Článek
Historie kostela sv. Mikuláše
Na místě dnešního barokního chrámu stával od 13. století gotický kostel, který byl taktéž zasvěcen stejnému světci. Zajímavé je, že tento kostel měl věž, která sloužila jako pozorovatelna. Úkolem jejího osazenstva ale nebylo sledování lidí, nýbrž požárů. Požární hlídky byly pro město velice důležité.
Když potom kostel získali po bitvě na Bílé hoře jezuité, rozhodli se jej přestavět na barokní chrám. Za peníze nového člena svého řádu, šlechtice Václava Libštejnského z Kolovrat, proto v roce 1654 započal projekt stavby budoucí pražské dominanty. Na ní se v několika etapách podílela řada architektů a stavitelů, z nichž nejvýznamnější byli určitě otec a syn Dientzenhoferové, Kryštof a dnes známější Kilián Ignác. Stavba probíhala s přestávkami prakticky po celou první polovinu 18. století.
Důležité je, že do podoby budoucího svatostánku promlouvalo od začátku i město. A vymínilo si stavbu věže. Proč? Jednak jako místo pro umístění hodin, jednak jako opětovnou požární hlásku. Jezuité souhlasili, ale protože rozhodně nešlo o jejich prioritu, rozdíl od vnitřních částí chrámu je patrný na první pohled i dnes. Žádné fresky, žádné zdobení. Hlavně, ať je to co nejlevnější. Některé věci se zkrátka nemění.
Za minulého režimu si zde lidé nemohli být jisti, zda zrovna nejsou v hledáčku pozorovatelů StB.
Požární hlídky držely pohotovost ve dne v noci, šlo o dva věžníky, kteří ve věži i žili a pravidelně se ve službě střídali systémem den-noc. Mimochodem, pokud byl požár zaregistrován, poplach se vyhlašoval zvoněním kostelního zvonu a je pravděpodobné, že způsob zvonění identifikoval i část města, kde hořelo. Z pozice věžníka nebylo o co stát, šlo o nesmírně náročnou práci, kdy musel neustále běhat nahoru a dolů, musel si nosit vodu i uhlí na topení, do bytu mu foukalo, byla tam zima, v létě zase horko…
V roce 1891 byl zaveden požární telegraf a práce věžníka se smrskla na údržbu hodin. Poslední věžník sestoupil z věže kostela sv. Mikuláše za první republiky v roce 1925, když byly mechanické hodiny nahrazeny elektrickými (resp. hodinový stroj).
StB přichází
Zatímco hlídání požárů a údržba městských hodin byly bohulibé činnosti, o novém využití věže se to příliš říct nedá. Za druhé světové války, v době Pražského povstání, zde byl umístěn německý těžký kulomet, který měl bohužel na svědomí řadu českých bojovníků. Ani potom to ale nebylo o moc lepší.
V roce 1964 se sem nastěhovala Státní bezpečnost. Oficiálně šlo opět o prostor sloužící k zajištění požární ochrany. Šlo tak o zajímavé propojení s historií. O požární ochranu ale ve skutečnosti nešlo. Věž sloužila jako pozorovatelna s krycím jménem Kajka. Důvod, proč byla pozorovatelna právě zde, je nasnadě. Agenti odtud měli skvělý rozhled na prostor, kde sídlily zastupitelské úřady Spojených států, Velké Británie nebo Západního Německa. Objektem pozorování se ale stávali třeba i pracovníci ambasády jugoslávské.
Z věže chrámu bylo možné dokonale sledovat pěší i automobilový provoz, pořizovat fotografie apod. Jednalo se navíc o jakési velitelské stanoviště a byly odtud řízeny nejrůznější akce. Po revoluci v roce 1989 samozřejmě byla pozorovatelna zrušena, zůstala ale zachována prakticky jako jediná díky tomu, že se nacházela ve věži kostela a nikoliv v bytovém době apod. Dnes ji můžete navštívit v rámci prohlídky Svatomikulášské zvonice.
Zdroje informací:
