Vesnický fotbalový sen na Opavsku a poselství fotbalové generalitě

Když se kouknete na tu fotku, řeknete si: otec a syn? Děda a syn? Ani jedno, jste vedle, jak ta jedle, nebo taky jako LK37 ve španělské La Lize. Nechci být trpajzlík Rejpal, ale všichni jsme to v Lize národů viděli, bohužel. A protože prý všechno se vším souvisí, tak i naše poslední reprezentační vystupování souvisí i s tímto mým článkem, stejně jako se vzkazem našim špičkovým fotbalovým bossům, který mám nachystán až v samém závěru.

Teď se ale NECHCI věnovat těm, co za nejrozšířenější sport na světě berou hříšné peníze, po těch je mi úplné houby. Jak už jsem vám dříve psal, pocházím z Chuchelné, malé vesnice na Opavsku, kde to především ve fotbalové sezóně žije. Na fotce je malý klučina (no, asi by se proti tomu ohradil) a pokud vidíte ty čertíky v jeho očích, tak má taky opravdu blízko k tomu textu od Kabátů, malý blonďáček, kterému to prostě na tom zeleném pažitu jde hodně dobře, a to může stát v brance nebo hrát v záloze. Jmenuje se Prokop Opoloný. Ten starej vedle jsem já, jeho fanda. A jsem pyšný, že tuto fotku mám, možná bude časem velmi cenná.

Nehledě na to, že koukám na kdejaký fotbal raději než na ženské (dámy prominou, jsem už hodně za zenitem), tak se na něj koukám s nadhledem a pohledem staršího chlapa, který tomu sportu snad trošku rozumí. Kromě zápasů v TV sleduji zápasy naší fotbalové školičky, starší přípravky, starších žáků, dorostu i mužů. To všechno u nás momentálně máme a jsme na to patřičně pyšní! Zeptáte-li se mne proč, když všichni hrají prakticky prales? Odpovím vám takto…

Opravdu, ale opravdu nemám rád ty přeplacené, nagelované, simulující frajery válející se na hřišti po souboji, který by ustála i MLBP (pro neznalé: Má Lepší Blonďatá Polovička!) O to víc rád vidím zápal, talent, nadšení, elán, čirou radost i ty slzičky, gesta podobná gestům světových hráčů, jsem u vytržení, pokud vidím drama až do poslední sekundy našich červeno bílých špuntů, stejně jako jejich tatínků v okresním přeboru mužů na Opavsku.

Letos se na konci školního roku konaly na našem hřišti celkem tři turnaje malých fotbalových nadějí: 5. ročník TYGŘÍCI CUP - mladší přípravky, 9. ročník SPARTACUS CUP - starší přípravky a už 32. ročník turnaje mladších žáků, MEMORIÁL LUKÁŠE CHROBACZKA.

Já vám povím, to jsou akce, které chcete vidět. A dost možná je ve svém okolí máte, ale třeba nejsou tak populární a nemají ještě svou tradici a jméno. Můžete to změnit.

Ten nejmladší fotbalový turnajový bratříček u nás, TYGŘÍCI CUP, se teprve hlásí o slovo: je mu 5 let, umí běhat, mluvit, umí to s míčem a umí si získat srdce všech diváků, rodičů, prarodičů, i těch nezaujatých, náhodných, bo je to prostě fajne a pěkně…. Je neděle 30.června 2024, je 9 hodin ráno a Tygříci jdou do boje!

Na třech hřištích o rozměrech cca 6 × 12 metrů (odhadem), ohraničeném jako u florbalu podobnými mantinely, v nich zabudované malé branky, začínají současně tři souboje šesti družstev, každé vyšle na plac 3 malé kluky či děvčátka (Tygříky) bez brankáře, střídání libovolně dle potřeby, hrací doba 1 × 12 minut, jeden jediný rozhodčí (Beny Rolný) to odstartuje, trenéři a vedoucí si pohlídají čistotu hry, střelce, nahrávače… a výsledky? Ty se nikam nezapisují! Přibližně stovka dětí se nám chce ukázat a my je za to povzbuzujeme a odměňujeme potleskem.

Nejsou konečné tabulky, není jediný jedinečný vítěz. A to tu máme 12 týmů zblízka i zdaleka, včetně zahraniční účasti.

Vítězové jsou totiž úplně všichni: od těch malých Tygříků, přes rozhodčího Benyho, rodiče, prarodiče, trenéry a vedoucí až po tu báječnou partu pořadatelů, food týmu (nádherný ženský tam máme!!) a místních hasičů, kteří na závěr nachystali těm špuntům na trávníku velkou pěnovou lázeň. A taky úplně všichni dostali odměnu i tu medaili. Krásná práce!

