Článek
Zrození Lidových milicí
Samotné kořeny Lidových milicí je třeba hledat ještě před únorem 1948 a sahají do bezprostředního poválečného období. V letech 1945–1947 totiž vznikaly v klíčových průmyslových podnicích neoficiální „závodní stráže“. Ty byly pod silným vlivem komunistických odborů. Ačkoliv měly tyto jednotky původně dohlížet na bezpečnost v továrnách. Stále silnější KSČ v nich však od počátku viděla potenciální hrubou sílu pro případ otevřeného střetu o moc.
Rozhodující okamžik nastal během v průběhu vládní krize ve zmíněném únoru 1948. Dne 21. února Ústřední výbor KSČ formálně rozhodl o vytvoření ozbrojených dělnických stráží pod názvem Lidové milice. Ministr vnitra Václav Nosek a komunistické vedení pak zajistili urychlené dodání tisíců pušek a samopalů přímo do rukou prověřených dělníků a členů spřízněných organizací.
Dne 25. února 1948 vyšly do ulic Prahy a dalších měst tisíce ozbrojených milicionářů s červenými páskami na rukávech. K ozbrojenému střetu nakonec nedošlo, ale právě přítomnost Lidových milicí v ulicích vytvořila zásadní psychologický tlak a atmosféru strachu, což zásadním způsobem přispělo k tomu, že prezident Edvard Beneš nakonec přijal demisi nekomunistických ministrů a otevřel komunistům cestu k absolutní moci.
Záběr na milicionáře někdy ze 70. let.
Nelegální organizace
Po únoru 1948 se Lidové milice staly trvalou součástí státního represivního aparátu. Mělo to ale háček. Ačkoliv disponovaly rozsáhlým arzenálem, který zahrnoval výzbroj od lehkých zbraní až po těžké kulomety či protitankové zbraně, jejich existence neměla ve skutečnosti žádnou oporu v právním řádu.
Ani Ústava z roku 1948, ani nová socialistická Ústava z roku 1960 se o Lidových milicích vůbec nezmiňovaly. Lidové milice sice byly zmíněny v několika zákonech, např. bylo uvedeno, že mohou být povolány na pomoc SNB apod., po celou dobu komunistického režimu fungovaly vlastně jen na základě stranických směrnic a rozhodnutí Ústředního výboru. To ale odpovídalo jejich podstatě a také jejich účelu. Nejvyšším velitelem byl generální tajemník a milice byly přímým silovým nástrojem komunistické diktatury.
Nasazení Lidových milicí
V době své „největší slávy“ čítaly milice přes 80 000 členů. Všichni museli být členy strany a být maximálně loajální. Lidové milice rozhodně nebyly jen „na ozdobu“. Mezi lety 1948 – 1989 byly několikrát nasazeny. Především se v srpnu 1969 podílely na zásahu proti demonstracím u příležitosti prvního výročí invaze.
Výstřely mířící právě z řad milicionářů stály tehdy život několika mladých lidí. Pachatelé nikdy potrestáni nebyli. V roce 1969 ale nešlo o první nasazení. Poprvé to bylo ve větší míře během měnové reformy při potlačování dělnických protestů v Plzni a některých dalších městech.
Během listopadu 1989 stranické vedení také zvažovalo využití Lidových milicí k potlačení masových demonstrací. Do Prahy bylo dokonce povoláno na několik tisíc ozbrojených milicionářů. Morálka řadových členů však už byla otřesena a velení se obávalo přílišné eskalace násilí. Lidé v ulicích totiž dali jasně najevo, že tentokrát se již zastrašit nenechají. K plánovanému zásahu tak nakonec nedošlo.
Ústřední výbor KSČ potom dne 21. prosince 1989 rozhodl o definitivním odzbrojení a rozpuštění Lidových milicí. Zbraně a minuce byly předány armádě a Lidové milice přestaly po více než 40 letech existovat.
To, že to bylo vůbec možné, ale svědčí o totalitní povaze komunistického režimu, který chtěl mít k ruce svojí vlastní soukromou armádu.
Zdroje informací: https://www.ustrcr.cz/wp-content/uploads/2017/10/LIDOVE-MILICE.pdf
