Článek
Václav IV. a česká šlechta
Hodnocení panovnických schopností Václava IV. je vesměs negativní. Do jisté míry je asi pravdou, že kvalit svého otce nedosahoval. Na stranu druhou lze ale nalézt i okolnosti, kterého do jisté míry omlouvaly. V první řadě platí, že není snadné vyrovnat se člověku, který se rodí jednou za tisíc let. A právě takovým Karel IV. byl. Na Václava IV. tak byla od začátku kladena očekávání, která snad ani nemohl naplnit. Mnozí historikové také upozorňují na to, že situace v Evropě se začala zhoršovat již za vlády Karla IV. a jeho syn byl objektivně v mnohem složitější situaci.
Karel IV. se svému synovi snažil „umést cestičku“ a prosadil jeho korunovaci římským králem v době, kdy Václavovi bylo teprve 15 let. Jednu věc ale zajistit nemohl: loajalitu české šlechty, tzv. panstva. Karel IV. byl natolik mocný a schopný, že vysoké šlechtě sice oslabil pozice, ale ta si současně nedovolila proti němu vystoupit. Když Karel IV. zemřel a na český trůn usedl Václav IV., šlechta ucítila možnost, jak znovu obnovit svoji moc.
Král Václav IV. se nedokázal vymanit ze stínu svého otce. Ale zvládnul by to vůbec někdo?
Václav IV. se ale vydal jinou cestou. Ne snad, že by byl schopen vybudovat si stejnou autoritu jako otec, očekávané naděje panstva, ale přesto nenaplnil. Václav se místo politiky věnoval raději pití vína ve společnosti lazebnic a lovu zvěře. Při těchto zábavách se s oblibou obklopoval příslušníky nižší šlechty, kterým následně věnoval i vysoké státní funkce. Václavova vláda byla panstvu natolik proti srsti, že jej v roce 1394 dokonce na tři měsíce uvěznili. Ani po jeho propuštění se ale mnoho nezměnilo.
Mezi královy oblíbence patřila i následující čtveřice: Purkart Srnad z Janovic, Štěpán z Opočna, Štěpán Poduška z Martinic a Markolt z Vrutice. Všichni čtyři byli blízkými rádci krále Václava IV. a byli označování jako jeho milci. Panstvo se tedy rozhodlo vůči králi ještě přitvrdit a jeho milce fyzicky zlikvidovat.
Karlštejnské vraždy
V červnu roku 1397 se konalo na Karlštejně zasedání královské rady, tedy právě zástupců panstva. Přítomen byl i Václav IV. i jeho milci. Dne 11. června se Václav IV. rozhodl, že se odebere na Křivoklát a bude se nějaký čas věnovat lovu. Zasedání královské rady pokračovalo, ale panstvo si kromě jednání naplánovalo ještě jednu akci.
Čtyři milci byli pozváni do místnosti, kde se konalo zasedání rady, tam byli obviněni z toho, že jsou zodpovědní za špatnou politiku krále Václava a hned potom tasil předseda rady kníže Jan Opavský svůj meč a na místě probodl Purkarta Strnada. Ostatní pánové nezaháleli a tím samým způsobem sprovodili ze světa zbývající tři královy oblíbence.
Hned po činu se pánové rozjeli za králem a informovali ho, že popravili jeho milce, neboť se jej chystali zradit. Král nepochybně věděl přesně o co jde, ale toto vysvětlení oficiálně přijal. Dost možná si vzpomněl na své uvěznění a spočítal si, že by tentokrát mohl dopadnout stejně jako jeho kumpáni. Na druhou stranu ale panstvu příliš vstříc nevyšel, neboť se i nadále choval úplně stejně jako před vraždou. Část šlechty se proto proti němu následně spojila se Zikmundem, který, jak se zdálo, podědil po Karlu IV. přece jen více politických schopností. To už je ale jiný příběh.