IX. ročník SPARTACUS CUP - sobota 22.06.24

Prostřední fotbalový bratříček už toho umí daleko víc, na hřišti velikosti přibližně 1/4 normálního rozměru s brankami 5×2 metry, se ve dvou skupinách po čtyřech utkávají kluci a děvčata, brankář a pětice v poli, každý s každým. Zápasy už mají své rozhodčí z řad současných i bývalých hráčů Spartaku, hraje se 1 × 20 minut. Po skupinách , ze kterých postupují všichni, následuje čtvrtfinále, semifinále a zápasy o medaile. Některé zápasy jsou jasné od samého začátku, jiné dramatické do posledních sekund. Domácí Tygři ze Spartaku Chuchelná bojují o bronz s SK Slavia Opava. Souběžně se na vedlejším hřišti hraje i finále mezi polským týmem KS 1905 Krzanowice a Spartakem Jablunkov (5:0). To však málokoho zajímá, domácí bojují na tom horším, nočním deštěm rozbahněném hřišti o historický úspěch. Kolem něj to ale vypadá, jakoby se hrálo finále Ligy mistrů. Brzy prohráváme 2:0, máme převahu, zranili nám na ruce brankáře Šimona, tak ten jde do pole a místo něj chytá nový „Neuer“ Filip. Šimon se z brankáře mění ve střelce a snižuje, diváci neskutečně povzbuzují, vyrovnání visí na vlásku, trefujeme břevno i tyč, opavští už nemůžou, naši dřou na krev do konečného hvizdu, ale happyend v podobě vyrovnání nepřišel. Zůstaly nám brambory, ale vidět tu snahu, tu bojovnost, to, jak po konci zápasu všichni padli do toho bahna, nešťastní, vyčerpaní, zklamaní. Ne, kluci a děvčata, nemusíte být zklamaní, udělali jste maximum pro týmový úspěch, ukázali jste, že fotbal prostě umíte a já jsem z Vás nadšený, protože to byl zápas, KTERÝ PROSTĚ CHCETE VIDĚT, ZAŽÍT A PROŽÍT, CHCETE HO ASPOŇ JEDNOU V ŽIVOTĚ HRÁT!! Díky moc, standing ovation!!

A to samé patří opět všem, kdo měli byť jen malý podíl na tomto sportovním svátku, jsou sice v jiné sestavě, ale stejně skvělí!! Poděkujeme rozhodčím, mamkám, tatínkům, všem týmům, prostě komukoli, takové lidi nám seslalo samo fotbalové nebe. Klobouček dolů, Spartakovci!!

Ale to nejlepší nakonec.

32.ročník mezinárodního turnaje mladších žáků, Memoriál Lukáše Chrobaczka.

Sobota 29.06.2024, hřiště Spartaku Chuchelná

Devět družstev, i smíšených, z toho jedno kompletně dívčí. Hrací plocha kopíruje polovinu hřiště pro dospělé, branka 5 × 2 metry, v poli brankář + 7 kluků či děvčat, střídání libovolné, hrací čas 1 × 15 minut, dva sudí. Každý s každým, sečteme, podtrhneme, vyhlásíme vítěze. Krátce po deváté je odstartováno a já pozorně sleduju nejen naše, ale i talenty jiných mužstev. Neskutečné drama do posledního, 36.zápasu celého turnaje, který rozhoduje o medailistech. Domácí už mají odehráno a čekají na vzájemný zápas posledních dvou rivalů, jehož výsledek určí postavení na stupních pro vítěze.

Zápas SFC Opava-dívky proti Kobeřicím, oba týmy vědí, o co jde, jediný možný výsledek by nás mohl vystřelit do nekonečných výšin euforie a nakonec se podaří to, na co jsem i já čekal dlouhých 32 let a vlastně i celá naše fotbalová Chuchelná: Kobeřice vítězí 2:1. Tím pádem se opavská děvčata propadnou do sklepa plného brambor, bronz bere polská Nedza, stříbro si vybojovaly Kobeřice no a poprvé v předlouhé historii celého turnaje bereme zlato!!!

