Článek
Co bylo četnictvo
K čemu vlastně četnictvo monarchii bylo? Zatímco ve velkých městech dohlížela na klid státní či obecní policie, zajištění pořádku ve zbytku říše spadalo pod působnost jiné bezpečnostní složky. Četníci se stali každodenní oporou státní moci na většině území habsburské monarchie. Jak jejich organizace vypadala a jak vlastně vznikla?
Italské kořeny rakouského četnictva
Historie rakouského četnictva překvapivě nezačíná ve Vídni, ale v Itálii. Tou úplně první četnickou formací na území habsburského císařství se totiž stal četnický pluk, který byl v roce 1815 převzat z ozbrojených složek bývalého Napoleonova Italského království v Lombardii. Tento pluk se stal vzorem pro budoucí organizaci rakouského bezpečnostního sboru.
Četnictvo mělo od samého počátku mimořádně úzké vazby na armádu. Přebíralo z ní strukturu, kázeň, a hlavně samotné četníky. Ale pozor, z tohoto pohledu šlo o sbor vpravdě elitní. Zdaleka ne každý voják se mohl stát četníkem. Tato možnost byla otevřená pouze pro bezúhonné vojáky, ti s kriminální minulostí nebo dezertéři byli absolutně vyloučeni, s výborným služebním posudkem, a navíc museli umět číst a psát. To v té době rozhodně nebylo samozřejmostí.
Požadavkům odpovídala i vysoká prestiž této pozice. Prostý četník měl status armádního desátníka a výhodou bylo i to, že u četnictva se na rozdíl od běžné armády neuplatňovaly žádné tělesné tresty. A co bylo asi vůbec nejdůležitější, službu doprovázela velmi lukrativní gáže, která významně převyšovala tu v armádě.
Četníci zajišťovali pořádek a bezpečnost v celé monarchii.
Celoříšská expanze v revolučních letech
Ačkoliv historie rakouského četnictva sahá až na začátek 19. století, zásadní byl pro vznik celostátního sboru revoluční rok 1848 a rok následující. Ukázala se potřeba silného a centralizovaného bezpečnostního sboru. Prvním krokem bylo založení četnického pluku v Uhrách, opět podle osvědčeného milánského vzoru. Dne 8. června 1849 podepsal císař František Josef I. dokument o založení četnictva a v lednu 1850 byl vydán zákon, který jej oficiálně zavedl na celém území monarchie.
Četnictvo bylo zákonem definováno jako „vojensky organizovaný strážní sbor určený k udržování veřejné bezpečnosti, klidu a pořádku.“ Četnictvo patřilo pod ministerstvo války a bylo součástí c. k. armády. Vzhledem k podstatě svých úkolů ale částečně podléhalo i ministerstvu vnitra. Tento systém vyžadoval přesná pravidla, především ve chvíli, kdy o zásah četníků žádaly civilní úřady.
V roce 1850 každopádně vzniklo v monarchii celkem 16 četnických pluků a do roku 1854 se jejich počet zvýšil na 19. Pro české země byly relevantní dva z nich. V Čechách působil „Gendarmerie-Regiment Nr. 2 für Böhmen“ a na Moravě a ve Slezsku „Gendarmerie-Regiment Nr. 3 für Mähren und Schlesien“. Každý pluk pak čítal zhruba tisíc mužů a dělil se na eskadrony, křídla, čety a sekce až po nejmenší četnické stanice, kde sloužili 3 až 4 muži. Takovou četnickou stanici známe koneckonců třeba ze Švejka.
Tím se dostáváme k tomu, jaká byla náplň práce četnictva. Četníci zabezpečovali hlídkovou činnost na hlavních i vedlejších cestách, pátrali po zločincích a dezertérech, zadržovali potulné osoby a zajišťovali veřejný klid při nejrůznějších sroceních a veřejných akcích. V době míru sloužili jak civilní správě, tak armádě, zatímco za války byla část četníků vyčleněna přímo k podpoře vojska v poli, kde fungovali jako jistý druh vojenské policie, měli na starosti například odhalování špionů, strážní službu nebo ostrahu transportů.
Pardubický rodák v čele četnictva
Propojení českých zemí s četnictvem nespočívá pouze v tom, že u nás četníci sloužili. Je mnohem významnější. Nejvýraznější osobností první dekády existence celostátního četnictva byl generální inspektor četnictva, Johann Franz svobodný pán Kempen von Fichtenstamm. Šlo o člověka, který se narodil v Pardubicích. Narodil se v roce 1793 do vojenské rodiny a měl za sebou doslova oslnivou kariéru v císařské armádě.
Účastnil se napoleonských válek a zasloužil se o modernizaci armádního výcviku. Nejen, že u svých vojáků dbal na taktickou a střeleckou přípravu, ale třeba i na výcvik v plavání. Výrazně se také angažoval při zavádění moderních zbraní. Kempen stejný přístup zavedl i v četnictvu. Dal tvořícímu se sboru pevný řád, striktně dbal na jejich profesionalitu a v roce 1856 dokonce založil nadaci určenou pro četníky, kteří vykonali mimořádné činy, měli za sebou výjimečnou službu apod.
Další vývoj četnictva
Vývoj šel samozřejmě dále. Po vojenské porážce Rakouska ve válce za italskou nezávislost přišly škrty a úspory, které dopadly i na četnictvo. V roce 1860 proto došlo k drastické redukci četnictva, což se každopádně okamžitě projevilo zvýšením kriminality a zhoršením bezpečnostní situace v monarchii.
V souvislosti s úsporami byly v roce 1866 drahé četnické pluky zrušeny. Nahradil je nový systém zemských četnických velitelství, který mnohem lépe odpovídal územnímu členění a systému civilní státní správy.
Další milník představovalo rakousko-uherské vyrovnání v roce 1867. Dualizace monarchie se logicky odrazila i v četnickém sboru. Od osmdesátých let 19. století začaly v monarchii působit tři samostatné četnické sbory. Konkrétně šlo o rakouské císařsko-královské (tedy ona zkratka c. k.) četnictvo, uherské královské četnictvo, a nakonec bosenské c. a k. četnictvo, které bylo zřízeno po anexi Bosny a Hercegoviny.
Závěrem
Navzdory všem reorganizacím, politickým krizím i finančním škrtům si rakousko-uherské četnictvo po celou dobu své existence udrželo pověst elitního sboru. Přísný personální výběr, nadstandardní výcvik a ocelová kázeň z něj činily mimořádně spolehlivou oporu státu. Nežehlená uniforma s typickou čepicí s chocholem byla symbolem bezpečí pro ty slušné a budila respekt u zločinců.
Zdroje informací: https://www.primaplana.cz/news/osudy-rakouskych-cetniku/
