Článek
Vítej Kanado!
Když mluvíme o budoucím spojenectví s Kanadou, máme samozřejmě nabídku Evropské unie Kanadě, která by jí zajistila pozici přidruženého člena EU. K tomu se ještě dostaneme, nejprve ale zmínka několika důležitých průsečíků naší a kanadské historie.
Začněme zmíněným hokejem, který je pro obě země víc než jen obyčejným sportem. Češi i Kanaďané hokej milují. A také se v něm často utkávají. Vůbec poprvé se tak stalo na Olympijských hrách v belgických Antverpách v roce 1920 (zpětně byl tento turnaj označen za první Mistrovství světa). Kanada, kterou reprezentoval tým Winnipeg Falcons porazili Čechoslováky 15:0. Tenkrát ale takhle Kanaďané drtili všechny Evropany.
Posuneme se dál. Za druhé světové války byla Kanada hlavní zemí, kde byl realizován tzv. British Commonwealth Air Training Plan. Šlo o zajištění výcviku pilotů a posádek letadel pro válku. Daleko od německých bombardérů prošly v Kanadě výcvikem přes desítky tisíc letců z celého světa. Byli mezi nimi samozřejmě i Čechoslováci. Ale pozor, ti zde působili také na místech instruktorů. Po odlétání stanoveného počtu bojových letů se piloti přesouvali právě na místa instruktorů. A několik Čechoslováků také létalo za války přímo v kanadských perutích. Jmenujme např. Bohumíra Krézka.
Když se posuneme dále, pak musíme zmínit rok 1971 a založení exilového nakladatelství '68 Publishers. Josef Škvorecký a Zdena Salivarová umožnili to, že v Kanadě vycházely knihy Václava Havla, Milana Kundery, Bohumila Hrabala a dalších zakázaných autorů, které se pak tajně pašovaly zpět do Československa. Kanada se tak stala jakousi „strážkyní“ české literatury a kultury v době normalizace.
V Kanadě také žijí početné české komunity, neboť v průběhu historie odcházelo v těžkých dobách mnoho obyvatel českých zemí. S Kanadou také sdílíme příslušnost k západnímu světu či členství v NATO. Dalo by se tedy říci, že jsme si poměrně blízcí. Teď bychom se mohli stát ještě bližšími.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen a kanadský premiér Mark Carney zastupují dvě strany, které k sobě chtějí najít cestu.
Kanada v EU?
Kanadě tedy byla nabídnuta pozice přidruženého člena EU. A zájem je oboustranný. Ještě sice není přesně definováno, co by to vlastně mělo znamenat, lze ale předpokládat, že půjde o volný obchod, zjednodušený pohyb osob, synchronizace některých legislativ apod. Nemělo by jít o velký problém, neboť Kanada je vyspělá, bohatá země, která je Evropě hodnotově velmi blízká. Tím by se naše provázání s Kanadou stalo významnějším než kdy jindy.
Důvodem, proč byl tento proces vůbec spuštěn (zatím samozřejmě nevíme, zda bude dotažen do konce), je to, že EU i Kanada sdílí kromě hodnot také zkušenost toho, že se staly, když ne nepřáteli, tak minimálně neoblíbenými entitami v očích Donalda Trumpa. Teď už je také jasné, že nejde o chvilkovou záležitost a Spojené státy už prostě nikdy nebudou takové, jaké jsme je až donedávna znali. Nejen, že Donald Trump dokázal zničit důvěru ve „značku USA“, ale ani v případě, že ho nahradí někdo příčetnější, nepovede vývoj k návratu starých pořádků. Spojené státy slábnou a je třeba hledat jinou architekturu našich mezinárodních vztahů a spojenectví.
Evropská unie je již nyní po Indii a Číně třetí nejlidnatější politická entita na světě, patří také mezi tři největší ekonomiky světa. Kanada po boku EU by oba tyto parametry posílila, navíc může nabídnout bohaté zdroje nerostných surovin včetně kritických minerálů apod. V neposlední řadě by mohla Kanada vrátit do Evropy i Velkou Británii, kde je nespokojenost s tzv. brexitem stále větší a větší. Kanada a Velká Británie mají totiž stejnou hlavu státu, kterou je král Karel III.
Vše výše uvedené by posílilo i pozici Česka ve světě, neboť příslušnost k tak silnému bloku je prostě nenahraditelná. A s Kanadou po boku bychom byli ještě silnější.
Nakonec zmíníme ještě jednu věc, která je možná vůbec nejdůležitější. Evropská unie touto nabídkou Kanadě tak trochu překročila svůj stín a poprvé se odhodlala vstoupit do velmocenského geopolitického ringu. Zatím velmi opatrně a nesměle, ale i to je velký krok kupředu. Najednou nejde jen o běžný chod Unie a onu byrokracii, která je občas cenou za její existenci. Nyní je zde vize a nemalý cíl, za kterým si Evropa i Kanada mohou jít a významně se tak navzájem posílit. EU je občas kritizována za nedostatek velkých cílů. Tohle je správný směr, jak to změnit.
Je spojenectví USA a Kanady poškozené nebo rovnou rozbité? EU říká: „Jsme tady a rádi nahradíme roli, kterou pro vás hrály Spojené státy. Na rozdíl od nich budeme spolehlivý partner, který sdílí vaše hodnoty a nabízí vám více než váš nestabilní jižní soused.“ To je zcela zásadní krok. A Česká republika je jeho součástí. Opět tak píšeme historii. V následujících letech se zcela změní politická mapa světa. A možná, že na té nové si budou Česko a Kanada výrazně blížeji než doposud.
