Článek
Kdo byl Vilém Stanovský
Vilém Stanovský se narodil 27. března 1896 v Moravské Ostravě. Vyučil se truhlářem a již jako mladý odešel za prací do Francie, kde žil mezi početnou českou komunitou v Paříži. Když v roce 1914 vypukla první světová válka, návrat a narukování k armádě Rakouska-Uherska pro něj nepřicházely v úvahu.
Vilém Stanovský vstoupil do francouzské Cizinecké legie, konkrétně se stal příslušníkem slavné české roty Nazdar, první významné dobrovolnické jednotky složené z Čechů a Slováků bojujících na straně Dohody.
Na západní frontě první světové války prošel několika těžkými bitvami. Bojoval u Arrasu a byl tam v roce 1915 těžce raněn. Jeho další osud byl už méně tradiční. Absolvoval pilotní kurz a stal se pilotem francouzského letectva. Pouhé tři dny před koncem války byl sestřelen a opět těžce raněn. Naštěstí se ale uzdravil, mohl se vrátit domů, nyní již do nově vzniklé republiky.
Vilém Stanovský v době první republiky.
První republika a druhá světová válka
V Československu se hned zapojil do budování vojenského letectva nového státu. Byl mimo jiné i prvním velitelem nového letiště Kbely. Na začátku dvacátých let potom velel Vzduchoplaveckému učilišti v Chebu. Jeho kariéra postupovala rychle a roku 1937 dosáhl hodnosti plukovníka. Krátce před druhou světovou válkou velel 6. leteckému pluku. Jenomže přišla okupace…
Pro Viléma Stanovského bylo samozřejmostí, že okupaci vstoupí do odboje. Působil v Obraně národa, již v prosinci 1939 byl ale zatčen gestapem. Celou válku strávil Vilém Stanovský v nacistických kriminálech, což pro něj představovalo další mimořádně těžkou životní zkoušku. Přesto byl natolik silný, že přežil a opět se mohl vrátit do své vlasti. Radost ale tentokrát trvala opravdu jen velmi krátce. Na obzoru byla totiž nová totalita.
Vilém Stanovský a komunistický režim
Po válce byl za své zásluhy povýšen do generálské hodnosti. V roce 1946 se stal přednostou leteckého odboru ministerstva dopravy. Zdálo se, že uznávaný veterán dvou odbojů a nositel mnoha československých i francouzských vyznamenání bude žít důstojný život zasloužilého generála.
Nový režim ale pohlížel na legionáře a vůbec všechny demokraticky smýšlející důstojníky s nedůvěrou či spíše s nenávistí. Stanovský se stal jedním z mnoha hrdinů, kteří byli postupně odstraňováni z veřejného života. V roce 1951 byl propuštěn z armády a o rok později zatčen. Následoval politický proces, v němž byl po provokaci související s údajným pokusem o opuštění republiky odsouzen k sedmnácti letům vězení.
V komunistických věznicích Mírov a Leopoldov strávil osm let a Stanovský se netajil tím, , že komunistické věznění pro něj bylo v mnoha ohledech horší než to nacistické. Po amnestii v roce 1960 se sice dostal na svobodu, ale rehabilitace se za svého života nedočkal. Alespoň Francie na něj nezapomněla. Symbolickým oceněním jeho zásluh bylo setkání s francouzským prezidentem Charlesem de Gaullem v roce 1967.
Mimořádný život Viléma Stanovského se uzavřel v Praze v roce 1972.
