Článek
Film a třicátá léta
Když v roce 1930 přišla do kin první zvuková komedie, tedy C. a k. polní maršálek s Vlastou Burianem, začala zlatá éra našeho filmu. Snímky z tohoto období nazýváme jako „filmy pro pamětníky“ (ačkoliv pamětníků této doby už bohužel zbývá opravdu pomálu). Mnohé z nich se stále těší velké popularitě a jména jako Vlasta Burian, Adina Mandlová, Oldřich Nový nebo Nataša Gollová jsou stále v obecném povědomí a mají status legend.
Kromě jejich filmů si s nimi ale spojujeme i něco jiného. Máme na mysli životní styl „na vysoké noze“. Ve skutečnosti ale nebyly výdělky prvorepublikových herců tak vysoké, jak si mnozí myslí. I některé velké hvězdy musely mít dokonce druhé zaměstnání. Na prvorepublikovou bohému je tak možné se dívat ze dvou různých úhlů pohledu: z pohledu jejich životního stylu a jejich výdělků.
Nataša Gollová (vlevo) ve filmu Konečně sami z roku 1941.
Alkohol, kokain a nekončící večírek
Fakt, že většina herců nevydělávala tolik, kolik mnozí předpokládají, nemění nic na tom, že bohéma žít opravdu uměla. Pokud řekneme, že třeba Hugo Haas měl v oblibě tzv. „spanilé jízdy“ spočívající v tom, že několik aut plných jeho přátel, řady slavných i méně slavných žen, alkoholu a kokainu vyrazilo někam za Prahu, kde si užívali všech možných slastí života, vůbec nebudeme přehánět. Takhle to prostě chodilo. Je samozřejmě třeba vzít v potaz, že např. kokain byl v té době společensky v zásadě přijatelný. Určitě se na něj hledělo jinak než dnes. Přesto se ale lidé od filmu chovali jinak, než postavy upjatých a za všech okolností slušných lidí, které tak často ztvárňovali.
Co se alkoholu týká, tak „něco ostřejšího“ bylo v ateliérech běžným povzbuzením na začátek natáčecího dne. To ale přetrvalo i dlouho po válce a herci takto fungovali ještě nedávno. Na druhou stranu, šlo o profesionály, kteří dobře věděli, že filmový materiál je drahý. To byl za první republiky opravdu podstatný parametr a rozhodně se tlačilo na to, aby se záběry povedly „na první dobrou“, což by v opilosti samozřejmě nešlo. Tím se ale dostáváme k druhé stránce života bohémy, té finanční.
Peníze a prvorepublikový film
Stejně jako filmaři tlačili na úspory filmového materiálu, šetřilo se i jinde. Bylo zcela běžné, že herečky si obstarávaly kostýmy samy. Maximálně dostaly příspěvek, většinou ani to ne. Bylo tedy na nich, aby investovaly do šatníku. K tomu je třeba si připočíst, že jejich mzda nedosahovala nijak závratné výše, tím spíše, pokud se od ní odečetly tyto náklady.
Adina Mandlová, jedna z největších hvězd první republiky, proto kromě hraní doučovala cizí jazyky. A třeba Lída Baarová, nechvalně známá pro svůj vztah s Josephem Goebbelsem, začala vydělávat právě až v Německu. A není tajemstvím, že řada jejích kolegyň jí v té době záviděla a okamžitě by s ní měnila. Po válce byla samozřejmě mnohdy těmi samými kolegyněmi očerňovaná, ale to je na jiné zamyšlení.
Vlasta Burian měl mezi prvorepublikovými herci výjimečné postavení, což se odráželo i v jeho výdělcích.
Jinými slovy, prvorepublikoví herci byli většinou placeni průměrně nebo jen mírně nadprůměrně. Existovalo však několik výjimek.Tou největší byl samozřejmě Vlasta Burian. V jeho případě šlo skutečně o hvězdu první kategorie a svými výdělky se naprosto vymykal. Za jeden film, v němž hrál hlavní roli, dostal i 100 000 korun, což byly v té době naprosto výjimečné peníze. Pro srovnání: Lída Baarová většinou dostala za český film 3 000 korun. Další takovou výjimku představoval zmíněný Hugo Haas, který byl úspěšný jednak jako herec, tak jako režisér.
Sečteno podtrženo, svět prvorepublikové bohémy byl možná trochu jiný, než si představujeme. Na romantice, kterou v něm vidíme, to ale jistě vůbec nic nezmění.
