Jak se Ústecký kraj žene do propasti

V dnešním článku bych vám rád přiblížil to, co momentálně nejvíce trápí Ústecký kraj. Region, který má výjimečnou polohu, bohatou průmyslovou historii a velký potenciál, se dlouhodobě potýká s odchodem mladých a vzdělaných lidí, slabými výsledky školství, koncentrací chudoby, zadlužeností obyvatel, problémy s bydlením a nejistou budoucností tradičního průmyslu. Tyto problémy se navzájem posilují a v některých částech kraje vytvářejí začarovaný kruh, z něhož je stále obtížnější vystoupit.

Nechci Ústecký kraj bezdůvodně očerňovat ani tvrdit, že je zde všechno špatně. Smyslem článku je otevřeně pojmenovat dlouhodobě přehlížené problémy a ukázat, proč se rozdíly mezi Ústeckým krajem a úspěšnějšími částmi České republiky stále nedaří zmenšit. Mnohé potíže totiž nevznikly během posledních několika let. Jsou důsledkem desítek let hospodářských změn, politického zanedbávání, špatně nastavené sociální politiky a nedostatečného zájmu o budoucnost celého regionu.

Zatímco v nedalekých Drážďanech a Lipsku roste Silicon Saxony a vznikají zde nové továrny na polovodiče, výzkumná centra a tisíce kvalifikovaných pracovních míst, Ústecký kraj stále čeká na hospodářskou proměnu, o níž se mluví již desítky let. Na jedné straně hranice se buduje evropské centrum moderních technologií, na druhé straně se řeší útlum těžby, odchod mladých lidí a nedostatek pracovních míst s vyšší přidanou hodnotou.

Za jeden z největších problémů Ústeckého kraje považuji jeho dlouhodobě se zhoršující skladbu obyvatelstva. Od Klášterce nad Ohří a Žatecka přes Chomutovsko, Mostecko a Ústecko až po Šluknovský výběžek se poměrně rychle mění věková, vzdělanostní i sociálně-ekonomická struktura obyvatel. Z mnoha měst odcházejí mladí a vzdělaní lidé, kteří po studiu nenacházejí dostatek kvalitních pracovních příležitostí ani důvod, proč se do regionu vrátit. Kraj tak přichází o budoucí lékaře, učitele, techniky, podnikatele i další kvalifikované pracovníky. Nejde přitom pouze o pokles počtu obyvatel, ale především o to, kdo region opouští a kdo v něm naopak zůstává. V některých částech kraje se současně stále více koncentrují domácnosti zatížené nízkými příjmy, dlouhodobou nezaměstnaností, nízkým vzděláním, exekucemi a problémy s bydlením. Sociální potíže se tak nehromadí rovnoměrně, ale soustřeďují se do určitých měst, sídlišť a ulic. Jakmile se tento proces jednou rozběhne, bývá velmi obtížné jej zastavit.

Obyvatelé se každodenně setkávají s otevřeným užíváním drog, vandalismem, hlukem, nepořádkem, kriminalitou, agresivním chováním i dlouhodobým zanedbáváním domů a veřejného prostoru. Ve veřejné debatě jsou tito lidé často označováni jako „nepřizpůsobiví“. Sociální systém přitom části těchto domácností umožňuje dlouhodobě přežívat bez skutečného posunu k zaměstnání a soběstačnosti. Problém nastává ve chvíli, kdy se z dočasné podpory stane trvalý způsob života, aniž by byl příjemce dostatečně motivován k práci, vzdělávání, péči o děti a dodržování základních pravidel soužití. V některých sociálně vyloučených lokalitách tak mohou celé domácnosti po dlouhá léta fungovat převážně z dávek, podpory na bydlení a dalších veřejných prostředků. Pokud je systém nastaven tak, že toleruje dlouhodobou neaktivitu, neplacení dluhů, zanedbávání školní docházky nebo opakované přestupky, neřeší chudobu, ale pomáhá ji udržovat, či dokonce dále prohlubovat. Děti vyrůstající v takovém prostředí navíc často přebírají stejné životní vzorce, protože pravidelnou práci a vzdělání nevnímají jako běžnou součást života.

