Článek
Martin Roháč se vynořuje z historie
Mezi lety 1566 a 1568 probíhala na Balkáně tzv. druhá Rakousko-turecká válka. Ve vojsku císaře Maxmiliána II. se bojů účastnil i jistý Martin Roháč z Velké Bíteše. Nevíme přesně, kdy se narodil, neboť po naprostou většinu svého života ničím nevynikal. I v armádě byl jeden z mnoha tisíců dalších vojáků.
V roce 1568 válka skončila tzv. Drinopolským mírem. Nebyl již důvod držet v hotovosti tak velké vojsko a část jej proto byla rozpuštěna. Demobilizace se dotkla i zmíněného Martina Roháče, zastihla jej však v Sedmihradsku v dnešním Rumunsku. Bylo proto třeba dostat se zpátky do Čech.
Řádění začíná
Roháč s několika dalšími svými kumpány vyrazili směrem k domovu a aby získali prostředky, dělali to, co uměli nejlépe: vraždili. Za oběť jim ještě v Sedmihradsku padli nejprve čtyři muži, od kterých získali šaty a 24 zlatých. Ještě více si polepšili u Vídně. Tam jim za oběť padl kupec, od nějž se obohatili o dalších 40 zlatých, a především o dvě pušky.
Poté již šly vraždy v rychlém sledu. Skupina vraždila u Bratislavy, u Stupavy, v Uherském Brodě, v Uherském Hradišti, v Hustopečích u Brna a na řadě dalších míst. Přepadení byla vždy vedena s maximální krutostí a zločinci nikdy ani neuvažovali o tom, že by měli přepadené nechat naživu. Zabili dokonce i bednáře, ačkoli mu neměli co uloupit. Když ale konečně dorazili do Čech, skupina již čítala pouze tři osoby. Kromě Martina Roháče zde byl také řezník Jan Čech a jakýsi Mikuláš Míča pocházející z Předklášteří u Tišnova.
O co méně členů banda měla, o to byly jejich zločiny krutější. Naprostého vrcholu dosáhla zrůdnost jejich počínání ve chvíli, kdy dorazili do oblasti středních Čech. Třikrát po sobě, konkrétně u Mělníka, u Čáslavi a u Chrudimi, zavraždili těhotné ženy, z těl jim vyřezali nenarozené plody a z těchto plodů použili srdce, plíce a játra na přípravu pokrmu, který jim měl zajistit odvahu a schopnost unikat úřadům.
Tato a podobné pověry tenkrát mezi zločinci skutečně kolovaly. K jejich realizaci se však i v drsné době raného novověku odhodlal málokdo. Není divu, že po takovém řádění bylo dopadení bandy pro tehdejší úřady prioritou. Vrazi sami jim to naštěstí do jisté míry ulehčili. Banda se totiž rozdělila, dost možná kvůli hádce mezi hrdlořezy.
Dopadení a krutý trest
Jako první byl tehdejší spravedlností dopaden u Tišnova Mikuláš Míča. Nevíme přesně, odkud znaly tehdejší úřady jeho totožnost, každopádně jej začali vyslýchat. A protože mluvíme o druhé polovině 16. století, rozhodně nešlo zrovna o výslech v rukavičkách. Míča byl mučen a není divu, že tehdejší bezpečnostní složky se brzy dozvěděly i jména Martina Roháče a řezníka Čecha.
Netrvalo dlouho a v železech se ocitli i další dva vrazi. Roháčovi bylo připsáno 59 vražd, mohlo jich nicméně být i více. Na tomto místě je třeba zmínit, že přiznání při mučení nelze samozřejmě brát vždy vážně. Ze záznamů ale víme, že všichni tři vypovídali shodně i přesto, že byli vyslýcháni u různých soudů. V tomto případě lze skutečně považovat jejich činy za prokázané.
Vytrhávání kusů těla kleštěmi, i to na Martina Roháče čekalo
Trest smrti byl samozřejmostí, avšak nejedlo se o smrt ledajakou. Poprava měla odpovídat spáchaným skutkům a také tomu tak bylo. Dne 17. února 1571 se brněnský kat Johann Martin Neumeister a jeho šest pomocníků přichystali na něco, co bylo i pro jejich povolání opravdovou specialitou. Celá exekuce začala tím, že byly Roháčovi postupně odsekány jednotlivé články všech prstů, následně mu popravčí kleštěmi vytrhával kusy masa z těla a rány mu byly ihned vypáleny, aby nevykrvácel a vydržel ještě další mučení. Potom mu byly zlámány kosti ve všech končetinách. Na úplný konce byl vpleten do kola a tam byl ponechán až do doby, dokud nezemřel.
Konec Martina Roháče byl brutální stejně tak, jako jeho zločiny. V českých dějinách se nikdy předtím ani potom neobjevil vrah takto brutální a s takovým množstvím obětí. Snad tomu tak i zůstane.
Zdroje informací: http://www.hrdelnipravo.cz/popravy/martin-rohac.html
