Článek
Morava vítězí
Pro začátek je třeba si ujasnit, že mluvíme o území Čech. Morava je v tomto ohledu napřed a knížata Mojmír, Rostislav i Svatopluk jsou všichni známí z doby před událostí, která zmiňuje první Čechy ve smyslu obyvatel české části naší vlasti. Pokud mluvíme o prvních jmenovitě doložených lidech slovanského původu na území dnešní České republiky, Morava bere jasné vítězství a souboj o další místa může sledovat se sklenkou vína a pobaveným úsměvem. Ale i druhá místa mívají svůj význam.
A navíc, velkomoravská knížata známe jmenovitě. To se o prvních Češích říct nedá. Pokud bychom přidali i tuhle podmínku, došli bychom jen ke knížeti Bořivojovi. Přesto víme o čtrnácti konkrétních českých knížatech, kteří v roce 845 vyrazili do Německa. I když neznáme jejich jména, můžeme je považovat za první konkrétní osoby, které lze s jistým přimhouřením oka nazývat Čechy.
Křest čtrnácti českých knížat
Nejprve si ujasněme kontext. V roce 845 stále prosperovala Velká Morava a na západ od Čech ležela Východofrancká říše, které vládl Ludvík II. Němec. Jeden z vnuků Karla Velikého, kteří si původní Franckou říši rozdělili na tři části.
Ludvík se považoval za ochránce křesťanstva a také za toho, kdo má poslání křesťanství šířit mezi pohany. Toho druhého úkolu se zhostil s velkou vervou, zvláště když z toho mohla „kápnout“ nějaká nová území. Lidé, kteří na nich byli obohaceni o křesťanství za to samozřejmě museli platit tribut. A protože do Čech to Ludvík Němec neměl daleko, obyvatelé naší kotliny se začali logicky obávat toho, že by je jako pohany mohl chtít Ludvík „přesvědčit“. A tak se rozhodli pro preventivní krok. Když se stanou křesťany, nebude na ně Ludvík moci útočit. Šach mat. Tedy zdánlivě. Ale k tomu se ještě dostaneme.
Ludvík II. Němec, vládce Východofrancké říše.
V kronice, kterou známe jako Fuldské anály, je vše popsáno následujícím způsobem:
„Hludowicus XIIII ex ducibus Boemanorum cum hominibus suis christianam religionem desiderantes suscepit et in octavis theophaniae baptizari iussit.“
„Ludvík přijal 14 z knížat Čechů s jejich lidmi, kteří žádali přijetí křesťanské víry, a přikázal je v oktávu Theofanie pokřtít.“
Ke křestu došlo 13. ledna 845 v Řezně. To bychom tedy měli. První historicky doložená česká výprava. Ludvík pak musel na Moravu oklikou. Když potom její knížata donutil k platbě tributu, obrátil zrak k Čechám. Tam počítal s podporou oněch 14 knížat, ale splakal nad výdělkem. Češi se podrobit odmítli a Franky navíc porazili i vojensky.
Kromě toho, že pravděpodobný původní cíl křtu čtrnácti českých knížat naplněn nebyl a Franky museli Češi stejně porazit vojensky, je podstatná i další věc. Naše křesťanská tradice nemá jen podobu mise Cyrila s Metodějem. Dvacet let před ní už přijala křesťanství česká knížata. A bylo to na západě, nikoliv na východě. Samozřejmě ale platí, že i na Moravě už v době příchodu Cyrila s Metodějem křesťané byli. To jsou tedy úplné počátky těch našich dějin, které už můžeme spojit s konkrétními postavami, byť ne vždy s konkrétními jmény.
