Článek
Kdo byl Joe Stiborik
Joseph Anton Stiborik se narodil v prosinci 1914 v americkém Hallettsvillu ve státě Texas. On sám byl tedy čistokrevným Američanem, jeho rodiči ale byli Antonín Stibořík a Cecílie Stiboříková, rozená Najvarová. Šlo o české emigranty, kteří navíc na svůj původní domov nikdy nezapomněli. Svědčí o tom i fakt, že Antonín Stibořík pracoval v novinách vydávaných v češtině určených samozřejmě pro početnou českou komunitu v Texasu.
Joseph Anton Stiborik, syn českých emigrantů a člen posádky bombardéru Enola Gay při asi nejvýznamnější letecké misi historie.
Rodina silně prožívala obsazení Československa nacistickým Německem a týkalo se to i Joea, kterému bylo v roce 1939 necelých 25 let (už byl nicméně ženatý). I proto se rozhodl vstoupit do armády. Jeho první volbou byla pilotní škola, kam ale nebyl kvůli oční vadě (barvoslepost) přijat.V roce 1942 se k letectvu, resp. k armádnímu leteckému sboru USAAF (americké letectvo, tedy USAF, vzniklo jako samostatná součást amerických ozbrojených sil až v roce 1947) přece jen dostal. Neměl se však stát pilotem, nýbrž radistou.
Joe Stiborik ve válce
Výcvik absolvoval na Floridě a jedním z jeho instruktorů byl i jistý Paul Tibbets, veterán války v Evropě, který se účastnil např. prvního denního náletu nebo prvního náletu s účastí stovky letadel. Je zajímavé, že si Tibbets Stiborika oblíbil. Oba totiž nemohli být odlišnější. Tibbets měl výbušnou, prudkou povahu, zatímco Stiborik byl spíše klidný, tichý introvert. Navíc byl o rok starší než Tibbets. Jeho schopnosti ale byly zjevně pro Tibbetse natolik zajímavé, že si jej vybral pro tzv. 509. Smíšenou leteckou skupinu, které velel. Ta se cvičila pro speciální úkol, o jehož pravé podstatě ale neměl nikdo z jejích členů téměř do posledních chvil tušení.
Celá skupina měla stovky členů. A z nich si Paul Tibbets vybral jedenáct mužů, kteří se s ním vydají v letadle B-29 pojmenovaném „Enola Gay“ nad japonskou Hirošimu. Jedním z nich byl i Joseph Anton Stiborik.
Dne 6. srpna 1945 odstartovalo letadlo z ostrova Tinian směrem k Japonsku. Před letem sice dostala posádka obecné informace o tom, že jejich úkolem je svrhnout speciální bombu a mohou čekat některé speciální efekty. Teprve ve vzduchu se ale dozvěděli, že puma nazvaná „Little Boy“ je atomovou zbraní. O tom, že jde o něco mimořádného svědčí i fakt, že všichni členové posádky dostali kyanidové kapsle a měli rozkaz se v případě sestřelení otrávit.
Město Hirošima bylo výbuchem prakticky celé srovnané se zemí.
I sám Joe Stiborik v rozhovorech dlouho po válce vzpomínal na to, že na skutečnou sílu atomové bomby nebyl nikdo ani v nejmenším připravený. Letadlo bylo v okamžiku výbuchu vzdáleno téměř 15 kilometrů, a přesto s ním tlaková vlna mocně zacloumala. Stiborik také jako operátor radaru viděl, jak jeho obrazovka zcela zčernala. Poté se nad Hirošimou objevil pověstný hřib. V letadle zazněla v tuto chvíli dnes již legendární věta „Proboha, co jsme to udělali?“
Teprve po přistání se ale všichni dozvěděli, že výbuch jedné jediné bomby, kterou jejich letadlo svrhlo, zničil více než 60 procent celého města. Dnes již víme i to, že při samotném výbuchu nebo na jeho následky zemřelo asi 150 tisíc lidí.
Joe Stiborik se po válce vyhýbal jakékoliv publicitě a žil co nejméně nápadným životem se svojí rodinou v Texasu. Joe Stiborik zemřel v roce 1984 ve věku 69 let na srdeční infarkt.
Použití atomové bomby, jakkoliv v dobovém kontextu pochopitelné, mělo extrémně tragické následky, které nelze od popisu událostí oddělit.
