Článek
Nálet na Kassel
Psal se 30. červenec 1943 a spojenecká bombardovací ofenziva proti Německu pomalu začínala nabírat na obrátkách. V noci se nad průmyslová centra vydávaly britské bombardéry, ve dne potom ty americké. Jedním z nich byla i „létající pevnost“ B-17, kterou její posádka pojmenovala „Tondelayo“, a jejíž oficiální armádní registrační číslo bylo 42-29896.
Letadlo patřilo k 379. bombardovací skupině a desetičlenná posádka vedená pilotem Johnem Fawkesem se měla toho dne vydat nad německý Kassel. V roce 1943 ještě spojencům chyběly stíhačky s dlouhým doletem jako P-51 Mustang a po většinu času se tak musely bombardéry spolehnout samy na sebe.
I přes silnou výzbroj byly B-17 při každém útoku německých stíhaček extrémně zranitelné a tomu také odpovídaly ztráty. Pokud nějaká posádka přežila všech 25 misí, bylo to považováno za velké štěstí. A přesto letci neváhali vzlétat znovu a znovu, aby ochromili německý průmysl a tím i jeho schopnost válčit. Vraťme se ale do osudného 30. července 1943.
Nebylo příliš realistické, aby německá Luftwaffe nechala bombardéry proniknout nad samé srdce Německa, aniž by se je pokusila zastavit. Jako obvykle tak na bombardovací svaz v několika vlnách útočily stíhačky, především Messerschmitty 109 and Focke-Wulfy 190. Salva z kulometů jednoho stíhače pokropila i trup a křídla bombardéru „Tondelayo“.
Vrátit se na základnu s prostříleným letadlem nebylo pro bombardovací letce nic neobvyklého. Tentokrát to ale bylo jiné. Celkem jedenáct 20 mm výbušných nábojů totiž prorazilo jednu z nádrží. Logika věci velela, že takováto „trefa“ měla skončit explozí nádrže a absolutní destrukcí celého stroje. Nestalo se tak.
Zázrak? Ne, výsledek odvahy českého dělníka
Po přistání na základně ve Velké Británii se na letadlo vrhli mechanici a také zbrojíři, jejichž úkolem bylo posbírat nevybuchlou munici a zlikvidovat ji. Jeden po druhém zkoumali náboje z nádrže a fascinovaně zjišťovali, že jsou prázdné, bez jakékoliv výbušniny. Jak jeden z nich popsal: byly to vlastně takové neškodné píšťalky. Jedna střela ale tak úplně prázdná nebyla. Uvnitř byl srolovaný kus papíru s nápisem v řeči, která nebyla americkému personálu známá.
Netrvalo ale dlouho a Američané si vzkaz přeložili. Na papírku byla jedna prostá věta v češtině. Její znění bylo:
„Tohle je všechno, co pro vás teď můžeme udělat“
Jakýsi český dělník pracující na výrobě letecké munice buď v protektorátu nebo při nuceném nasazení v Německu prostě část nábojů sabotoval. Svůj vzkaz napsal velmi skromně, jako by se jednalo o bezvýznamnou maličkost. Ale nic nemůže být dále od pravdy. V první řadě se jednalo o nesmírně odvážný čin, za nějž hrozil samozřejmě jasný trest smrti (a kdo ví, zda za svoji odvahu dotyčný dělník někdy v dalším průběhu války skutečně životem nezaplatil). A minimálně v tomto konkrétním případě zachránila jeho odvaha prokazatelně deset životů amerických letců.
Odboj měl mnoho podob a toto byla jednou z nich. Každý, kdo se tímto způsobem postavil okupantům, si zaslouží naše absolutní uznání.
Další osud bombardéru „Tondelayo“
O tom, jak nebezpečné a riskantní byly nálety na Německo svědčí i fakt, že létající pevnost „Tondelayo“ se 6. září 1943 nevrátila z náletu na Stuttgart. Poškozený bombardér se zřítil do kanálu La Manche. Všech deset členů posádky naštěstí přežilo a bylo následně zachráněno.
