Článek
Poslední mise posádky poručíka Warrena
Ráno 9. prosince 1944 se ze základen 15. letecké armády Spojených států v jižní Itálie vzneslo do vzduchu celkem 216 čtyřmotorových bombardérů typu B-17G, slavných létajících pevností. Jejich úkolem bylo bombardovat cíle v Rakousku, v Německu i v protektorátu. Na našem území měla letadla zaútočit na chemičku v Záluží u Mostu, dnešní Chemopetrol. V roce 1944 však nesla jméno Sudetenländische Treibstoffwerke AG.
Chemičku měla napadnout i 2. skupina 5. bombardovacího křídla 15. letecké armády. A právě v její sestavě letěl i stroj pilotovaný poručíkem Warrenem. Kompletní seznam členů posádky byl následující:
- Pilot Woodruf J. Warren
- Druhý pilot Donald Hart
- Navigátor Burke W. Jay
- Bombometčík Wiliam Jolly
- Operátor radaru George D. Mayett
- Mechanik a střelec Frank Pinto
- Radista a střelec Warren Anderson
- Střelec Josepf A. Cox
- Střelec Ralph E. Henry
- Střelec Benjamin J. Sheppard
Vzhledem k dalším událostem je obzvláště tragické, že dva členové posádky letěli na svoji padesátou, a tedy poslední misi, po níž se měli vrátit domů do Spojených států. Pro pilota Warrena mělo jít o misi předposlední.
Létající pevnosti bombardují Pardubice.
Nálet a sestřelení
Cíl, tedy chemička v Záluží, byl ovšem pod mraky a bombardéry tak zamířily k náhradnímu cíli, kterým bylo nádraží v Regensburgu. Na americké bombardéry samozřejmě mířila německá protiletadlová palba. Jeden z granátů bohužel poškodil jeden z motorů Warrenovy B-17. Kvůli tomu se letadlo začalo zpožďovat za zbytkem formace. Později navíc odešel celý olejový systém a bylo jasné, že stroj na základnu nedoletí.
Velitel letadla, které již začalo klesat, dal pokyn k jeho opuštění. Z deseti členů posádky jich pět stačilo vyskočit, poté už ale byla výška natolik malá, že zbývající pětice musela s letadlem nouzově přistát. K tomu došlo na poli u Dolního Dvořiště.
Pět Američanů, kteří zůstali u letadla, bylo po příjezdu okresních nacistických představitelů odvezeno nákladním vozem směrem na Kaplici. U obce Nažidla byli na odlehlém místě vyvedeni z auta a během několika vteřin chladnokrevně postříleni příslušníky gestapa a policie. Těla byla oloupena, ponechána ve sněhu a později zahrabána, zatímco úřady cynicky hlásily do rozhlasu „šťastné přistání“ amerického letadla. Hlavními postavami masakru byli okresní velitel Franz Strasser a nadporučík policie z obce Kaplice Karl Lindemeyer.
Z pěti letců, kteří z letadla vyskočili, skončili čtyři v zajetí. Pátý, William Jolly, ale takové štěstí neměl. Když přistál, rovnou k němu mířil starosta obce Tichá, rakouský nacista Josef Witzany. Ten Jollyho i přes ruce nahoře bez jediného slova zastřelil.
Celkem tedy zahynulo šest z deseti letců, všichni zavražděni v rozporu se všemi válečnými pravidly.
Po válce
Na konci války začali američtí vojáci pátrat po těch, kteří měli tento válečný zločin spáchaný na jejich spolubojovnících na svědomí. Karl Lindemeyer spáchal 8. května 1945 sebevraždu a o dva dny později byl pohřben.Hrobník v Kaplici musel americkým vojákům přísahat, že ho skutečně pohřbil.
Franz Strasser byl v červnu 1945 zatčen Američany ve Frymburku a převezen jako válečný zločinec do Dachau, kde byl odsouzen k trestu smrti. V prosinci zde byl potom popraven. Josef Witzany, vrah Wiliama Jollyho, byl po válce intenzivně hledán jak americkými a rakouskými, tak československými úřady. Nikdy ale nebyl dopaden.
Na paměť amerických letců popravených byla v roce 2004 na zdi kostela na Svatém Kameni u Dolního Dvořiště odhalena pamětní deska.
Zdroje informací: http://www.leteckabadatelna.cz/havarie-a-sestrely/detail/523/