A tady jsou naši hrdinové, naši rytíři jdou si pro ceny, medaile, „šampáňo“ a pohár:

PROKOP OPOLONÝ, VOJTA KAMRÁD, MATY PETZUCH, MIŠKO BARTOŠÍK, DENIS STOČEK, MAX JIRSÁK, ONDŘEJ VESELÝ, ŠIMON PŘIKRYL, TADEÁŠ ROLNÝ, ALEX OLEJÁK, FILIP HALFAR, PATRIK JAROŠ, ŠIMON BERNÁT a nejlepší player tohoto turnaje BENJAMIN ŠRÁMEK!

Veliké, převeliké díky trenére, králi dobyvateli, MARKU VILÍME I., stejně jako tvému pobočníkovi PATRIKU VALENTOVI!

To zlato z té poslední letošní červnové soboty si dovolím přeposlat všem, kteří se za ty roky tomuto turnaji věnovali a že jich bylo!!Patří trenérům, hráčům, správcům hřiště, pánům výborům, rozhodčím, obsluze u občerstvení, rodičům i fanouškům. Prostě úplně všem!!

Nemůžu tu samozřejmě všechny jmenovat, jsou jich určitě desítky já se před nimi skláním, pomyslně smekám a potají závidím…

Tak a nyní mé poselství fotbalové generalitě:

Vážení předsedové, místopředsedové, sekretáři a jiní, pro mne bezejmenní fotbaloví bafuňáři. Přidali jste pár miliónů na postupových bonusech pro naši reprezentaci.

Jasně, všichni se musíme nějak živit, že, ale proč celkem nesmyslně ustupujete hráčům v jejich požadavcích? Neměla by to náhodou být čest reprezentovat naši krásnou zemi a peníze ať si vydělají v klubech? Výsledky nejsou v posledních letech kdovíjak slavné a proč? Chybí totiž následovníci Kollera, Baroše, Nedvěda a jiných, na které můžeme být hrdí. Chybí, protože není kde brát, malá děvčata i kluci si našli jiné formy zábavy a se sportem to má mnohdy společného pramálo. Tak nám na vesnicích kluby zanikají, v lepším případě se sdružují, protože mimo jiné chybí peníze na provoz fotbalu. Ale právě v takových klubech se najdou malé démanty, které je třeba vybrousit a vychovat z nich hodnotné nástupce těch, kteří nás minimálně ve fotbalové Evropě proslavili. Je načase s tím něco dělat, protož vidět naše špičkové hráče, naše reprezentanty, jak dostávají nakládačku od Gruzie a o pár dní úporně ubrání VARem darovanou výhru proti Ukrajině, to fakt bolí. Bude to trvat roky, protože ani Lvíčata teda nic moc. Ještěže tu u nás na vesnici máme Tygříky!

No a já jsem odkudsi z nitra mých letitých emailů vytáhnul věc, kterou jsem prezentoval po jedné nepovedené podzimní sezóně našeho Spartaku na diskuzi na Lidovkách. Kabátem jsem začal, Kabátem se i loučím!!

Čest, Dalis 🤘

Ďábel a syn-Zpackaný podzim 2016

(hudba-Kabát, slova-D. Obrusník)

----------------------------------

Sedím a koukám, jak dopadnul podzim

Malinko chce se mi smát

Pocucávám lahváč a přitom kouřím

A Kabáty nechávám hrát

V čele je lídr ze Sokola Kozmic

Na chvostu Slávie Píšť

Pět bodů před ním

Jsou Spartakovci

Co dál? Kdo radu by dal?

Na sněhy loňské můžeš zapomenout

Na úspěch sedl si prach

Bude klid zbraní, je třeba si sednout

Z okresu obchází strach

Co na jaře bude? A bude to čistý?

Zatím nikdo nevnímá

Kapříci plavou a buďte si jistí

Že z nás……každý udici má…

Kdo bude chtít výše, a kdo bude klid mít

A kdo na to vůbec má?

Prodáš či nakoupíš, pisálek píše

Že prý svou čest neprodáš

A havrani černí už teď kolem krouží

Každý z nich rybníček má…

To kecy jsou blbý z pohádkový říše

A já…si tu pohádku dám

Za čest a slávu se budou bít všichni

Kdo jaký trumf v ruce má?

A čtrnáct rytířů v úplné zbroji

Na jaře se rozseká

Zůstane vítěz a dva poražení

Ostatní budou se smát

Já už jsem teď jako u vytržení

A dál-o tom budu psát…

Sedím a koukám, jak dopadnul podzim

Chce se mi plakat i řvát

A další cigáro pomalu kouřím

Co bude? Máme se bát?

Navenek v klidu, však uvnitř to bouří

Červeno-bílí… jdem dál

Není to nutný už teď se soužit

A já…za váma vždy stál…