Článek
Úvod
Zmíněný příběh odbojářské ponorky byl zrekonstruován společným úsilím potomků tehdejších svědků a profesionálních historiků. Vzhledem k tomu, že je kromě několika málo fotografií založený jen na výpovědích pamětníků, které byly učiněny až desítky let po válce, je také stále plný nejasností a dost možná se nám jej nepodaří plně zrekonstruovat nikdy. Pojďme se tedy podívat na to, jaká je dnes naše představa o událostech spojených s ponorkou.
Ponorka na řece Moravě
Příběh začíná celkem logicky v roce 1939 ve chvíli, kdy nacistické Německo obsadilo zbytek Československa a vznikl Slovenský štát. Na slovenské straně hranice, v městečku Skalica, žila komunita sestávající z českých četníků a drobných podnikatelů, kteří se rozhodli pro odbojovou činnost v podobě převádění lidí přes nově vzniklou hranici, kterou fyzicky tvořila řeka Morava. Skupinu tvořil bednář Bohumil Mann, obchodník Josef Masařík, kloboučník Antonín Štěrba, slovenský četník Ján Chaloupka, Josef Holeček, čalouník a další
Jaký způsob zvolili? Rozhodli se sestrojit ponorku. Tento ambiciózní plán měl ovšem jednu drobnou vadu. Odbojáři zjevně netušili, jak ponorka funguje. Plavidlo proto asi sestrojili jen na základě toho, co někdy viděli na obrázku. Mělo aerodynamický tvar, byla ze dřeva staženého kovovými obručemi, vážila asi 400 kg a délka trupu byla pravděpodobně někde mezi třemi a pěti metry. Opatřeno bylo i malým motorem.
Plavidlu ale chybělo to, co dělá ponorku ponorkou, tedy balastní nádrže. Bez nich se samozřejmě nedokázala potopit. Pokus nahradit balastní nádrže přivázáním betonového bloku byl sice kreativní ale funkčnosti ponorky moc nepomohl. Zato ale ukázal, že do ní zatéká.
Po opravách byla údajně ponorka použita alespoň tak, že se v ní přetahovaly ilegální letáky z jedné strany hranice na druhou. V kraji se sice vyprávěly i příběhy o tom, že na palubě ponorky byla tajná vysílačka, to je ale opravdu hodně nepravděpodobné.
Zmíněné fotografie, která jsou jediným přímým důkazem existence ponorky, ji ukazují již na břehu v dosti špatném stavu. Fotografie pochází z roku 1943, kdy ponorku vyplavila řeka na břeh. Odbojáři se jí totiž zbavili tím, že jí zatížili a potopili. Na dně ale nevydržela navždy a po čase se ocitla na břehu. Poté byla údajně místními obyvateli rozřezána a dřevo použito na topení.
Tragický závěr příběhu
Bohumil Mann, duše celého projektu, se brzy dostal do hledáčku slovenského četnictva. Důvodem byly letáky a také otevřené vyhrožování místnímu „hlinkovci“. Jeho trestem bylo vyhoštění do protektorátu, na Moravu. I tam ale Mann pokračoval v odbojové činnosti, konkrétně převáděl lidi přes hranici. Byl ovšem odhalen, zatčen a následně po mučení odsouzen k trestu smrti. Ten byl vykonán 13. června 1942.
V koncentračním táboře nebo na popravišti skončili i další lidé, kteří byli do stavby ponorky a obecně do odbojové činnosti okolo Bohumila Manna zapojení. Plavidlo samotné ale nebylo předmětem vyšetřování a gestapo se o něm asi nikdo nedozvědělo.
Ačkoliv by se mohl zdát nemotorný pokus o sestavení ponorky na řece Moravě úsměvným, bylo by velkou chybou jej takto vnímat. Jeho protagonisté byli vedeni silným vlastenectvím a odpor proti nacismu, bez ohledu na to, jako měl podobu, byl záležitostí smrtelně nebezpečnou. Koneckonců, řada zapojených jej skutečně životem zaplatila. Tento příběh proto vůbec není směšný, je doslova a do písmene hrdinský.
