Článek
Kdo byl Paracelsus?
Občas se stává, že si jméno Paracelsus dokáží lidé správně spojit s toxikologií a medicínou, chybně jej ale zařadí do antiky. Ve skutečnosti se tato významná postava evropské historie narodila v roce 1493 ve švýcarském Einsiedelnu jako Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim. Jméno Paracelsus přijal až později, šlo o tehdejší módu demonstrující úctu a obdiv ke starověkému světu.
V dětství musel překonat sebevraždu matky a upnul se na svého otce, městského lékaře. Dost možná to tak byl nejen otcův vzor a jeho alchymistická laboratoř, které malého chlapce vedli k rozhodnutí věnovat se léčení lidí.
To se také stalo, vystudoval medicínu. I přesto ale odmítal vykonávat toto povolání tak, jako ostatní. Byl představitelem renesančních změn, které změnily celou evropskou civilizaci. Na rozdíl od svých současníků, kteří slepě věřili antickým textům Galéna a Avicenny, Paracelsus tvrdil, že lékař se musí učit „v knize přírody“. Navštěvoval doly, hovořil s kořenářkami a potulnými cikány, studoval nemoci přímo u lůžek pacientů, cestoval po celé Evropě a byl v kontaktu s lékaři i na Blízkém východě. Sloužil také jako armádní chirurg a několik let strávil v Konstantinopoli. Domů do západní Evropy se vrátil ve svých 32 letech.
Paracelsus a odvržení středověkého lékařství
Jeho nekonvenční metody a prudká povaha mu však vyrobily celou řadu nepřátel. Ostatní lékaři jím pohrdali a nesnášeli jej, problémy měl i s církví, která ho označovala za kacíře. Zatímco středověká medicína byla založena na teorii „čtyř tělesných šťáv“, Paracelsus přinesl koncept využití chemických látek k léčbě nemocí. Věřil, že tělo je v podstatě chemický systém a nemoci jsou výsledkem nerovnováh, které lze napravit prostřednictvím chemie. To bylo na svoji dobu průkopnické. Ve své podstatě šlo o položení základů dnešní farmakologie.
Většina lidí dnes zná Paracelsa jako autora výroku o jedech a lécích, které se liší jen dávkou, nikoliv podstatou.
„Všechny látky jsou jedy a nic není bez jedu; pouze dávka rozhoduje o tom, že látka není jedem.“
Tím Paracelsus definoval princip, že i léčivá látka může být ve velkém množství smrtelná, zatímco toxická látka může v mikroskopickém množství léčit. Tento objev umožnil lékařům začít uvažovat o přesném dávkování léků.
Paracelsus samozřejmě nebyl moderní lékař podle dnešních měřítek. Stále naslouchal astrologii, pokoušel se vyrobit kámen mudrců apod. Jeho objevy ale položily základy, na kterých mohla být medicína vystavěna a za to mu patří místo mezi nejvýraznějšími osobnostmi evropské historie. A české země?
Paracelsus v českých zemích
Tato výjimečná osobnost zavítala i do českých zemí. V letech 1536 – 1538 pracoval v Moravském Krumlově, kde léčil maršálka Jana III. z Lipé. Toho popsal Paracelsus jako „muže s vyhublým, vyzáblým tělem, zničeným léky a v těžkém úpadku“. I tak ale dokázal Paracelsus podle všeho Jana III. léčit poměrně úspěšně a prodloužit mu život o několik let. Současně ale některé prameny mluví o tom, že z Moravského Krumlova byl vyhnán poté, co oslepl syn Jana III. a zemřela maršálkova manželka Jana z Pernštejna. Pobývat měl též v Kroměříži, kde měl i vlastní alchymistickou dílnu. Ačkoliv jsou záznamy o jeho českém, resp. moravském působení poměrně skromné, fakt, že u nás pobýval alespoň dva roky, je vzhledem k jeho výjimečnosti a významu opravdu důležitý.
Je mimochodem paradoxní, že svůj zmíněný nejslavnější výrok vlastně potvrdil i sám na sobě. Paracelsus využíval jako léčiva i kovy a polokovy včetně rtuti a arsenu. Přicházel tak s nimi do častého kontaktu, a právě ty mu přitom poškodily játra natolik, že na jejich selhání nakonec v rakouském Salzburgu zemřel.
