Článek
Anarchisté za Rakousko-Uherska
Pojem anarchismus má dnes odlišný význam než v minulosti. V dobách Rakousko-Uherska byli anarchisté zdaleka nejnebezpečnějším vnitřním nepřítelem monarchie. Pod „vlajkou anarchismu“ se sdružovali radikální nacionalisté, kteří současně tíhli k levicovému vidění světa. Nutno podotknout, že v dobách habsburské monarchie měla i „levicovost“ zcela jiné vyznění než dnes.
Anarchisté byli samozřejmě aktivní i na našem území. Jednou z takových anarchistických skupin byla i tzv. Skupina Blaník. Jejími členy byly především intelektuálové revolučního smýšlení. Jedním z nich byl i jistý Vilém Körber. V roce 1869 mu bylo 24 let a cítil, že je „třeba něco dělat“, aby Češi demonstrovali svůj odpor k aktuální podobě státní moci. Diskuse na toto téma vedl se svým mladším bratrem Čeňkem a několika dalšími členy skupiny jako byli Alois Grossmann či František Kolací.
Inspiraci hledali u radikálních skupin ve Francii, v Rusku i jinde. A tam se jejich členové často uchylovali k bombovým útokům. Závěr, který lidé z Blaníku učinili, byl tedy jednoznačný. Bombový útok v Praze bude ukázkovým aktem odporu. A jak si usmysleli, tak také začali konat.
Vilém Körber, jeden ze dvou hlavních organizátorů prvního bombového útoku na našem území.
Útok na policejní ředitelství
Aby útok splnil deklarovaný cíl, musel mířit na odpovídající instituci. Revolucionáři si vybrali policejní ředitelství v Bartolomějské ulici jakožto symbol státní moci. Není úplně jasné, kdo ze skupiny před budovu položil šestiliberní dělostřelecký granát se zapáleným doutnákem, pravděpodobně to byl Čeněk Körber.
Sám atentátník z místa odběhl a bomba krátce potom explodovala. Nikoho nezabila ani nezranila. To jediné, co bomba způsobila, byla vysklení 17 oken na budově policejního ředitelství a podobného počtu na budově protější. Svůj hlavní úkol, tedy veřejnou demonstraci odporu, ale splnila.
Policejní ředitelství následně vypsalo odměnu za pomoc s dopadením pachatelů. A vyplatilo se mu to. Jakýsi mladý student, který se pohyboval blízko anarchistických kruhů a současně byl policejním konfidentem, Körberovu skupinu označil. Následovaly domovní prohlídky, při nichž byly zajištěny některé důkazy a zatčeno bylo několik členů skupiny Blaník.
Zajímavý průběh měl soud s pachateli. Ti byli původně obžalováni z velezrady a navrhovány jim byly tresty až 12 let vězení. Nakonec ale obžalovaní dopadli výrazně lépe. Vilém Körber byl dokonce odsouzen jen za rušení veřejného pořádku a dostal trest 7 měsíců. Ani ostatní nepobyli za mřížemi příliš dlouho, neboť byli propuštění v roce 1871 na amnestii. Nutno však podotknout, že Vilém Körber svůj aktivismus neopustil, a i v dalších letech vystupoval proti monarchii. Ačkoliv už neházel žádné bomby, i tak se dostal do vězení ještě několikrát. Zemřel v roce 1899.
