Článek
Černá smrt, Evropa a české země
Mezi lety 1347 a 1351 Evropu naplno zasáhla pandemie známá jako černá smrt. Tato nákaza, způsobená bakterií Yersinia pestis, pronikla na kontinent pravděpodobně z centrální Asie prostřednictvím obchodních stezek a janovských lodí kotvících v sicilské Messině. Během několika málo let mor zahubil odhadem 30 až 60 % evropské populace, což v mnoha regionech vedlo k naprostému kolapsu státní i regionální správy.
Pandemie se nevyhnula ani českým zemím, kterým v té době vládl Karel IV. Jako panovník se tedy musel potýkat s jednou z největších katastrof, které Evropu postihly. Jedná se o zajímavý aspekt jeho vlády, který je občas trochu opomíjen. Jeho možnosti, stejně jako možnosti dalších evropských panovníků, však byly poměrně omezené a šlo především o opevňování měst, které mělo omezit nebo zamezit pohyb lidí. To mělo samozřejmě negativní ekonomické dopady kvůli omezování obchodu.
Do Čech se epidemie šířila především z prostoru dnešního Rakouska a Německa. Logicky byla jako první zasažena velká centra jako Praha nebo Kutná Hora. Z nich se potom nákaza šířila do dalších oblastí a regionů. Během zmíněného období byly opuštěny desítky vesnic a osad, došlo k extrémnímu úbytku obyvatelstva a nedostatek pracovních sil v zemědělství vedlo k hladomoru.
Obraz Triumf smrti od Pietera Bruegela reflektující morovou pandemii z let 1347-1351.
Zbytky některých zmizelých vesnic jsou dodnes patrné, např. Kří na Nymbursku. Pozůstatky jiných třeba Svídna na Kladensku, už dokážou odhalit spíše profesionální archeologové nebo historici probírající se dobovými kronikami.
Dostáváme se ale k tomu, co bylo vlastně příčinou nákazy a jejího bleskového šíření. Nejčastěji se uvádí, že mor byl šířen blechami parazitujícími na krysách. Poslední výzkumy ale ukazují, že to není tak úplně přesné.
Jak se mor šířil? Člověk si za to mohl sám
Matematické modely, které se používají k popisování současných epidemií a pandemií, ukazují, že samotné šíření prostřednictvím krys by prostě a jednoduše nevedlo k takto rychlému průběhu pandemie. Šíření čistě vzduchem nepřichází v úvahu, modely ale ukázaly něco jiného. Mor totiž šířili sami lidé, resp. blechy a vši na jejich tělech. Vzhledem k tomu, že středověké Evropě byla úroveň hygieny tristní a blechy i vši byly běžnými průvodci lidí, vše šlo velmi snadno. Nákaza tedy necestovala na krysách, ale především na lidech samotných.
Je třeba také říct, že zkušenost z morové epidemie v následujících dekádách změnila evropskou společnost, nepřímo vedla k překonání feudalismu a obecně ji posunula na novou úroveň. To už je ale jiný příběh.
