Článek
Zrod Lotynky
V době panování Marie Terezie vstoupila do českých a moravských měst i vesnic tzv. Lotynka. O co šlo? O nic menšího než o první státem regulovanou číselnou loterii na našem území. Marie Terezie ale loterii nevymyslela, byla dovozem časem prověřeného a úspěšného italského know-how.
Původ této nebezpečně chytlavé hry leží totiž v renesančním Janově. Janovští konšelé tam během každoroční tajné volby vybírali pět zástupců. Místní obyvatelé na jména kandidátů začali divoce sázet a zavedená praxe se ukázala tak populární, že byla jména nahrazena obyčejnými čísly od 1 do 90, aby se mohlo hrát pořád, nejen v čase voleb.
Jak ale královnu napadlo přinést loterii do celé monarchie? V polovině 18. století řešila habsburská říše rozsáhlé finanční problémy. Ty byly spojené především s vleklými válkami o rakouské dědictví. Jinými slovy, státní pokladna zela prázdnotou a hledaly se jakékoliv nové zdroje příjmů.
Marie Terezie proto po dlouhém váhání podlehla svým poradcům a dne 13. listopadu 1751 vydala panovnice přelomový císařský patent, kterým provozování číselné loterie oficiálně legalizovala a zastřešila. A mohlo se začít hrát!
Losování Lotynka na náměstích bylo vždy velkou událostí.
Lotynka se představuje
Stát zpočátku nenesl trochu překvapivě žádné velké riziko. Provoz hned v srpnu 1751 totiž „propachtoval“ italskému hraběti Ottavio di Cataldimu. Ten musel složit vysokou jistinu a odvádět do státní pokladny tučné roční pachtovné. Výměnou za to získal monopol na provozování loterie.
A jak se hrálo? Ze dřevěného osudí se při každém tahu losovalo 5 čísel ze 90. Sázející přitom nepředkládali žádný předtištěný tiket jako dnes, ale u zástupce loterie (tzv. kolektanta) nadiktovali vlastní vymyšlenou kombinaci. Lidé si mohli vybrat různé druhy sázek podle míry rizika.
Šlo o tip na jedno konkrétní číslo a přesné pořadí, v jakém bude taženo. Dále zde byl tip na dvě čísla. Pokud byla tažena obě, výhra činila 240násobek vkladu. Hlavní hrou byl tip na tři čísla. Pokud vyšla, získal astronomický 4800násobek své sázky.
Samotné tahy byly velmi oblíbené. Konaly se totiž na náměstích či před významnými budovami a vždy přilákaly řadu diváků. Dohlížela na ně komise úředníků, ale samotná čísla z osudí vytahoval většinou nějaký chudý chlapec nebo sirotek oblečený v bílé košili s vyhrnutými rukávy. Bílý oděv a dětská čistota měly davu garantovat absolutní poctivost a zabránit podvodům.
Společenský dopad hazardu
Lotynka se stala monarchii, české země nevyjímaje, fenoménem. Sázení podléhali chudí dělníci, řemeslníci, služebnictvo i šlechta. Loterie se stala pevnou součástí tehdejší kultury. Lidé věřili, že jim čísla zjeví nebesa, snáře nebo mrtví předci. Ale jak už to tak u hazardu bývá, každá mince má dvě strany. Zatímco chudina často prohrála poslední krejcary určené na jídlo, provozovatelé loterie si mastili kapsy. Státní pokladna sice také, ale ne tak impozantně.
Toho si všiml i osvícený císař Josef II. a spočítal si, jak ohromný zisk plyne z loterie soukromým pachtýřům. Roku 1787 proto vydal patent, kterým veškeré soukromé smlouvy zrušil a Lotynku plně převzal pod přímou správu státu. Výnosy z loterie od té doby směřovaly bezprostředně do státního rozpočtu a sloužily mimo jiné k financování chudobinců, špitálů, cesty k modernizaci armády či výstavbě škol. Právě vzhledem k tomu, jaký vliv měla loterie na státní rozpočet se jí ani Josef II. nepokusil zrušit. I po tom ale volala řada lidí, kteří loterii označovali jako „daň z hlouposti lidské“. A měli v zásadě pravdu, ale peníze jsou zkrátka peníze…
Je naprosto fascinující, že Pod státním dohledem přežila tato číselná loterie víceméně v nezměněné podobě celé 19. století a vznik i zánik Rakouska-Uherska. Když pak v roce 1918 vzniklo samostatné Československo, nová republika provoz Lotynky také převzala. Poté už ale neměla dlouhého trvání. Poslední tah se konal 24. června 1919. Za první republiky byly potom provozovány loterie jiné, ta původní už ale jako symbol staré monarchie pokračovat nemohl.
Zdroje informací: https://epochaplus.cz/proc-cisar-josef-ii-zestatnil-loterii/
