Myslela si, že se zamilovala. Ve skutečnosti se stala obětí obchodování s lidmi

I v případě osmnáctileté Aleny vedla cesta k násilí oklikou – přes iluzi romantického vztahu.

Alena se s Markem seznámila přes sociální síť. Byl o několik let starší, pozorný a milý. Každý den si psali, zajímal se o její starosti a často jí říkal, že je výjimečná. Alena procházela náročným obdobím. S rodiči si nerozuměla, ve škole se necítila dobře a Markova pozornost pro ni znamenala hodně. „Pachatelé si cíleně vybírají dívky ve zranitelné situaci, v konfliktu s rodinou, s nízkým sebevědomím, bez pevného zázemí,“ vysvětluje Martina Zaťková, vedoucí Poradny Magdala. „Říkáme tomu loverboy metoda. Fáze takzvané idealizace může trvat týdny i měsíce. Oběť si v tu chvíli nemá důvod myslet, že se děje něco špatného.“

Po několika týdnech se začali vídat. Marek jí nosil drobné dárky, vozil ji na výlety a přesvědčoval ji, že je jediný člověk, kterému na ní skutečně záleží. Alena byla šťastná.

Postupně si ale začala všímat změn. Marek nebyl rád, když trávila čas s kamarádkami. Tvrdil, že na ni mají špatný vliv. Vadilo mu, když si psala s jinými lidmi, a chtěl znát hesla k jejím účtům na sociálních sítích. „Je to přece normální, když si důvěřujeme,“ říkal.

Po několika měsících ji přemluvil, aby se odstěhovala z domova a bydlela s ním. Mluvil o společné budoucnosti. Když se nastěhovala, začal kontrolovat její peníze. Tvrdil, že je lepší, když bude finance spravovat on. Izolace od rodiny, kontrola financí, přístup k osobním účtům jsou podle Martiny Zaťkové varovné signály, které okolí často přehlíží: „Oběť si tuto manipulaci racionalizuje jako projev lásky nebo důvěry.“

Jednoho dne přišel s neobvyklým návrhem. Řekl jí, že mají finanční problémy a že by mu mohla pomoci. Stačilo by prý chodit na schůzky s jeho známými. Nic vážného. Markův požadavek, aby se sexuálně stýkala s jeho známými, podával jako důkaz její lásky k němu.

Alena odmítla.

Marek se rozzlobil. Poprvé na ni křičel. Následující dny se jí omlouval, nosil květiny a tvrdil, že jednal ve stresu. Nakonec ji přesvědčil.

Po první schůzce následovaly další. Když se pokusila přestat, vytáhl Marek fotografie a osobní informace, které o ní měl. Vyhrožoval, že je zveřejní a pošle rodině. „V tu chvíli drží pachatel v rukou její stud, strach i pošramocený sebeobraz,“ popisuje Zaťková situaci, se kterou se v Poradně setkává často. „Žena uvěří, že odejít není možné.“

Alena se cítila uvězněná. Ne proto, že by byla zamčená v místnosti, ale protože uvěřila, že nemá kam odejít.

Zlom nastal, když si změn v jejím chování všimla bývalá spolužačka. Alena byla uzavřená, vystrašená a přestala se stýkat s přáteli. Spolužačka s ní několikrát mluvila, a nakonec jí nabídla pomoc v podobě kontaktu na Poradnu Magdala, která se specializuje na pomoc obětem násilí.

Nebylo jednoduché odejít. Alena se Marka bála. Díky podpoře odborníků a blízkých lidí však postupně získala bezpečí a možnost začít znovu. „Nejdůležitější je, aby se oběť nemusela rozhodovat sama a najednou. Naším úkolem je být tam, když je připravená udělat první krok,“ říká Zaťková.

Teprve později pochopila, že obchodování s lidmi nemusí začínat násilím. Někdy začíná vztahem, který na první pohled vypadá jako láska, ale postupně se promění v kontrolu, manipulaci a vykořisťování.