Článek
Kdo byl Leopold Lojka?
Leopold Lojka se narodil v roce 1886 v Telči do rodiny kočího. On sám se vyučil řezníkem. Po absolvování vojenské služby v letech 1907 – 1909 se ale jeho život ubíral jiným směrem. Namísto řezničiny se svým způsobem vydal v otcových šlépějích. Neřídil ale koňský povoz, nýbrž automobil. A ne ledajaký. Lojka se totiž stal osobním řidičem hraběte Františka Harracha, významného moravského šlechtice, cestovatele a filantropa. František Harrach byl navíc blízkým spolupracovníkem následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este. Čím si Lojka vysloužil takovou poctu? V roce 1908 na manévrech dokázal před zraky generálního štábu uklidnit stádo stovky splašených koní, a to i přesto, že byl raněn.
Když Harrach oznámil Lojkovi, že koncem června pojedou do Sarajeva na manévry, asi mu to znělo jako další běžná služební cesta. Fakt, že je navštíví i následník trůnu byl sice zajímavý, ale pro Lojku ne až tak významný. Koneckonců, jeho šéf se s ním setkával často. Nemohl tušit, že se právě roztočilo kolo dějin a řetězec zdánlivých bezvýznamných maličkostí a nepodstatných rozhodnutí povede doslova a do písmene ke konci starého světa. A Lojka do tohoto řetězce sám významně zasáhnul.
Leopold Lojka si nikdy nepřestal vyčítat osudné zabočení v sarajevských ulicích.
Nejslavnější chyba v navigaci v historii
Hlavním úkolem Lojky bylo samozřejmě vozit hraběte Harracha, jenže dne 28. června 1914 bylo v Sarajevu opravdu horko a arcivévoda si proto vybral k jízdě po Sarajevu Harrachovo auto, které bylo otevřené.
To, že na arcivévodu mají v Srbsku spadeno, nebyl žádným tajemstvím. A skutečně, brzy začalo přituhovat. Jako první se pokusil na auto zaútočit atentátník vrženou pumou. Ta se odrazila od auta a díky rychlé Lojkově reakci, který okamžitě šlápnul na plyn, se arcivévodovi nic nestalo. Puma ale vybuchla pod dalších autem, kde zranila plukovníka Merizziho. Atentátník Nedjelko Čabrinović byl ihned zatčen. Ačkoliv na arcivévodu začala jeho manželka naléhat s tím, aby návštěvu ukončili, on odmítl.
Podle následníka trůnu šlo jen o nějakého pomateného anarchistu, který byl navíc zatčen. Z jeho pohledu proto nebyl důvod, proč cestu rušit. Učinil ale další drobné rozhodnutí, které ovlivnilo běh věcí. Rozhodl se jet do nemocnice navštívit plukovníka Merizziho a teprve potom pokračovat podle původního itineráře.
Lojka ale tuto informaci nedostal nebo v nastalých zmatcích nezaregistroval. Proto pokračoval po původní trase. V autě byl kromě Lojky, Františka Ferdinanda a jeho manželky i generál Potiorek. Když Lojka zatočil podle původní trasy, Potiorek si uvědomil, že k nemocnici potřebují jinudy. Upozornil Lojku, který zastavil a začal couvat, aby se mohl otočit. Zrovna v místě, kde stál Gavrilo Princip…
Kdyby Lojka dostal informaci o změně trasy, vůbec by kolem Principa nejel. Kdyby dal Potiorek příkaz k otočení vozu o trochu dříve nebo naopak později, nezastavil by přímo u Principa. Takhle ale dostal srbský nacionalista šanci, v kterou už vůbec nedoufal…
Leopold Lojka poté vystupoval jako svědek při vyšetřování atentátu a soudu s Principem. Za svoji službu Lojka dostal 400 000 korun, za které si koupil hospodu. Dobře se mu ale nevedlo. V podnikání i v osobním životě střídala jedna katastrofa druhou. Rozvedl se, zemřel mu syn, hospoda za první republiky zkrachovala… to vše se u něj kombinovalo s pocitem viny. Lojka sice za nic nemohl, ale přesto ho sžíraly myšlenky na to, zda by došlo ke světové válce, kdyby tenkrát neodbočil… Leopold Lojka zemřel v Brně v roce 1926 ve věku 39 let jako závislý na alkoholu.
