Článek
Kdo byl Oldřich Černík
Oldřich Černík se narodil v Ostravě v roce 1921 do rodiny horníka. On sám vystudoval Vysokou školu báňskou, v hornictví ale nepracoval. Nejprve byl soustružníkem a hned v roce 1945 se vrhnul na politiku. Po válce vstoupil do KSČ a od roku 1949 se politice věnoval „na plný úvazek“. Postupoval hierarchií Komunistické strany a přes pozice předsedy Krajského národního výboru v Ostravě a tajemníka Krajského výboru KSČ se dostal až do celostátního Ústředního výboru KSČ.
Členem ÚV se stal Oldřich Černík v roce 1958 a uvolnilo mu to cestu k dalším významným postům, tentokrát již přímo ve vládě. Konkrétně šlo o post ministra paliv a energetiky, předsedy Státní plánovací komise, a dokonce i místopředsedy vlády Josefa Lenárta. Vrchol jeho kariéry měl ale teprve přijít.
Československý premiér Oldřich Černík.
Oldřich Černík premiérem
Předsedou vlády se stal Černík v dubnu 1968 a mezi lidmi se těšil popularitě jako představitel reformního hnutí. Realita ale asi nebyla tak jednoznačná. Historici se dnes většinou shodují na tom, že Černík rozhodně nebyl žádným ideologem reforem. Spíše si sám pro sebe vyhodnotil, že jde aktuálně o nejvýhodnější postoj, který mu přinese funkci a popularitu. Podílel se tedy zákonech, které de-facto rušily vedoucí úlohu KSČ. Současně si ale nikdy nezavíral dveře ani do Moskvy.
V srpnu 1968 byl spolu s dalšími československými představiteli odvezen do Moskvy a nucen podepsat moskevský protokol. Jak známo, jediným, kdo nepodepsal, byl František Kriegel. Oldřich Černík spolu s ostatními ano. U toho to ale neskončilo. Černík pochopil, že jedinou šancí na uchování vlivu a pozice je okamžité převlečení kabátu.
Z reformisty se tak stal ochotný „normalizátor“. Ve funkci premiéra nějakou dobu zůstal a snažil se v ní své „selhání“ rozhodně odčinit. Byl to totiž právě on, kdo podepsal tzv. pendrekový zákon, který umožnil brutální zásah bezpečnostního aparátu proti protestujícím, kteří si připomínali první výročí okupace. Stejně tak jako první ochotně souhlasil s „dočasným“ pobytem sovětských vojsk na našem území. Zprvu se zdálo, že by mu tato taktika mohla dokonce vyjít a chvíli se o něm uvažovalo jako o nástupci Alexandra Dubčeka na pozici prvního tajemníka ÚV KSČ.
Soudruzi ale nezapomínají, a nakonec si vyhodnotili, že Černík je v očích lidí až příliš pevně spojen s pražským jarem. V roce 1970 byl proto i přes svoji snahu o podporu normalizačních snah odvolán z funkce předsedy vlády. Svoji nastalou situaci otevřeně zhodnotil v jednom osobním rozhovoru slovy „Prosral jsem pozici i čest“.
Další život
Přesto se mu jeho „prozření“ alespoň částečně vyplatilo. Na rozdíl od mnohých jiných představitelů reformního proudu neskončil v dělnické profesi nebo jako topič. Oldřich Černík byl umístěn jako ekonomický náměstek Studijního a typizačního ústavu v Praze. Šlo o „teplé místečko“, za které mohl být v kontextu celé situace vlastně rád.
Oldřich Černík se pokusil o politický návrat po roce 1989. Chvíli byl předsedou Svazu měst a obcí, v roce 1991 ale musel skončit i v této pozici. Oldřich Černík zemřel v roce 1994. Jaký je tedy jeho odkaz? Pro řadu lidí bude jistě spojen s procesy pražského jara. Obecně jej ale kladně hodnotit v žádném případě nelze.
