Článek
Zmijovka na světové scéně
Ačkoliv máme dnes spojenou zmijovku především s dobou mezi lety 1945 a 1989, její historie je výrazně starší. A zdaleka není omezena na bývalé Československo. Její příběh je ve skutečnosti mnohem delší, globálnější a dramatičtější. U nás si většina lidi představí postavy ze známých filmů, řezníky, topiče v kotelně, traktoristy z družstva nebo dědečka okopávajícího záhony na zahrádce. Pletená čepice s charakteristickým abstraktním vzorem se stala jakousi neoficiální uniformou „pracující třídy“ (v dobrém smyslu bez politického podtextu).
Jenomže zmijovka se zapsala do světových dějin tak, že se v západní Africe se stala symbolem protikoloniálního boje a socialistické revoluce. Ano, skutečně tomu tak bylo. Jak se ale zmijovka (někdy také nazývaná hadovka), dostala až do Afriky mezi revolucionáře? Začít budeme muset od samotných počátků.
Revolucionář Amílcar Cabral si zmijovku zamiloval.
Kde se vzala zmijovka
Jak jsme zmiňovali na samotném počátku, příběh zmijovky se začal psát dávno předtím, než si většina lidí představuje. A bylo to v jihočeských Strakonicích. Zdejší podnik Fezko založený v roce 1812 si vybudoval celosvětové renomé v 19. století. Nešlo ještě o zmijovku, ale Fezko bylo hlavním dodavatelem fezů do Osmanské říše. Zajímavé spojení, že?
Když však turecký reformátor Mustafa Kemal Atatürk fezy v roce 1925 zakázal v rámci modernizace a sekularizace státu, jihočeská textilka musela chtě nechtě hledat nové trhy i produkty.
Kromě dalších produktů vyvinula strakonická textilka i pletenou čepici s výrazným vzorem tvaru vlnovky. Ta připomínala vzor na těle zmije, což dalo čepici jméno. Důležitější ale bylo, že zmijovka byla praktická, hřejivá a v neposlední řadě levná. Chránila před chladem, dobře seděla a vydržela i hrubé zacházení. Po druhé světové válce se pak stala doslova fenoménem. O tom už jsme ale mluvili. Teď se dostáváme k tomu hlavnímu: k africké anabázi zmijovky.
Zmijovka v Africe
Šedesátá léta 20. století byla v Africe érou tzv. dekolonizace. A není žádným tajemstvím, že země sovětského bloku aktivně podporovaly mnohá národně-osvobozenecká hnutí. Motivace byla dvojí, jednak šlo samozřejmě o ideologický souboj se západem, současně šlo ale také o peníze. Státy jako Československo zoufale potřebovaly přístup k tvrdým měnám a novým odbytištím pro svůj průmysl.
Afrika představovala pro československý zahraniční obchod velkou příležitost. A Fezko, které již mělo s exportem do arabských a afrických zemí zkušenosti z doby Rakouska-Uherska i první republiky, začalo proto do západní Afriky vyvážet své pletené čepice.
Na tomto místě je třeba přiznat, že tato exportní zmijovka byla ve skutečnosti trochu odlišná od té, kterou známe z našich končin. Ta totiž obsahovala pod klikatou čárou drobné motivy připomínající křížky. Pro převážně muslimský trh byly tyto křížky z designu odstraněny. Ale to je jen malý detail. Mimochodem, v západní Arice se čepici říkalo „sumbia“.
Symbol protikoloniálního odboje vytvořil ze zmijovky muž jménem Amílcar Cabral. Tan byl zakladatelem a charismatickým vůdcem Africké strany pro nezávislost Guineje a Kapverd (používala se zkratka PAIGC), která vedla ozbrojený boj proti portugalské koloniální nadvládě.
Amílcar Cabral byl v Československu hned několikrát a pro komunistický režim představoval klíčového spojence v západoafrickém regionu. ČSSR dodávala jeho hnutí množství zbraní, techniky a poskytovala mu pomoc vojenských poradců.
Jak přesně se sám Cabral seznámil se zmijovkou není úplně zřejmé. Občas se zmiňuje, že dokonce navštívil strakonickou továrnu, to je ale s velkým otazníkem. Jisté je, že si jí oblíbil a učinil z ní symbol svého hnutí. Cabral byl v lednu 1973 zavražděn portugalskými agenty, jeho hnutí však dovedlo boj za nezávislost Guineje-Bissau do úspěšného konce. A ikonická čepice zůstala s jeho odkazem spjata, dodnes jde o symbol, který v regionu pozná každý.
I takové perličky ukrývá naše historie.
