Článek
Předně milí čtenáři berte tento článek co nejvíce nezaujatě. I když to může být (a dost možná bude) těžké.
Prezident a vláda se dostali do sporu ohledně mnoha věcí. Petr Macinka si zpětně zřejmě musí vyčítat, že nepoužil stejný instrument jako teď Petr Pavel, když se mu nepodařilo protlačit na pozici ministra (zahraničních věcí a poté životního prostředí) Filipa Turka. Jak by tehdy rozhodnutí dopadlo, nikdo neví a vědět nebude, protože k němu nedošlo. Ale tato situace je jednoduše pramatkou všeho, co se následně událo. SMS, teatrální vystoupení těch i oněch (buďme fér, že ani jedna ze stran se k nějaké extra spolupráci fakt nemá) a v neposlední řadě dlouhodobá představa Petra Macinky, že prezident si už neškrtne. (To není útok na pana ministra, jen jsem shrnul jeho veřejné projevy) A teď jsme tu. Ve středu 24. června 2026, kdy dochází pravděpodobně k historickému momentu.
A je jedno, jestli pozitivně nebo negativně, dnes se dost možná psala historie, o které se jednou bude učit ve škole. Ústavní soud totiž předběžným opatřením rozhodl, že prezident má jet do Ankary a vláda s tím nic nezmůže. Tečka. Holý fakt. (Pokud by vláda nechtěla způsobit ústavní krizi tím, že by se rozhodla neuposlechnout Ústavní soud, což by byl velký průšvih, ať si o tom myslíme kdokoliv cokoliv)
Velmi důležité je ale to, co to znamená. Ústavní soud řekl, že do doby než dokáže skutečně rozhodnout o jádru sporu mezi vládou a prezidentem, mají se respektovat a dodržovat zavedená pravidla a zvyklosti. Mezi zvyklosti se řadí současná situace, jelikož v žádném zákoně se výslovně nepíše nic o tom, že prezident reprezentuje ČR na summitech NATO. (Ústava obsahuje pouze obecný článek, že prezident zastupuje stát navenek, o NATO se nikde nepíše vůbec nic) Nicméně od roku 1999 a našeho vstupu do NATO, nevedl prezident delegaci pouze 1×. Bylo to v éře Miloše Zemana, kdy bývalý prezident nebyl z důvodu svého zdraví schopen se tohoto summitu zúčastnit. A byl to právě exprezident, kdo v danou chvíli požádal vládu (vláda Petra Fialy mimochodem), aby výjimečně vedl delegaci premiér. Neboli byl to prezident, kdo v době dvojice prezident Zeman, premiér Fiala, určoval, co si bude jako prezident „dělat ve světě“. (nadneseně řečeno) Z toho je viditelná ona tzv. ústavní zvyklost, že se dlouhodobým opakováním téhož všeobecně bere za dané, že nějaké formy fungování ve státě nemusí být výslovně psány, ale jsou tak všemi chápány. Neboli na summit NATO má jet prezident a basta. (Toť vysvětlení nepsané ústavní zvyklosti)
Jestli to tak má být nebo ne, je právě to, co Ústavní soud po prázdninách rozsoudí, ale dokud to neudělá, tvrdí, že se má dodržovat dosavadní praxe, která se v tomto bohužel/bohudík (nechám na Vás milí čtenáři) přiklání na stranu prezidenta, a proto rozhodl Ústavní soud tak, jak PROZATÍM rozhodl. Úmyslně jsem zdůraznil slovo prozatím, jelikož nic ještě není dáno trvale. Může se naprosto legitimně stát, že po prázdninách dá Ústavní soud za pravdu vládě. A od té doby by vláda rozhodovala o tom, kdo kam smí a nesmí jet.
Mezi lidmi se vyrojily zkazky o tom, jak ruka ruku myje a že je to celé objednané atd. Ačkoliv jsem v tomto objektivní, je velmi těžké popsat to tak, aby to nevyznělo subjektivně. Ale zkusím to.
1) Všichni soudci Ústavního soudu jsou osobnosti v oblasti soudů a práv, neboli museli se vyšplhat velmi konkurenčním prostředím českého soudnictví (přičemž na to, zdali se dostanou do vysokých pater soudů nemá prezident absolutně žádný vliv (což opět vychází ze zákona)), takže pouze ti skutečně nejlepší se vůbec dostanou dostatečně vysoko, aby byli pro prezidenta ve chvíli, kdy se chystá navrhnout něčí jmenování, viditelní. A pokud by byli korumpovatelní, nebo neměli osobní integritu spojenou s výkonem funkce soudce, tak by se tak vysoko prostě dostat nemohli.
