Článek
Ženský božský prvek představuje v dějinách náboženství fascinující, ale často opomíjenou kapitolu. Ačkoliv většina moderních monoteistických náboženství staví do popředí výhradně mužskou představu božství, myšlenka „Nebeské Matky“ má hluboké historické kořeny. Již ve starověkém Blízkém východě uctívali starý Izraelci vedle Hospodina i jeho ženskou partnerku Ašeru. Teprve postupný vývoj a patriarchální reformy v jeruzalémském chrámu vedly k vytlačení ženských božstev a prosazení přísného monoteismu.
V moderním prostředí se tento koncept objevuje v různých podobách – například v mormonské teologii. Přestože mormonismus představu Nebeské Matky teoreticky obsahuje, v praxi ji vytěsňuje na úplný okraj. Jak upozorňuje analytik Jakub Jahl, věřící o ní ze strachu z nálepky kacířství ze strany ostatních křesťanů na veřejnosti téměř nemluví. Zmínky o ní lze najít spíše výjimečně, například v historických náboženských písních, kde se přímo zpívá o existenci matky v nebi.
Zcela jinak k témuž tématu přistupují některé novodobé pseudokřesťanské sekty, jako je například korejské hnutí VMSCOG. Tyto skupiny myšlenku Boha Matky aktivně propagují při náboru nových členů. Dochází zde však k nebezpečnému posunu: abstraktní duchovní myšlenka je nahrazena ztotožněním bohyně s konkrétní žijící či reálnou osobou. Pozoruhodným jevem u těchto autoritářských skupin je podle Jahla také zpětné retušování vlastní historie, kdy organizace vyobrazení či zmínky o svých ženských postavách postupně mažou a vystřihávají ze svých materiálů podle aktuálních potřeb.
Z pohledu náboženské ekologie vytvořil striktní dogmatismus tradičních církví určité „teologické vakuum“. Tím, že historicky potlačil ženský prvek i významné ženské postavy, vznikl volný prostor. Jakub Jahl přirovnává tento stav k ekosystému se slabou biodiverzitou, kde se v prázdných nikách snáze uchytávají invazivní a predátorské skupiny, které hlad po ženské spiritualitě zneužívají.
Klíčové nebezpečí destruktivních společenství však nespočívá v samotné neobvyklé nauce nebo v uctívání ženského principu, ale v osobnosti jejich vůdců. Pokud v čele organizace stojí manipulativní jedinec, narcis či psychicky nemocný člověk, přenáší své patologické chování na celou komunitu. To pak vede k psychickému závislostnímu vztahu, finančnímu zneužívání a izolaci členů. Ve veřejné debatě je proto zásadní rozlišovat mezi neškodnou teologickou pestrostí a reálně nebezpečnými kulty.
