Článek
Kdo byl Ladislav Boháč
Ladislav Boháč se narodil v Uherském Brodě v roce 1907. Mládí ale strávil v Praze, kde jeho otec učil na gymnáziu v Křemencově ulici. Ladislav studoval právě tam a pravděpodobně se na škole setkal mimo jiné např. s Jiřím Voskovcem, který byl o dva roky starší. Již ve svých gymnaziálních letech se v dramatickém kroužku projevil jeho herecký talent.
I proto poté začal studovat konzervatoř společně s právy. Jenomže ani jednu školu nedokončil a raději se do herectví vrhnul po hlavěbez teoretické průpravy. Dostal totiž nabídku z Osvobozeného divadla a v roce 1929 byl angažován dokonce do Národního divadla.
Se svojí vysokou, atletickou postavou a zmíněným uhrančivým pohledem byl zpočátku první volbou pro role svůdníků a milovníků. Fyzický vzhled ale nebyl jeho jedinou silnou stránkou a postupem času obsadil i řadu hlubších rolí. Dnes si ale Ladislava Boháče spojujeme logicky především s filmem.
Ladislav Boháč představoval ve své době pro ženské publikum jednoho z nejpřitažlivějších herců.
Ladislav Boháč ve filmu
Ladislav Boháč se ve filmu objevil již v roce 1933 a nebylo to nikde jinde než v legendárním filmu Extase, který ve své době naprosto šokoval svojí legendární „nahou scénou“. Je ale třeba říct, že Boháč se ve filmu neobjevil fyzicky, pouze daboval hlavní mužskou postavu.
Poté už mu ale filmové role přibývaly. Zvláště plodný byl pro něj v tomto ohledu rok 1937. Filmy jako Panenství, Bílá nemoc nebo Hlídač č.47 jsou dodnes považovány z klasiku. Ztvárnil také studenta Vavřenu ve filmové verzi Filozofské historie o událostech revolučního roku 1848, jehož proslov na konci filmu už měl povzbudit národní cítění v době, kdy se nad republikou pomalu začínala stahovat mračna.
V roce 1938 se zhostil role, ve které si ho možná pamatuje většina lidí. Byl spravedlivým a férovým profesorem Bartošem v legendární komedii Škola základ života. I další jeho role se zapsaly do historie českého filmu. Cech panen kutnohorských, Madla zpívá Evropě, Městečko na dlani…
Potom přišel rok 1945, osvobození, nová doba a s ní i nové role. Ty ale měly zcela jiný kontext, který na Ladislava Boháče nevrhá to nejlepší světlo…
Ladislav Boháč a komunismus
Ladislav Boháč se nadchnul pro myšlenky komunismu a stal se jedním z těch umělců, kteří ochotně a s nadšením pomáhala režimu v sebepropagaci. Ať už se jednalo o rozhlasové vysílání nebo film. Poválečné drama Hrdinové mlčí ještě do tohoto popisu tak úplně nezapadá, ale filmy jako Expres z Norimberka, Jan Hus, Jam Žižka, Tanková brigáda, Nepřítel lidu, Námořníci z Kotoru a další už byly propagandou se vším všudy. Boháč v nich nehrál z donucení, nýbrž z přesvědčení.
Jako signatář manifestu „Kupředu, zpátky ni krok!“ byl dobrým kandidátem na ředitele Národního divadla, kterým se stal v roce 1949. Už jako starý muž ještě v roce 1977 podepsal antichartu a poté v roce 1978 zemřel ve věku 71 let. Bylo to 4. července, den poté, co dokončil svoji autobiografii.
