Článek
Lidé a fascinace ohňostroji
Jak už jsme uvedli v úvodu, ohňostroje fascinují lidi od chvíle, kdy vynalezli střelný prach. V našich městech jsou sice na ústupu a nahrazují je alternativní produkce v podobě videomappingu, světelných či dronových show, podstata ale zůstává stejná. A zájem lidí také. Koneckonců, v Praze nám právě začíná známý Signal Fest. Ale zpátky do historie.
Ohňostroji byli lidé fascinováni už ve starověku. V Číně totiž znali střelný prach už na přelomu minulého a našeho letopočtu. Někdy se ale jako první potvrzená zmínka o střelném prachu datuje někam do sedmého nebo devátého století. To je ale věc, o kterou nám dnes nejde. Zajímavější otázkou je, jak se to v Číně povedlo, je otázkou. Existuje hned několik verzí.
Střelný prach je směsí dřevěného uhlí, síry a dusičnanu draselného. Podle zmíněné teorie došlo k objevu v kuchyni, kde došlo omylem ke smíchání ingrediencí v bambusovém výhonku. Ten potom spadl do ohniště a ozvala se rána…
A od střelného prachu už je k ohňostrojům blízko. Dneska už asi nikdy nezjistíme, kdy byl první ohňostroj v historii. Bylo to ale pravděpodobně právě v období mezi 6. a 10. století. To je ale Čína. V Evropě se střelný prach objevil mnohem později. Přes Byzanc se střelný prach dostal do Evropy ve 13. století.
Maxmilián II. Právě on zorganizoval první doložený ohňostroj v Čechách.
První ohňostroj v Čechách
V souvislosti s Evropou je střelný prach poprvé jmenovitě spojen s mnichem Bertholdem Schwarzem z Freibergu a to ve 14. století. V Čechách je výroba střelného prachu doložena poprvé v roce 1432. Zajímavou otázkou je, kde se u nás bral dusičnan draselný. Ten se u nás v pravém slova smyslu netěžil v žádných dolech.
Zdrojem „sanytru“ bylo seškrabávání solných výkvětů v chlévech a na hospodářských staveních, nebo se zakládaly tzv. sanytrové příkopy. Jelikož sběr na zdech nestačil, zřizovaly se jakési zvláštní komposty z jílu, vápna, slámy, popela, prolévané hnojůvkou a močí. Po 2 až 3 letech „zrání“ se tato půda neboli „sanytrová hlína“ louhovala ve vodě a dále se získával potřebný dusičnan. Není divu, že sanytr byl nesmírně drahý. V 18. století byl sanytr asi desetkrát dražší než pšenice.
Pro zprávy o prvním ohňostroji ale musíme dále do minulosti než do 18. století. Lze samozřejmě předpokládat, že nějaký ten ohňostroj v té či oné podobě proběhl dříve než 138 let po první doložené výrobě střelného prachu, ale zprávy máme až o pražském ohňostroji z roku 1570. Ten tak drží zmíněný exkluzivní „titul“.
První ohňostroj je spojen se jménem císaře Maxmiliána II., který uspořádal na Masopust v únoru a v květnu 1570 v Praze velkolepé dvorské slavnosti. Cílem bylo udělat dojem na české stavy. Slavnostní turnaje a divadelní scény se odehrávaly na Staroměstském náměstí a u Pražského hradu a lákadel nabízely opravdu hodně. Během téže pražské slavnosti obyvatelé poprvé v historii českých zemí viděli živého slona.
Samotný ohňostroj, který byl nedílnou součástí oslav, měl podobu divadelní scény. Její součástí pak byla např. uměle postavená sopka, která chrlila oheň a dým, a řada dalších zapálených rekvizit. Režii a výtvarnou stránku těchto efektů měl na starosti slavný císařský malíř Giuseppe Arcimboldo.
Od té doby už Češi nepřestali mít ohňostroje rádi. A mohli jich vidět stále více. Pravý boom ohňostrojů v Čechách nastal totiž za vlády Rudolfa II. Císařský dvůr v Praze přitahoval alchymisty, přírodovědce i další specialisty, včetně těch na střelný prach. Ohňostroje v té době doprovázely všechny další slavnosti.
