Článek
Význam slova kempování byl donedávna všem jasný. Tak, jak se ale vkrádají do všech oblastí našich životů nové, leckdy nechtěné trendy, tak se pomalu a jistě začíná měnit i význam tohoto slova. Slovy klasika: „Ani kempování dnes už není to, co bývalo kdysi.“
Nejen díky moderním technologiím a podpůrným aplikacím se sociálními sítěmi šíří díla různých amatérských youtuberů a influencerů, kteří rádi poukazují na cokoli jiného, než na samotné kempování nebo cíle cestování. Místo jednoduchého způsobu kempování, který neobtěžuje okolí a nezatěžuje přírodu se stali obsahem videí sami protagonisté a jejich rodinní příslušníci, za nimi pak vybavení, které má ulehčit a zpohodlnit kempování. Od speciálního nádobí, přes varné indukční desky, podlahová topení, klimatizace, TV přijímače, případně digitální projektory, až například po dehydrované polotovary nebo rovnou dehydrovaná hotová jídla. Místo záznamů , kde uvidíme přírodní nebo architektonické skvosty za kterými se vyplatí cestovat, vidíme obytný vůz s jeho komfortem. Pak následují talíře s jídlem, sklenky s vínem nebo hrnečky s kávou. Celé to uzavřou nohy trčící z postele nebo opuchlé obličeje autorů, občas také jejich pes. Ze samotného cestování nic. Tedy téměř nic. Občas se záběrem mihne někdo jedoucí po cyklostezce na elektrokole, kde opět vidíme jen onen opuchlý obličej nebo značku elektrokola. To jsou moderní karavanisté a myslí si, že nad ně není.
Podobnými záběry, doplněnými trapnými titulky nebo komentáři, jsou přeplněné hlavně sociální sítě. Mnozí, po informacích prahnoucí sledovatelé, v honbě za podobnými vlastnímu záběry, tato „umělecká“ díla podporují svým sledováním. Zde se nám začíná pomyslné klubíčko dále zamotávat. Už asi nejde o klasické kempování, které má bohulibý přínos pro duševní pohodu kempujících, alespoň těch kempujících dle zažitých starých pravidel. Moderní youtubeři a jiní exhibicionisté, mající potřebu sdělit světu co jim chutná a jakou kávu doporučují, totiž nejraději kempují zdarma a často tam, kde to není zcela vhodné. Jejich nohsledi ve snaze zaopatřit si na daném místě vlastní záběry místo navštíví a s množícími záběry na sociálních sítích roste geometricky i řada dalších nohsledů. Netrvá dlouho a majitel nebo správce osadí na doposud poklidné místo značku, která jasně zakazuje všechny způsoby kempování. Počet takových míst se zákazem kempování se po celé Evropě také rozrůstá a není se čemu divit.
Je to začarovaný kruh, který uzavírá v některých zemích nová legislatíva omezující nejen kempování, ale už i pouhé přespání ve vozidle. Díky pár tisícům lidí, kteří by rádi udávali směr v oblasti kempování, navíc prahnoucích po sledování a obdivování jinými, nakonec neudávají žádný směr. Výsledkem jejich činnosti jsou následná omezení nebo zákazy. Horší ale je, že kempování jako takové ztrácí v očích mladších generací význam. Už to není odpočinek v přírodě s respektem k ní i lidem v okolí. Kempování se stává hlučným konzumním způsobem života a námětem pro sledovanost jedinců na sociálních sítích, kam lidé jaksi přenesli svůj smysl života.
Kam až to zajde uvidíme během následujících pár let. Zatím to vypadá tak, že milovníci skromného a šetrného kempování začínají prohrávat. Klidná místa pro odpočinek v přírodě mizí jedno za druhým a zájem o obnovení původního stavu velký není. Díky šíření informací napříč sociálními sítěmi, ze kterých náměty často čerpají i autoři článků pro různá média, se stávají poklidná místa tak turisticky exponovaná, že nestačí ani ta nejzákladnější infrastruktúra. Některé obce se s tím dokáží poprat a pro kempování zajistit vhodné místo, většina obcí však zvolí cestu opačnou. Vyšlou jasný signál, že o kempování návštěvníků nemají zájem a rovnou osadí ceduli se zákazem kempování.
Nelze se tomu ale úplně divit. Mnozí návštěvníci si myslí, že volná plocha u rybníčku nebo potůčku se sjízdnou cestou bez zákazu je pozvánkou pro jejich víkendový pobyt. Nelámou si hlavu se založením ohně, který rozdělají pomocí dřeva z přilehlého lesíka. Nelámou si hlavu ani s odpadem všeho druhu. Papír nebo plast spálí, plechovky od nápojů sešlápnou a přikryjou listím nebo odhodí do nejbližšího křoví. Podobné chování se rozmáhá a míra bezohlednosti kempujících se zvyšuje. Mnozí namítají, že kempují legálně a kempování je o svobodě za kterou jsou ochotni se bít. Ono ale i to kempování má nějaká svá pravidla a jejich dodržování je cestou, jak se do budoucna vyhnout dalším omezením a zákazům.
Mnozí tato pravidla ctí, dokonce uklidí prostor i po předchozích návštěvnících. Chovají se tiše a s úctou k přírodě a chtějí jen jedno. Mít klid a odpočinout si. Nestojí o zvuk nastartovaných aut s cílem dobití baterie, která je zdrojem energie pro televizi. Nestojí ani o hluk elektrocentrály, která se jaksi stává běžnou výbavou pro mnohé karavanisty a také nestojí o cizí hlasitě reprodukovanou hudbu.
Ať chceme nebo ne, společnost se dělí i v této sféře. To nevadí a je to logické. Co ale vadí je, že ta menší skupina, která ke svému kempování potřebuje koberečky, elektrické přístroje všeho druhu a svou přítomnost oznamuje celému okolí hlukem, svou přítomností v přírodě nebo i v kempu otráví většinu lidí okolo a zároveň křiví pohled veřejnosti na kempování.
Někteří čtenáři se hned ozvou a budou reagovat, že je to každého věc a že důvodem k článku je jen závist. Tento vzorec chování je očekáván od té menší, bezohlednější a hloupější skupiny čtenářů tohoto článku. Na názoru takových lidí nezáleží. Reagují podrážděně z důvodu, že se v obsahu našli a nad důsledky jejich chování se zamyslet nedokážou. Důvodem k článku je znalost problematiky a také obava o to klidné svobodné kempování ve stínu udržitelnosti a skromnosti. Brzy se totiž možná stane, že nebude tak jednoduché kempovat mimo místa k tomu vyhrazená.
Slušných lidí, kteří rádi kempují, je ale více a nesmí se nechat odradit. Nesmí se nechat ze svého prostoru vytláčet a nechat se tak omezovat v kempování, které mají tak rádi. Držme si palce a chovejme se k sobě i k přírodě s respektem, úctou, šetrností a skromností.
