Článek
Obliba kempování na divoko, tedy kempování „zdarma a kde chci“, poslední roky nabrala na oblibě u majitelů obytných aut všech druhů, ale i u majitelů aut terénních i osobních. Masivní rozmach tohoto způsobu trávení volného času v přírodě nepřinesl jen pohodu kempujícím, ale také mnohé potíže.
Anketa
Z kempování se stala masová záliba a tak se často stávalo a stále, byť méně, stává, že si jeho vyznavači nelámali moc hlavu s tím, jestli je vhodné na daném místě kempovat. Často tak u nich vítězily lokality, které by se daly definovat sloganem "… ale je tu krásně… “ bez uvážení dopadu jejich počínání.
Mnohá nelegálně založená ohniště, pytle se zavěšenými odpadky na stromech, rozježděné cesty nebo prostě vyjeté cesty nové. K tomu jako nechtěný bonus hlasitá hudba nebo hučící elektrocentrály. Reakce místních obyvatel a potažmo i místních samospráv na sebe nenechala dlouho čekat a se stejným odůvodněním přibývala a stále přibývají různá omezení, často v podobě dopravního značení.
U vjezdu do osady jsme osadili závoru, která brání vjezdu cizích aut. Od té doby nám tu nikdo nic neničí. O 90 % se snížilo i množství odpadků v okolí, které jsme museli dvakrát v roce čistit. Nemáme tu asfaltovou cestu, dodávky a obytná auta nám ji ničila. Značku nikdo nerespektoval a tak vše vyřešila až ocelová závora.
Nutno si uvědomit, co říká zákon o tom, kdo, kam a za jakých podmínek může vjet nebo vstoupit. Jednotlivé státy mají různá pravidla a je nutné je respektovat vždy za každých podmínek. Česko dávno není pro divoké kempování zemí zaslíbenou, přísné podmínky platí i na Slovensku, v Rakousku, Slovinsku, Portugalsku a pomalu se zpřísňují i v Polsku, Chorvatsku, Bulharsku, Itálii, Španělsku, Nizozemsku nebo např. v Černé Hoře. Všechny tyto státy vytáhly do boje proti divokému kempování a jeho negativnímu dopadu na kvalitu života místních obyvatel i přírody.
Dávno lidem nestačí zastavit na okraji obce a udělat si piknik na dece pod stromy. Potřebují křesílka, grily, ohniště, hlasitou hudbu nebo si pustit film přes projektor. Často pak odjedou a na místě po sobě zanechají nežádoucí stopy. Jedna takto nepřístojně chovající se posádka dokáže zajistit nepřátelský postoj celé obce vůči kempujícím. Lidem už nestačí ani zastavit na parkovišti a jít pěšky na výlet. Mnozí kempování „povýšili“ na offroad camping a s terénními vozy a střešními stany vyjíždějí do méně a méně přístupných poloh s příslibem krásného výhledu do údolí a mizivou šancí, že je někdo objeví. Rozježděné louky, poničené cesty a narušený klid v přírodě je netrápí.
Velkou škodnou jsou youtubeři a influenceři, kteří za honbou odběratelů sdílejí sice lákavá, ale nelegální místa ke kempování. Navíc si často pomáhají upravenými fotografiemi a videi s lákavými titulky. Pokud nabádají lidi k něčemu nelegálnímu, mělo by to být postižitelné.
Ale nekřivděme všem kempujícím. Mnozí stále vyznávají kempování ve stanu, které zatím nijak neškodí a nijak negativně neovlivňuje názory nekempující veřejnosti. Je poměrně šetrné a na přírodu jako takovou má minimální dopad. Bude to tím, že lidé ve stanu stále přemýšlejí minimalisticky a nevláčí s sebou do přírody nepotřebné věci, jako je metrový reproduktor nebo kempingový nábytek.
Pak je tu mnohem početnější skupina těch, kteří cestují s úctou k pravidlům konkrétního státu, k soukromému vlastnictví jiných , ke společenským normám i k samotné přírodě. Jsou v přesile a přesto prohrávají marný boj s těmi, jenž nerespektování věcí základních považují za sport a chtějí vítězit. Pak se ale nedivme, že už situaci nevyřeší dopravní značení, ale přijmou se nové zákony, tak jako například v Bulharsku, které žádnému druhu kempování nijak nebránilo, teda až na chráněné přírodní rezervace.
Pojem „kempování na divoko“ se stane během pár let nelegální činností na velkém území Evropy. Regulace zasáhne i tento způsob rekreace a nebude na vině jen stát. V mnoha ohledech si za to můžeme sami. Máme totiž mezi sebou generaci, která nebyla ke kempování vedena, ale pouze se svezla na módní vlně. S kempováním prostě jen tak, bez vštípených zásad, začala. Bohužel si tato generace nepřipouští žádná omezení a respekt ke všemu, co je proti jejímu zájmu žít svobodně. Svým falešným pocitem svobody bere svobodu nám všem, kteří kempování milují a jehož kořeny sahají ve spojitosti s respektem a úctou až do dětských let.
Kempování se změnilo u mnohých na soutěž kdo dál, výš, případně hlouběji. Na sociálních sítích o kempování nejsou fotky spokojených rodin, ale fotky jejich aut, vybavení a nejlépe s pozadím, které budou všichni závidět. Z lovu zážitků se tak stal lov selfíček a následných obdivovatelů. Je to ještě kempování jak ho známe z minulosti?
