Článek
Praha a sen o Olympijských hrách
Když se v roce 1896 konaly první novodobé Olympijské hry, zrodila se tradice, která s postupujícím časem jen a pouze sílila. Samozřejmě, že tyto první Olympiády moderní doby by nemohly co do rozsahu konkurovat dnešnímu megalomanskému pojetí. I tak se ale od samého počátku jednalo o prestižní a velkou akci.
Vzhledem k tomu, že jedním ze zakládajících členů Mezinárodního olympijského výboru byl i Jiří Guth-Jarkovský, není překvapivé, že právě on přemýšlel i o Olympiádě v Praze. Stalo se tak ve chvíli, kdy vzniklo samostatné Československo. Kromě toho, že Guth-Jarkovský byl sám nadšeným propagátorem olympijské myšlenky, dával tento krok smysl i pro zviditelnění a upevnění mezinárodního postavení nového státu.
O Praze se uvažovalo pro Olympiádu v roce 1924. Praha měla ale konkurenta, který byl nad její síly. Olympijské hry 1924 byly přiděleny Paříži. Francouzská metropole sice pořádala Olympiádu už v roce 1900, ale její status světové metropole a hlavního města vítěze první světové války z ní udělaly první město, kde se Olympijské hry konaly dvakrát.
V období první republiky se myšlenka na pořádání Olympijských her vrátila ještě několikrát, vše ale zhatila druhá světová válka. Další šance na Olympiádu v Praze se potom týkala Her v roce 1980.
Praha 1980
V poválečné historii byla pro Československo nejvýznamnější Olympiádou asi tak v roce 1968. Krátce po invazi vojsk Varšavské smlouvy se stalo ikonickým gesto vzdoru Věry Čáslavské. I přesto, že jí za to nemohl normalizační režim „přijít na jméno“, právě její výkony v Mexiku dost možná podpořily kandidaturu Prahy na uspořádání Her. Tento nápad se zrodil v euforii Pražského jara a během Olympiády 1968 jej Československá výprava propagovala. A podporu měla.
Přípravné práce se dostaly poměrně daleko. Olympijský stadion s kapacitou 100 000 lidí měl vyrůst na Maninách a Praha měla další velkolepé plány nejen na stavbu dalších sportovišť, ale i na úpravu infrastruktury. V souvislosti s Olympijskými hrami jedna stavba dokonce skutečně vznikla. Jedná se o hotel Olympik, který je dnes známý především kvůli požáru z roku 1995, který byl jedním z nejhorších v historii České republiky.
Hotel Olympik vyrostl jako první stavba v souvislosti s olympijskou kandidaturou.
Vznikla i výpravná publikace „Praha olympijská“, která představovala všechny projekty, který by byly v souvislosti s Olympijskými hrami realizovány. Mimochodem, ještě před vpádem vojsk, kdy myšlenka na pražskou Olympiádu rezonovala nejvíce, se na přípravné práce dokonce pořádala lidová sbírka.
Jenomže přišla normalizace a všechno bylo jinak. Ne snad, že by o Olympijské hry ztratili zájem lidé v Československu nebo Praha samotná. Stopka kandidatury přišla z Moskvy. Sovětský svaz rozhodl o tom, že první Hry v socialistickém bloku prostě musí být v Moskvě. Československu nezbylo jiného než kandidaturu Prahy stáhnout.
Z hlediska pozdějšího vývoje událostí lze samozřejmě říct, že je vlastně dobře, že se Olympiáda v Praze v roce 1980 nekonala. Pokud by tomu tak bylo, dost možná by i v takovém případě byla bojkotována západním světem stejně jako ta moskevská.
Na další kandidaturu Prahy si budeme muset každopádně počkat hodně dlouho. V dnešní realitě je totiž něco takového jen těžko představitelné.
