Článek
Zjevení v Suchém Dole
Obec Suchý důl najdete východně od Police nad Metují v dnešní Chráněné krajinné oblasti Broumovsko. V devadesátých letech 19. století zde samozřejmě žádná Chráněná krajinná oblast nebyla, zato tudy vedla poutní cesta „slezského Jeruzaléma“, tedy polských Vambeřic. Do mnohem širšího povědomí tehdejší veřejnosti se ale Suchý důl zapsal v měsících a letech následujících po srpnu 1892.
Dne 10. srpna 1892 se ze sběru hub v tzv. Šolcově lese vrátila čtrnáctiletá Kristina Ringlová z místní chudé rodiny. Začala vyprávět o tom, že v lese potkala vysokou ženu v černém rouchu, která se vznášela nad zemí a několikrát na Kristinu promluvila slovy „Pozdrav Pán Bůh!“ Podle svých slov byla ale dívka příliš vystrašená a raději utekla.
Dva týdny se nic nedělo a poté se vše zopakovalo. Kristina Ringlová se se záhadnou ženou setkala podruhé a zjistila, že se jedná o Pannu Marii, která by chtěla, aby se k ní lidé modlili růženec a zpívali jí. Pak následovalo třetí setkání, a to už na místo začali mířit lidé z okolí, nosit obětiny anebo si naopak odnášet hlínu. Ta údajně uzdravila jakousi nemocnou místní dívku jménem Anna Klimšová. Ringlová tvrdila, že se s Pannou Marií setkala celkem 23krát.
Sláva Suchého Dolu se začala šířit po celých Čechách a na místo přijížděly tisíce a tisíce poutníků. V roce 1893 šlo prý dokonce o deset tisíc lidí denně. Není třeba zdůrazňovat, že ekonomice celého kraje to hodně pomohlo. Např. pivovar v Polici nad Metují prožíval dobu největší produkce piva vůbec. Do kraje se začali stahovat další a další obchodníci. Kromě nich ale dorazil také biskup Edvard Jan Brynych z Hradce Králové. Ten stejně jako místní kaplan Ludvík Sigismund Bouška přistupoval k celé události skepticky. A tím se dostáváme do další části příběhu.
Církev zasahuje
Biskup Brynych započal šetření v souladu s církevními pravidly, ale od začátku upozorňoval, že zjevení „velice podezřelé jest, a to z mnoha příčin“. On i kaplan Bouška si všímali např. toho, že Kristina Ringlová vlastně přesně převyprávěla příběh z francouzských Lurd. Závěr církevního šetření by potom šel shrnout do známého „za vším hledej prachy“. Oficiální zpráva biskupa Brynycha to popsala vzletněji:
„Zjevy suchodolské měly dle vyznání vyšetřením zjištěným k tomu pomoci, aby se v Polici, městě u Suchodolu ležícího, scházelo mnoho lidí a ti aby tam přinášeli mnoho peněz, aby se tam zmohly obchody a živnosti. Rozumíte mi zajisté. Sama matka Kristiny Ringlové vyznala, že jí ta celá věc vynesla za minulý rok 400 zl.“
Církev poutě do Suchého Dolu poté zakázala. To ale věřící neodradilo a Kristina Ringlová se snažila zájem o zjevení i nadále rozdmýchávat. Zasahovat muselo dokonce četnictvo, které davy často rozhánělo. Přesto ale důvěryhodnost mariánských zjevení nerozbila autorita církve, nýbrž sama Kristina Ringlová. A je to konec, který by člověk v příběhu o mariánském zjevení opravdu nečekal.
V roce 1901 vyrazila Kristina Ringlová se svojí přítelkyní Alenou Špačkovou do Vídně a rakouského Mariazell, známého poutního místa. Domů ale dorazila jen Ringlová, zatímco Špačková byla nalezena mrtvá, zblízka zastřelená. Kristina Ringlová byla zatčena a odsouzena k trestu smrti za vraždu. Ten jí byl nakonec snížen na patnáctileté vězení. Propuštěna byla v roce 1916.
Kristina Ringlová (vlevo) a Anežka Špačková, později vražedkyně a její oběť.
Zajímavé je, že v době, kdy byla ve vězení se o její propuštění snažily nejrůznější křesťanské skupiny. Samotná Ringelová se po propuštění stále snažila o propagaci svého příběhu. Už ale nebylo mnoho těch, kteří chtěli poslouchat právě jí. Kristina Ringlová zemřela v domově důchodců v Podkrkonoší v roce 1957. Mimochodem rok před tím, než začala mít StB plné ruce práce s dalším údajným mariánským zjevením, tentokrát na Slovensku v obci Živčáková.
V dnešní době se u nás samozřejmě nad příběhem o zjevení Panny Marie většina lidí spíše usměje, na konci 19. století šlo ale o událost, která hýbala celou společností.
