Článek
Československý průmysl na vrcholu
Začneme rovnou tím nejdůležitějším, tedy oněmi fascinujícími čísly. Podle údajů tehdejší Společnosti národů pokrýval československý průmysl téměř čtvrtinu (v uvedeném období šlo 21 % až 25 %) celosvětového zbrojního exportu. Tím daleko předstihl i tradiční průmyslové a zbrojní giganty a velmoci, jakými byly Velká Británie, Francie či Spojené státy.
Nešlo přitom o náhodu ani o nějaký náhlý výkyv. Ve skutečnosti to byl naopak poměrně logický výsledek působení několika různých faktorů. Jednak zde byly hluboké kořeny průmyslové výroby sahající do období rakousko-uherské monarchie. Ty dále kultivovala prozíravá prvorepubliková politika a samozřejmě také mimořádný technický um československých inženýrů a dělníků. Chcete-li, zlaté české ručičky.
Dědictví staré monarchie
Při rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918 zůstalo na území nového československého státu přibližně 70 až 80 % veškerého těžkého průmyslu bývalé monarchie. Ačkoliv se Československo potýkalo v té době stejně jako řada dalších evropských zemí s velkými hospodářskými problémy, byl to faktor, na němž bylo možné stavět. Nová republika zdědila nejen klíčové hutě a strojírny, ale i kompletní infrastrukturu pro výrobu zbraní, munice a dalšího vybavení pro armády.
Pušky vz. 24, další významný vývozní artikl našeho prvorepublikového průmyslu.
Politické vedení republiky si uvědomovalo potenciál, který to pro ni mělo, stejně jako nutnost důrazu na obranný průmysl pro vlastní potřebu. Celý zbrojní československý vojensko-průmyslový komplex stál na dvou pilířích. Šlo o Škodovy závody v Plzni a Zbrojovku Brno. Škoda Plzeň byla jedním z vůbec největších průmyslových koncernů v Evropě a ve vojenské oblasti se specializovala na těžké dělostřelectvo, tanky, obrněná vozidla a munici. Brněnská Zbrojovka zase představovala špičku v oblasti pěchotních zbraní, ručních i těžkých kulometů a přesné mechaniky.
U těchto dvou firem to ale nekončilo. Byly zde i další firmy, které produkovaly letadla, letecké motory, automobily atd. Jmenujme např. ČKD, Walter nebo Avia.
Kvalita především
Je třeba zdůraznit, že československý export nestál v žádném případě na kvantitě za nízkou cenu. Právě naopak, československé produkty byly postaveny na špičkové kvalitě a maximální spolehlivosti. V meziválečném období se proto československé konstrukce staly synonymem pro ten nejvyšší standard kvality.
K tomu si musíme přidat dobrou obchodně-zahraniční politiku a flexibilitu. Zatímco USA se stále více uzavíraly do sebe v souladu s politikou izolacionismu, Británie a Francie vyvážely především do svých kolonií. Československo bylo v tomto ohledu mnohem flexibilnější.
To je vidět právě na letech 1934 a 1935, kdy se země vyšvihla na samé čelo pomyslného žebříčku. Byly zde rozsáhlé zakázky pro Rumunsko a Jugoslávii v rámci aliančních dohod Malé dohody. Současně ale probíhaly masivní dodávky pro Čínu zbrojící kvůli japonské agresí a také zakázky pro státy Jižní Ameriky, kde též probíhal ozbrojený konflikt.
Stejně tak ale podléhal vývoz zbraní přísnému schvalování Ministerstva zahraničních věcí a Ministerstva národní obrany. Československá diplomacie zase využívala dodávky zbraní jako nástroj k upevňování spojenectví. Doma zase příjmy z prodeje vojenského materiálu představovaly zásadní vzpruhu pro ekonomiku. V době hospodářské krize udržovaly vojenské zakázky zaměstnanost pro desítky tisíc kvalifikovaných dělníků.
Každá mince má ale dvě strany. Okupace v roce 1939 vedla k tomu, že celá tato výrobní základna padla do rukou nacistického Německa. To už je ale jiný příběh…
Zdroje informací: https://www.gotobrno.cz/info/fenomen-zbrojovka/