Vývoj přitom není ve všech částech Ústeckého kraje stejný. Města jako Litoměřice, Lovosice nebo Roudnice nad Labem dokážou těžit ze své polohy, dopravního spojení, zachovalejšího prostředí a většího zájmu lidí o bydlení. Postupně se zde obnovují veřejná prostranství, vznikají nové služby a v některých případech se zlepšuje také celkový obraz města. V jiných městech kraje však mnohem častěji narážíme na sociálně vyloučené lokality, v nichž se koncentruje chudoba, zadluženost, nezaměstnanost, závislosti a problémy se školní docházkou. Významnou, v některých případech i převážnou část obyvatel těchto lokalit tvoří Romové. Tuto skutečnost nelze ve veřejné debatě jednoduše přehlížet, zároveň však nelze tvrdit, že problémem je samotná romská etnicita. Postupně odcházejí stabilnější nájemníci, klesá hodnota nemovitostí, zhoršuje se stav veřejného prostoru a rostou náklady měst na bezpečnost, úklid, sociální práci i opravy majetku. Do některých částí kraje se mohou stěhovat také nízkopříjmové domácnosti z jiných regionů České republiky i ze Slovenska. Vedle rodinných vazeb a dostupnosti bydlení může hrát roli také rozdílná úroveň sociální ochrany a některých forem podpory v České republice oproti Slovensku.

Podle dostupných kvalifikovaných odhadů se v Ústeckém kraji v dlouhodobém horizontu zřejmě zvyšuje také počet, a především podíl romských obyvatel na celkové populaci kraje. Přesný rozsah tohoto vývoje však nelze spolehlivě určit, protože etnická příslušnost obyvatel není průběžně evidována a dostupné údaje vycházejí zejména z odhadů obcí, krajských koordinátorů a terénních pracovníků.

Hospodářské problémy Ústeckého kraje nevznikly až s dnešním útlumem těžby uhlí nebo růstem cen energií. Jejich kořeny sahají do devadesátých let, kdy se po pádu komunistického režimu začal rozpadat dosavadní model zdejšího průmyslu. Podniky, které po desetiletí fungovaly v prostředí centrálně řízeného hospodářství, se během několika let musely přizpůsobit otevřenému trhu, zahraniční konkurenci, přísnějším ekologickým požadavkům i ztrátě tradičních odbytišť. Hospodářskou transformaci navíc v některých případech doprovázely neprůhledné majetkové převody, rozprodávání podnikového majetku a tunelování některých firem.

Současný stav průmyslu v Ústeckém kraji proto nelze jednoduše označit ani za růst, ani za úplný úpadek. Menší část tradičních podniků se dokázala modernizovat a udržet výrobu, jiné závody však zanikly nebo výrazně omezily svou činnost. Kraj si nadále zachovává silnou průmyslovou základnu, ta je však často spojena s energeticky náročnou výrobou, nižší přidanou hodnotou a větší závislostí na vývoji cen energií a zahraniční poptávce.

Rozdíl je zvlášť patrný při porovnání s nedalekým Saskem. Zatímco v okolí Drážďan se podařilo propojit průmyslovou tradici s výzkumem, vývojem polovodičů a dalšími technologicky vyspělými obory, Ústeckému kraji podobně rozsáhlá hospodářská proměna zatím chybí. Na jedné straně hranice vznikají výzkumná centra a pracovní místa pro inženýry, vědce a další vysoce kvalifikované odborníky, zatímco na české straně stále převažují tradiční výrobní provozy, montážní závody a logistická centra.

Pozitivním příkladem je strategická průmyslová zóna Triangle nedaleko Žatce, která patří k nejviditelnějším hospodářským úspěchům Ústeckého kraje po roce 1989. Vznikla na území bývalého vojenského letiště a na ploše 364 hektarů dokázala přilákat řadu domácích i zahraničních investorů. Na konci roku 2025 zde pracovalo více než 5 200 lidí a podle údajů zveřejněných správou zóny zde působilo sedmnáct firem.

