých prasklých částí byla navíc naplánována na říjen 1886, most však spadl o měsíc dříve. Soud nakonec skutečně přihlédl ke konstrukčním chybám původního projektu a inženýra Františka Heinze osvobodil.
Pád mostu od sebe každopádně zcela odřízl dva břehy a dvě části města. Armáda nejprve postavila provizorní most a v letech 1913–1914 byl potom postaven moderní ocelový most, který dnes obyvatelé i návštěvníci Ostravy znají pod jménem Most Miloše Sýkory.