2) Soudce zpravodaj (což je ten soudce, který je zodpovědný za text rozhodnutí) je pan profesor Zdeněk Šámal, tedy soudce navržený prezidentem Milošem Zemanem. Jestli by byla pravda to, že většina soudců má být poplatná prezidentovi, protože je tam zvolil, tak zrovna v případě pana profesora Šámala to nedává smysl. Jenže on s tímto předběžným opatřením nejen, že souhlasil, ale i jej sepsal. Ani druhý soudce navržený prezidentem Zemanem, pan docent Jan Svatoň nebyl proti.
3) V rámci pléna (sbor všech 12 soudců) byli naopak 2 soudci proti. Oba navržení prezidentem Pavlem. Což opět nabourává onu „politickou objednávku“
4) Tento bod je spíš pro zajímavost, ale přesto si myslím, že má svoji váhu. V podstatě stejný soud (od té doby se vyměnili jen 2 soudci) rozhodoval i o žalobě na nepřiznané koalice (pokus hnutí Stačilo! a SPD o kumulaci hlasů) a právě tehdy rozhodl opět tentýž Ústavní soud o regulérnosti takového postupu a „vyhrál“ volby současné koalici. Úmyslně jsem napsal vyhrál v uvozovkách, protože je to samozřejmě faktický nesmysl, ale představte si tu situaci, kdyby rozhodl tehdy opačně. SPD by se do sněmovny na 99 % nedostala, její hlasy by propadly a podle propočtů by to hnutí ANO s Motoristy nesestavilo. Neboli ten stejný soud, který teď tak zaujatě rozhodl v dočasný neprospěch vlády, „způsobil“, že tato vláda je vůbec u moci.
Jestli je něco, čemu se dá v ČR skutečně věřit, je to nezaujatost Ústavního soudu. A věřte mi, že v příštích měsících se to několikrát potvrdí, až mu na stole přistanou žaloby od současné opozice na některé zákony, které prosazuje koalice.
Každopádně abych to uzavřel posledním bodem, tedy co způsobil Ústavní soud?
1) Definitivně pohřbil i tu sebemenší jiskřičku naděje na nějakou racionální spolupráci vlády a prezidenta. Není to chyba Ústavního soudu, ten jen vydal opatření, jak mu ukládá zákon poté, co jej k tomu vyzval prezident svojí kompetenční žalobou. Tudíž hlavními viníky jsou zde vláda A prezident. Obě struktury mají máslo na hlavě a obě instituce na to zřejmě nějak doplatí. Jak? To netuším, ale hezké to asi nebude.
2) Dost možná otevřel stavidla dalším kompetenčním sporům mezi institucemi prezidenta a vlády, případně vládní většiny ve sněmovně. Opět, nebude to zrovna hezká podívaná.
3) Způsobil další společenské pnutí a přiživil názory proti sobě samému. Opět je v tom vlastně nevinně, byl vmanévrován vnějšími aktéry (prezident a vláda) do této nezáviděníhodné pozice, protože ze zákona má povinnost tento spor nějak rozsoudit a obávám se, že ať rozhodne tak či onak, hodně lidí to naštve. (Nebo už naštvalo)
4) Asi ten největší potenciální průšvih. Rozkývání silového poměru našich institucí. Ať už soud rozhodne jakkoliv, někdo z toho odejde pravděpodobně ústavně posílen. Šance, že se vše vrátí do starých kolejí je mizivá. A upřímně posílení ani jedné ze stran nepovažuji za prospěšné. Pokud vyhraje prezident, existuje riziko, že začne být jistější v kramflecích. (a nemusí to být ten současný prezident, klidně to může být někdo jiný, kdo přijde po něm, ale na základě tohoto rozhodnutí se bude cítit nadřazen vládě, a může se pokusit o totéž, co udělal prezident Zeman v roce 2013, kdy se pokusil o „převrat“ k prezidentskému systému (není to můj výmysl, pan prezident to řekl sám, že se o to pokusil) Pokud vyhraje vláda, dopadne to stejně, jen opačně, vláda si může začít myslet, že prezident je jen automat na podpisy, což ale nedává smysl, pokud máme prezident voleného přímo.
Takže ať už máte pocit, že pravdu má prezident, nebo máte pocit, že pravdu má vláda, opatrujte se, hodně zdraví a u dalšího článku zase příště!
Český Bedřich
P.S. Buďte na sebe slušní v diskusi :D