Bylo by však chybou považovat Triangle za důkaz, že se hospodářská transformace celého kraje podařila. Zóna vytváří tisíce pracovních míst a přináší významné investice, její přínos je však soustředěn především na Žatecko, Lounsko, Chomutovsko a část Mostecka. Sama nemůže nahradit pracovní místa, která během posledních desetiletí zanikla v těžbě, energetice, strojírenství a dalších tradičních odvětvích napříč celým regionem. Ústecký kraj proto potřebuje více podobných projektů, především však investice do oborů s vyšší přidanou hodnotou, které nabídnou perspektivu také absolventům vysokých škol a kvalifikovaným odborníkům.

Ústecký kraj má také mimořádně vysoký počet brownfieldů – opuštěných nebo nedostatečně využívaných průmyslových, zemědělských, vojenských a dopravních areálů. Jsou pozůstatkem těžby, průmyslové výroby, někdejších státních podniků i hospodářské transformace po roce 1989. Zatímco část někdejších průmyslových areálů našla nové využití, jiné po ukončení výroby zůstaly desítky let bez smysluplného využití. Obnova těchto areálů bývá velmi složitá. Často mají nejasné nebo roztříštěné vlastnické vztahy, zastaralou infrastrukturu a ekologické zátěže způsobené předchozí výrobou. Kontaminovaná půda, staré chemické látky nebo zbytky průmyslových zařízení mohou výrazně zvýšit náklady na demolici a sanaci. Pro investora pak může být levnější postavit nový závod na zelené louce než obnovovat zanedbaný areál uvnitř města.

Právě tím však vzniká další problém. Zatímco staré průmyslové plochy zůstávají opuštěné, nové haly, sklady a výrobní závody se stavějí na zemědělské půdě za městy. Kraj tak současně trpí nedostatkem kvalitně připravených investičních ploch a nadbytkem zanedbaných území, která nelze bez vysokých veřejných výdajů znovu využít.

Samotný kraj se musí aktivně snažit, aby do Ústeckého kraje přicházelo více investorů. Nové investice mohou vytvářet pracovní místa, zvyšovat příjmy obyvatel, rozšiřovat nabídku služeb a přinášet městům i obcím další daňové příjmy. Pokud budou vznikat stabilní a dobře placená pracovní místa, může se zpomalit také odchod mladých a vzdělaných lidí.

Celá Česká republika potřebuje zásadní změnu sociální politiky. Právě Ústecký kraj doplácí na chyby tohoto systému více než většina České republiky. Kraj musí vést takoví lidé, kterým na jeho budoucnosti skutečně záleží, kteří znají problémy jednotlivých měst a obcí a dokážou prosazovat dlouhodobou strategii přesahující jedno volební období. Ústecký kraj nepotřebuje další roky slibů, studií a plánů, které zůstanou pouze na papíře. Potřebuje vedení, které bude schopné přilákat kvalitní investory, zlepšovat školství, obnovovat brownfieldy, bránit obchodu s chudobou a vytvářet prostředí, v němž budou chtít mladí lidé studovat, pracovat a zakládat rodiny.

Mezi další obrovské problémy Ústeckého kraje patří úroveň školství, pokračující obchod s chudobou a šedá ekonomika. Těmto otázkám bych se chtěl podrobněji věnovat v příštím článku. Zaměřím se především na stav školství v Ústeckém kraji a na to, proč současná podoba inkluzivního vzdělávání v některých školách nepřináší očekávané výsledky. Dále se podíváme i  na to, co se naopak v kraji daří.

Zdroje

https://www.kr-ustecky.cz/file/2321790

https://www.csicr.cz/CSICR/media/Elektronicke-publikace/2025/2025_Ceske_skolstvi_v_mapach_II/html5/index.html?pn=3

https://www.kr-ustecky.cz/file/2385565

https://silicon-saxony.de/en/

https://mmr.gov.cz/cs/ostatni/web/novinky/mezirocne-vzrostl-pocet-obci-ohrozenych-socialnim