Článek
Z východu na západ
Advokát Heinz Heindrich platil v NDR za člověka, který dělal všechno pro to, aby se co nejvíce jeho krajanů dostalo na svobodný západ. Dokázal obstarat výjezdní doložky pro mnoho lidí, údajně až 5000 včetně některých, které režim pronásledoval nebo dokonce odsoudil. Jenomže jeho aktivity neunikly pozornosti úřadů. Když mu začalo téct do bot, rozhodl se i on k útěku na západ. V červenci 1973 přeplaval společně s jednou ženou a její dcerou Labe a dostal se na západ.
Ani tam ale nepřestal přemýšlet, jak by mohl pomoci dalším lidem. Přišel s nápadem dostávat lidi přes hranice vrtulníkem. Ideálně z oblasti Lipna v Československu. Bylo ale potřeba vyřešit jednu věc: najít dostatečně šíleného pilota, který by byl ochoten k něčemu takovému propůjčit sebe i svůj stroj. Heinz Heindrich jej našel v Barry Winslow Meekerovi, americkém veteránu z Vietnamu, nositeli řady vyznamenání za statečnost i purpurového srdce za několik zranění.
Barry Meeker startuje
Po návratu z války se Meeker usadil v Bavorsku, kde létal pro leteckou záchranku. Jak přesně došlo k tomu, že si s Heindrichem „plácl“ není úplně zřejmé, každopádně k tomu ale došlo. První z přeletů železné opony se uskutečnil 17. srpna 1974. Meeker pilotoval vrtulník typu Bell 206 JetRanger a podařilo se mu bez větších potíží dopravit na Západ Heidrichovu manželku a syna.
O rok později, 15. srpna 1975, provedl druhý let, při němž odvezl celkem čtyři uprchlíky z NDR včetně jedné těhotné ženy. I tato akce proběhla hladce a bez jakéhokoliv zásahu československých pohraničních sil. Říká se do třetice všeho dobrého. V případě Meekera ale tohle pořekadlo rozhodně neplatilo.
Třetí pokus přišel velmi brzo poté, již 17. srpna 1975. K akci mělo opět dojít v oblasti Lipenské nádrže, konkrétně v blízkosti obce Dolní Vltavice, poblíž rakouské hranice. Skupina čekajících uprchlíků měla v červených bundách stát na poli a Meeker plánoval přílet nízko nad zemí, aby se vyhnul radaru. Poté měl přistát, naložit uprchlíky a zmizet přes rakouskou hranici.
K jeho smůle a smůle uprchlíků ale nedaleko smluveného místa stavěla skupina československých vojáků náhodou hlásku. Vojáci měli zbraně a ostrou munici. Když vrtulník přistál asi 80 metrů od skupiny čekajících uprchlíků, vojáci, kteří to zpozorovali, okamžitě zahájili palbu.
Zde je na místě poznámka: někdy se uvádí, že vojáci nebyli na místě náhodou, ale československé bezpečnostní složky o akci věděly předem. Převládá ovšem názor, že šlo o náhodu.
Meeker byl každopádně zasažen do boku a levé paže, jedna dívka z uprchlické skupiny byla raněna do stehna stehně. I přes zranění Meeker znovu vzlétl se třemi osobami na palubě. Dvě osoby musel nechat na zemi a ty neunikly zatčení. Vojáci samozřejmě informovali letectvo a dvě československé stíhačky byly na místě asi za sedm minut. To již byl ale Meeker se svým vrtulníkem za hranicemi.
Soud a dopad aféry
Rudé právo mělo již 20. srpna titulek „Odsouzeníhodný pirátský čin v prostoru Lipna, Hrubé narušení hranic“. Činily se i další organizace a spolky: psaly se petice, protestovalo se a vyjadřovalo se rozhořčení. Barry Meeker byl pak v nepřítomnosti odsouzen na deset let vězení. Muž a žena, které pohraničníci zatkli odešli od soudu s šestiletým, resp. tříletým trestem. Barry Meeker ztratil v Německu pilotní licenci, vrátil se do Spojených států, kde pokračoval v pilotování vrtulníků. V roce 1982 ovšem zahynul při leteckém neštěstí.
Jak se na aféru dívat? Interpretace je poměrně jednoznačná. Touha po svobodě je přirozená a pro každého, kdo je nucen žít v nesvobodě, je naprosto legitimní snažit se dostat mimo dosah režimu, který mu jeho přirozenou touhu odpírá. Nic víc k tomu není třeba dodávat.
