Článek
První křížová výprava
Nejprve si připomeňme stručnou historii první křížové výpravy. Chaos, který v oblasti Palestiny vytvořili Seldžukové byl velkým problémem pro Byzantskou říši a její uvadající moc. Ona sama se ocitla pod vojenským tlakem a nebyla schopna bránit ani obchodní cesty do Číny a Indie. Byzantský patriarcha se proto obrátil o pomoc na západ, tedy na papeže. Argumentoval především ochranou křesťanů, důvodů bylo ale samozřejmě vícero. Západ jeho volání vyslyšel, nicméně trochu jinak, než si patriarcha představoval.
V roce 1095 vyzval papež Urban II. ke svaté válce za osvobození posvátných míst křesťanství. Jeho motivací bylo opětovné sjednocení křesťanů (samozřejmě pod římskou vládou). Asi ani on sám ale nečekal, jak silnou bude mít jeho výzva odezvu. Vyšší i nižší šlechta, ale i prostý lid: ti všichni se s nadšením vydali na cestu. Jedni s vidinou ziku půdy, druzí ve snaze uniknout poddanským povinnostem. Byzantský patriarcha měl přitom při své žádosti na mysli něco úplně jiného. Chtěl po papeži menší, ale profesionální armádu, nikoliv zfanatizovanou lůzu vedenou šlechtici vedenými touhou po osobním prospěchu.
Ze západní Evropy se však dalo živelně do pohybu několik proudů. Nejvýznamnější z nich měly počátek ve Francii a na západě Německa. Nás zajímá především tzv. tažení chudiny. To se skutečným vojenským tažením nemělo vůbec nic společného. Byl to živelný proud násilnické spodiny, kterou ve varu udržovali lidoví kazatelé. Jedním z nich byl jistý kazatel Volkmar. Ten se neblaze zapsal i do historie českých zemí.
Volkmarova výprava v Čechách a na Moravě
V roce 1096 dorazili účastníci křížové výpravy i do Prahy. Tam v té době stejně jako v jiných městech žila židovská komunita, proti níž Volkmar a jemu podobní obrátili nenávist davu. S tradičním „argumentem“ v podobě výkřiku „ukřižovali nám Krista“ začala putující spodina útočit na židy, násilně je křtít a ty, kteří se nepodvolili, bez milosti vraždit.
Bohužel, kníže Břetislav nebyl v tu dobu v Čechách, s armádou se nacházel v Polsku. V Praze proto nebyl nikdo, kdo by mohl pogrom zastavit silou. Alespoň slovem se o to pokusil biskup Kosmas, jak je popisováno v jeho slavné kronice. Kosmova snaha byla nicméně předem odsouzená k neúspěchu.
Upalování pražských židů v roce 1096 během křížové výpravy do svaté země.
Kosmův zápis je mimochodem zajímavý i jinak. Ukazuje totiž, že židé to opravdu neměli jednoduché. Když „křižáci“ odtáhli, násilím pokřtění židé se poměrně logicky vrátili ke své víře. To jim Kosmas vyčítal, byť chybu vidí i v sobě a dalších církevních hodnostářích. Horší ale bylo, že když se v následujících letech po této otřesné zkušenosti (v roce 1096 šlo de-facto o počátek násilného antisemitismu, který vyvrcholil ve dvacátém století) židé rozhodli přestěhovat se dále na sever do Polska, kníže Břetislav je násilím zbavil majetku. Odcházet z jeho země, to se prostě nedělá…
Ale zpátky ke křížové výpravě. Stejně jako v Praze to dopadlo v řadě moravských měst. Záznamy jsou ale značně neúplné a nemůžeme si být jisti, kde všude museli židé čelit podobným výbuchům násilí ze strany zfanatizovaného davu.
Nutno dodat, že velká část těch, kteří se vydali na křížovou výpravu, do Jeruzaléma vůbec nedorazila. Ti, kteří tam skutečně doputovali, pak rychle poznali, co znamená bojovat s vycvičenou tureckou armádou. Křížová výprava jako taková ale úspěchů nakonec dosáhla, v roce 1099 byl dobyt Jeruzalém, který zůstal v křesťanských rukou až do roku 1187, kdy jej získal zpátky pro muslimský svět legendární Saladin. První křížová výprava každopádně českým zemím nic dobrého nepřinesla, právě naopak.
